Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
42CCC94C0AF2D140C1257A4E006A4A3D.html
HTML · 15.36 KB
No categories available
21 Cdo 118/2010
U S N E S E N Í
a) L. K.
,
b) J. K.
, obou zastoupených JUDr. Jiřím Teryngelem, advokátem se sídlem v Praze 5, Ke Klimentce č. 2186/15, proti žalované
E. N.
, zastoupené Mgr. Vladimírem Zimou, advokátem se sídlem v Pardubicích, Na Drážce č. 1549, o určení dědického práva, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 25 C 85/2006 , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 13. května 2009, č. j. 18 Co 81/2008 -360, takto:
I. Dovolání žalobců
se odmítá
.
II. Žalobci
jsou povinni
zaplatit žalované společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Vladimíra Zimy, advokáta se sídlem v Pardubicích, Na Drážce č. 1549.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o.s.ř. ):
Dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 13.5.2009, č. j. 18 Co 81/2008 -360, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 7.12.2007, č. j. 25 C 85/2006 -178, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád [ve znění do 30.6.2009 (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony)], a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. o.s.ř.
Z hlediska závěru odvolacího soudu o povaze soužití žalované se zůstavitelem R. K., zemřelým dne 17.10.2004, tj. z hlediska aplikace i interpretace ustanovení § 115 a § 475 odst. 1 obč. zák., je rozhodnutí odvolacího soudu v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 9.3.1967, sp. zn. 5 Co 54/67 , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 12, ročník 1968; zprávu bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 10.6.1982, sp. zn. Cpj 163/81 , uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 34, ročník 1982; usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.6.1998, sp. zn. 24 Co 207/98 , publikované v časopise Ad Notam pod č. 5, ročník 1998; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.2.2002, sp. zn. 26 Cdo 463/2000 , publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. 44, ročník 2002; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16.1.2002, sp. zn. 21 Cdo 436/2001 ; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.8.2008, sp. zn. 21 Cdo 29/2008 ; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.3.2009, sp. zn. 21 Cdo 1622/2008 ; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.10.2010, sp. zn. 21 Cdo 3233/2009 ).
Rovněž z hlediska posouzení otázky „trvalosti povahy“ soužití žalované se zůstavitelem je rozhodnutí odvolacího soudu v souladu s ustálenou judikaturou soudů, podle níž právní následky jednání směřujícího k opuštění společné domácnosti nastávají v době, kdy je vůle trvale opustit společnou domácnost nejen projevena, ale též realizována
(srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.9.2006, sp. zn. 26 Cdo 1329/2006 , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.5.2006, sp. zn. 26 Cdo 1670/2005 .
Rozhodnutí odvolacího soudu tak, z hlediska žalobci uplatněných dovolacích námitek, nemá po právní stránce zásadní význam.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobců podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. o.s.ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalované v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v paušální odměně za zastupování ve výši 2.500,- Kč (srov. ustanovení § 5 písm. d) , § 10 odst. 3 , § 14 odst. 1 , § 15 , § 16 , § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. , ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb. , č. 110/2004 Sb. , č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb. ) a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb. , č. 484/2000 Sb. , č. 68/2003 Sb. , č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb. ), celkem ve výši 2.800,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalované advokát Mgr. Vladimír Zima – jak vyplývá z obsahu spisu – není plátcem daně z přidané hodnoty, nenáleží k nákladům řízení, které žalované za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů, rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad [srov. § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty]. Protože dovolání žalobců bylo odmítnuto, dovolací soud jim podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. uložil, aby žalované náklady v celkové výši 2.800,- Kč nahradili. Žalobci jsou povinni přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalovanou v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. listopadu 2010
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu