Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3735/2010

U S N E S E N Í

Pozemkového fondu České republiky

Ing. R. K.,

zastoupenému JUDr. Dušanem Divišem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Ulrichovo nám. 737,

o obnovu řízení

, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2010, č. j. -92, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech dovolacího řízení částku 2.460,- Kč k rukám JUDr. Dušana Diviše, advokáta, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal obnovy řízení, které bylo vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , s tím, že existují nové skutečnosti, které nemohl bez své viny použít v původním řízení, a tyto mohou pro něj přivodit příznivější rozhodnutí ve věci.

Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 9. 1. 2009, č. j. -40, zamítl návrh na obnovu výše uvedeného řízení (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). V řízení, jehož obnovy se žalobce domáhá, nabylo konečné rozhodnutí ve věci právní moci dne 25. 5. 2006. Jednalo se o prvostupňové rozhodnutí, které žalobce sice napadl odvoláním, to však podal opožděně. Novou skutečností pak má být rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Ústředního pozemkového úřadu, jímž bylo rozhodnuto, že na pozemek, o němž bylo rozhodováno v původním řízení, se nevztahuje režim zákona o půdě, takže Ing. K. na něj nemohlo vzniknout právo ve smyslu ust. , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 7. 3. 2007. Jelikož se žalobce o předmětném rozhodnutí dozvěděl dříve, než nabylo právní moci, přičemž návrh na obnovu řízení podal dne 26. 9. 2007, nebyla dodržena tříměsíční lhůta definovaná ust. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a návrh tak byl podán opožděně. Soud prvního stupně tedy žalobu v souladu s ust. zamítl.

K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 2. 2010, č. j. -92, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně o tom, že žaloba na obnovu řízení byla podána opožděně. Žalobce se o výše citovaném rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Ústředního pozemkového úřadu dozvěděl nejpozději dne 7. 3. 2007, kdy nabylo právní moci. Lhůta k podání žaloby na obnovu řízení tak uplynula dne 7. 6. 2007. Pokud pak jde o nové znalecké posudky, i zde již uplynula zmíněná lhůta, a navíc tyto nemohou být dle konstantní judikatury považovány za novou skutečnost.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost spatřuje v ust. ve spojení s ust. Otázka, kdy začala žalobci běžet subjektivní tříměsíční lhůta pro podání žaloby na obnovu řízení, je podle jeho názoru otázkou zásadního právního významu. Důvodnost dovolání pak vidí v nesprávném právním posouzení věci odvolacím soudem. Dovolatel brojí především proti závěru odvolacího soudu, dle něhož žalobu na obnovu řízení podal po uplynutí tříměsíční lhůty ve smyslu plynoucí od právní moci citovaného rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Ústředního pozemkového úřadu, a tedy opožděně. Rekapituluje dosavadní průběh řízení a zdůrazňuje, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2007, č. j. -125, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání žalobce v původním řízení, mu bylo doručeno dne 28. 6. 2007. Tříměsíční lhůta pro podání žaloby na obnovu řízení tak měla začít běžet teprve od okamžiku doručení citovaného rozhodnutí. Než bylo toto rozhodnutí vydáno, nemohl žalobce „předjímat skutečnost, že odvolací soud potvrdí rozhodnutí soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 28. 12. 2005, č. j. , definitivně nabyde právní moci“. Dovolatel zdůrazňuje, že dle ust. lze žalobou na obnovu řízení napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, a domnívá se, že tedy před doručením uvedeného rozhodnutí odvolacího soudu žalobu na obnovu řízení podat nemohl. Žalobce pak na podporu důvodnosti žaloby na obnovu řízení upozorňuje na existenci nových skutečností (resp. rozhodnutí či důkazů), které jsou sto přivodit pro něj ve věci příznivější výsledek, a sice výše citované rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Ústředního pozemkového úřadu, jež nabylo právní moci dne 7. 3. 2007, a rozhodnutí Odboru ochrany prostředí Magistrátu hl. m. Prahy jakožto příslušného správního orgánu dle ust. , o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů, podle nějž pozemek, o který v původním řízení šlo, není součástí zemědělského půdního fondu. Naposled jmenované rozhodnutí nabylo právní moci dne 27. 3. 2008. Novou skutečností mají být též znalecké posudky zpracované znalcem v oboru ekonomika Ing. P. O., neboť část znaleckých posudků z původního řízení nebyla zpracována správně. Žalobce též zdůrazňuje, že meritorní rozhodnutí v původním řízení bylo vydáno v rozporu s právními předpisy i ustálenou judikaturou, a předkládá argumenty osvětlující, proč tomu tak dle jeho mínění je. Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání vyjádřil v tom smyslu, že odvolací soud věc rozhodl správně, neboť žaloba na obnovu řízení byla skutečně podána opožděně, a dovolání není důvodné. Rozporuje tvrzení žalobce, podle nějž, dokud odvolací soud nerozhodne o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně vydanému podle ust. , nenabude v řízení vydaný meritorní rozsudek, proti kterému bylo odvolání podáno opožděně, právní moci. Tento výklad je v rozporu s platnou právní úpravou, jelikož marným uplynutím lhůty k podání odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně nabývá tento rozsudek právní moci bez ohledu na to, zda je otázka včasného podání odvolání sporná či nikoliv. Žalovaný tedy navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.

Nejvyšší soud jakožto soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas ( ) osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou advokátem ( ), se nejdříve zabýval otázkou, zda je dovolání v dané věci přípustné.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Jestliže napadeným rozhodnutím je usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (viz ). Protože použití ustanovení nepřipadá v úvahu, neboť usnesení soudu prvního stupně, kterým byl zamítnut návrh na obnovu řízení, nepředcházelo dřívější - odvolacím soudem zrušené - rozhodnutí téhož soudu, lze o přípustnosti dovolání uvažovat jen z pohledu ustanovení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2010, sp. zn. , či usnesení téhož soudu ze dne 14. 11. 2008, sp. zn. atd.).

Podle ust. ve spojení s a odst. 2 je dovolání přípustné proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě na obnovu řízení, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a odst. 3 se nepřihlíží (viz ve spojení s ).

Dovolání však není přípustné.

Jestliže žalobce klade dovolacímu soudu otázku, kdy mu počala běžet subjektivní tříměsíční lhůta pro podání žaloby na obnovu řízení, nemá tato zásadní právní význam, neboť výklad ust. je v daném ohledu zcela jednoznačný. „Žaloba na obnovu řízení musí být podána ve lhůtě tří měsíců od té doby, kdy ten, kdo obnovu navrhuje, se dozvěděl o důvodu obnovy, nebo od té doby, kdy jej mohl uplatnit; běh této lhůty však neskončí před uplynutím tří měsíců od právní moci napadeného rozhodnutí“ (viz ust. ). Pokud tak bylo po skončení řízení, jehož obnovy se žalobce domáhá, vydáno rozhodnutí, které může dle jeho názoru přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci, musí být žaloba na obnovu řízení podána nejpozději do tří měsíců ode dne, kdy nabylo toto rozhodnutí právní moci (posuzováno v daném případě), přičemž běh lhůty neskončí před uplynutím tří měsíců od právní moci napadeného rozhodnutí.

Poukazuje-li žalobce na výše citované rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Ústředního pozemkového úřadu, jež nabylo právní moci dne 7. 3. 2007, shoduje se dovolací soud zcela s názorem soudu odvolacího v tom, že žaloba na obnovu řízení byla v souvislosti s uvedeným rozhodnutím podána opožděně. Vzhledem k datu nabytí právní moci tohoto rozhodnutí totiž lhůta pro podání žaloby na obnovu řízení marně uplynula dne 7. 6. 2007, tedy tři měsíce od doby, kdy se žalobce nejpozději dozvěděl o existenci tohoto rozhodnutí (viz ust. ), a byla-li žaloba na obnovu řízení podána dne 26. 9. 2007, stalo se tak bezesporu opožděně.

