Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 228/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Filipa Cilečka ve věci žalobkyně RENALIS s. r. o., se sídlem v Lišově, Lazna 839, PSČ 373 72, identifikační číslo osoby 25187988, zastoupené JUDr. Milošem Vondráčkem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, nám. Přem. Otakara II. č. 36, PSČ 370 01, proti žalovanému Ing. J. Ch., zastoupenému JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 12, PSČ 115 30, o zaplacení 403 190,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. června 2009, č. j. -161, takto:

O d ů v o d n ě n í:

V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného potvrdil - posuzováno z obsahového hlediska (viz usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 52/99 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) - ve výroku I. rozsudek ze dne 23. ledna 2007, č. j. -55, jímž Krajský soud v Českých Budějovicích uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 403 190,- Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 14. července 2006 do zaplacení.

Odvolací soud, vycházeje ze závazných právních názorů vyslovených Nejvyšším soudem v jeho rozsudku ze dne 30. října 2008, sp. zn. (jímž zrušil předchozí rozhodnutí odvolacího soudu), uzavřel, že koupila-li žalobkyně v červnu 2001 dotčenou nemovitost za kupní cenu ve výši 7,476.410,- Kč a posléze ji kupní smlouvou ze dne 11. prosince 2001 (uzavřenou jménem žalobkyně žalovaným jakožto jednatelem) jako novostavbu (zkolaudovanou 18. října 2001) prodala společnosti AGROSERVIS DVA a. s., (jednající žalovaným jakožto předsedou představenstva) za kupní cenu 1,500.000,- Kč, porušil žalovaný jako jednatel žalobkyně povinnost jednat s péčí řádného hospodáře a posléze označená kupní smlouva je neplatná pro rozpor se zákonem. Daň z převodu nemovitostí, zaplacená žalobkyní ve výši 403 190,- Kč, je škodou způsobenou společnosti v důsledku porušení povinnosti žalovaného (jakožto tehdejšího jednatele žalobkyně) jednat s péčí řádného hospodáře.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení a , (dále též jen „ “).

Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé tudíž může být přípustné pouze podle ustanovení , tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel však Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá (k podání dovolatele ze dne 14. června 2010, označenému jako „doplnění dovolání“, přitom Nejvyšší soud nemohl s ohledem na uplynutí dvouměsíční lhůty pro podání dovolání přihlédnout – viz ustanovení a ).

Odvolací soud vyšel ze závazných právních názorů vyslovených Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 30. října 2008, sp. zn. . V něm Nejvyšší soud zdůraznil, že bylo-li úmyslem (záměrem) obou smluvních stran při uzavření smlouvy dosáhnout výsledku, jenž odporuje zákonu nebo jej obchází (srov. v těchto souvislostech též ustanovení § 255 a násl. zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona), je taková smlouva absolutně neplatným právním úkonem podle ustanovení , . Proto také kupní smlouva, jíž jménem obou stran uzavřela stejná fyzická osoba jakožto jejich statutární orgán (případně člen statutárního orgánu) a v níž je sjednaná kupní cena výrazně nižší než cena obvyklá, může být právním úkonem učiněným v rozporu se zákonem a tudíž právním úkonem neplatným.

Dospěl-li odvolací soud na základě posouzení skutkových okolností v projednávané věci k závěru, že uvedený důvod neplatnosti byl naplněn i v projednávané věci, je jeho právní posouzení v souladu se závěry formulovanými Nejvyšším soudem a napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní. Na tom nemůže ničeho změnit ani argument dovolatele, podle něhož byla žalobkyně povinna kupní smlouvu za kupní cenu 1,500.000,- Kč uzavřít, neboť jí tato povinnost plynula z jí vyhlášené obchodní veřejné soutěže ( a násl. , obchodního zákoníku - dále jen „obch. zák.“). Vyhlásil-li soutěž žalovaný (jakožto jednatel žalobkyně) a podala-li návrh na uzavření kupní smlouvy společnost AGROSERVIS DVA a. s., jednající žalovaným jakožto předsedou představenstva, je zjevné, že důvody neplatnosti formulované výše dopadají i na takto uzavřenou kupní smlouvu (jak ostatně dovodil i odvolací soud).

Přípustným pak dovolání nečiní ani námitka, podle níž žalobkyně mohla a měla v souladu s ustanovení obch. zák. škodu odvrátit uplatněním mimořádného opravného prostředku (přezkoumání daňového rozhodnutí podle ustanovení ), neboť byla-li daň vyměřena daňovým výměrem ze dne 28. června 2002, uplynula dvouletá lhůta k uplatnění tohoto opravného prostředku až 31. prosince 2004, přičemž žalovaný byl jednatelem žalobkyně pouze do 28. června 2004.

Nejvyšší soud totiž již v rozsudcích ze dne 10. listopadu 1999, sp. zn. (uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2000, pod číslem 103) a ze dne 20. ledna 2009, sp. zn. (dostupném na webových stránkách Nejvyššího soudu) uzavřel, že nelze dovozovat nedostatek odpovědnosti jednatele jen z toho, že společnost nepodala odvolání proti rozhodnutí finančního úřadu o udělení pokuty za nesprávné vedení účetnictví, resp. že je vzala zpět. Je věcí uvážení adresáta jakéhokoli správního rozhodnutí, zda se vzhledem k důvodům jeho vydání, svým poměrům a svému hodnocení předpokladů úspěšnosti odvolání rozhodne opravný prostředek podat či nikoli. Pouze na takovém rozhodnutí osoby, jíž byla pokuta uložena, pak nelze zakládat zproštění se odpovědnosti osoby odpovědné za uložení pokuty a ani případné spoluzpůsobení škody poškozeným. Tyto závěry se obdobně prosadí i v projednávané věci.

Pouze na okraj a bez vlivu na závěr o nepřípustnosti dovolání pak Nejvyšší soud k této námitce dovolatele podotýká, že to byl právě on, kdo jako jednatel žalobkyně měl a mohl uplatnit řádné a případně mimořádné opravné prostředky proti rozhodnutí o vyměření daně z převodu nemovitostí (jejíž výše přesahovala čtvrtinu sjednané kupní ceny).

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.

Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle (dále jen „ “), a náhrady hotových výdajů určené podle Podle ustanovení bodu 5, , a vyhlášky činí sazba odměny 20.000,- Kč. Takto určená sazba se podle vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 10.000,- Kč, jelikož zástupce žalobkyně učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů ve výši 300,- Kč a náhradou za 20% daň z přidané hodnoty ( ) ve výši 2.060,- Kč tak dovolací soud přiznal žalobkyni k tíži dovolatele celkem 12.360,- Kč.

Rozhodné znění , podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 30. června 2009), se podává z bodu 12., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 26. října 2010

doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á

předsedkyně senátu