Konstrukce, již žalobce ve svém dovolání vytváří a podle níž nemohl žalobu na obnovu řízení podat do okamžiku, kdy usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2007, č. j. -125, nabylo právní moci (popřípadě, kdy mu bylo doručeno), se neopírá o platnou právní úpravu. Rozhodnutí odvolacího soudu, jímž je potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání vydané podle ust. , totiž nemůže mít žádný vliv na okamžik nabytí právní moci meritorního prvostupňového rozhodnutí, neboť zmíněné rozhodnutí o odmítnutí odvolání pouze deklaruje (a tedy nevytváří), že marně uplynula lhůta k podání odvolání. Pokud by platil opačný závěr, bylo by možné kdykoliv (třeba i s odstupem několika let) po vydání meritorního rozhodnutí soudu prvního stupně podat opožděné odvolání, které by způsobilo pozdější nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, což by však bylo v příkrém rozporu s tolik prosazovaným principem právní jistoty. Lze tedy uzavřít, že okamžik doručení (ani nabytí právní moci) zmíněného rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 10. 5. 2007 žalobci nemá v posuzované věci žádný vliv na lhůtu (její běh) zakotvenou v

Pokud pak dovolatel z hlediska a na podporu důvodnosti žaloby na obnovu řízení uvádí na prvním místě existenci citovaného rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Ústředního pozemkového úřadu, dále pak rozhodnutí Odboru ochrany prostředí Magistrátu hl. m. Prahy či znaleckých posudků, odvolací soud (ani soud prvního stupně) se těmito rozhodnutími a důkazy z hlediska důvodnosti žaloby nezabýval a své rozhodnutí založil výhradně na posouzení otázky opožděnosti žaloby, a proto posouzení vlastní důvodnosti dané žaloby nemůže být ani předmětem dovolacího přezkumu.

V souvislosti s argumentací dovolatele ohledně tvrzené nesprávnosti meritorního rozhodnutí vydaného v původním řízení dovolací soud konstatuje, že rovněž ta nemůže být v tomto řízení přezkoumávána, neboť soudy obou stupňů své rozhodnutí založily na opožděnosti podané žaloby, jak již bylo výše uvedeno.

Nad rámec dovolacího přezkumu Nejvyšší soud navíc uvádí, že, jak se podává z obsahu spisu, rozhodnutí Odboru ochrany prostředí Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 22. 2. 2008, sp. zn. S-MHMP 615068/2007/OOP-VII-521/G, bylo k odvolání Ing. K. rozhodnutím téhož orgánu ze dne 15. 12. 2008, sp. zn. S-MHMP 820529/2008/OOP-VII-445/G, procesem autoremedury podle ust. , , ve znění pozdějších předpisů, v napadené části týkající se pozemku parc. č. 181/1 v k. ú. T., obec P., zrušeno a řízení bylo v tomto rozsahu zastaveno. Dovolatelem citované rozhodnutí mu tak nejenže zjevně nemůže přivodit příznivější rozhodnutí ve věci, ale nemůže způsobit vůbec žádné právní účinky, neboť bylo pravomocně zrušeno (zrušující rozhodnutí nabylo právní moci dne 17. 12. 2007).

Z výše uvedeného vyplývá, že napadenému usnesení nelze přiznat zásadní právní významnost a dovolání přípustnost ve smyslu ust. a , a Nejvyšší soud proto dovolání podle ust. , věty první, a jako nepřípustné odmítl.

Vzhledem k tomu, že žalobce výslovně napadl usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu, Nejvyšší soud se zabýval tím, zda je dovolání přípustné proti výroku o náhradě nákladů řízení. Rozhodnutí o nákladech řízení má vždy povahu usnesení, a to i v případě, že je začleněno do rozsudku, a stává se tak formálně jeho součástí ( ). Proto je třeba přípustnost dovolání proti němu zvažovat z hlediska úpravy přípustnosti dovolání proti usnesení. Ta je obsažena v ustanoveních až Přípustnost podle dána být nemůže, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2003). Přípustnost dovolání proti nákladovým výrokům pak není založena ani ustanoveními , a , jelikož tyto výroky nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů, a Nejvyšší soud proto dovolání proti výroku II. usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, odmítl podle , věty první, a

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, , , části věty před středníkem, a s tím, že žalovanému vzniklo právo na jejich náhradu podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta (sazba odměny ve výši 1.750,- Kč podle , , a , ve znění , paušální částka náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč podle ust. , ve znění , obojí navýšené o DPH podle ust. , celkem tedy 2.460,- Kč).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. prosince 2010

JUDr. Jan E l i á š, Ph.D., v. r.

předseda senátu