Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2603/2009

U S N E S E N Í

a) Mgr. K. V.

b) A. V.

, zastoupené JUDr. Jiřím Bednářem, advokátem se sídlem Praha 2, Makovcova 7, proti žalované

městské části Praha 8

, se sídlem Praha 8, Zenklova 1/35, zastoupené JUDr. Evou Kuchtovou, advokátkou se sídlem Praha 8, Šimůnkova 1596, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2008, č. j. -157, takto:

I. Dovolání

se odmítají

.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.160,- Kč, k rukám JUDr. Evy Kuchtové, advokátky se sídlem Praha 8, Šimůnkova 1596, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 8 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 31. 1. 2008, č.j. -125, zamítl žaloby žalobců (po té, co usnesením ze dne 18. 9. 2007, č.j. -70, bylo spojeno řízení ve věci vedené u tohoto soudu sp.zn. s řízením vedeným u téhož soudu pod sp. zn. ) na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu č. 31, I. kategorie, o velikosti 2+1 s příslušenstvím, nacházejícího se ve 12. podlaží domu č.p. 1200 v Praze 8, Hrubého 12 (dále „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“); současně rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobci a žalovanou a o povinnosti žalobce k zaplacení soudního poplatku.

K odvolání žalobců Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 26. 11. 2009, sp.zn. -157, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud vzal ve shodě se soudem prvního stupně za prokázáno, že žalované byla svěřena správa předmětného domu ve vlastnictví hl. m. Prahy, že rozhodnutím bývalého ObNV v Praze 8 ze dne 30. 7. 1986 byl žalobcům (tehdy manželům) přidělen předmětný byt, že jejich manželství bylo pravomocně rozvedeno ke dni 21. 8. 2000, že jejich právo společného nájmu předmětného bytu nebylo dosud zrušeno dohodou ani pravomocným rozhodnutím soudu, že žalobkyně je zapsána v katastru nemovitostí jako výlučná vlastnice rodinného domu v K., okres Praha – východ (dále „dům v Květnici“), a žalovaný jako výlučný vlastník domu č.p. 923 v k.ú. P. (dále „dům v Písku“), a též bytové jednotky č. 3317/432 v domě č.p. 3317 v k.ú. S. (dále jen „byt ve Strašnicích“), že žalovaná dala žalobcům dopisem ze dne 29. 1. 2007 výpověď z nájmu předmětného bytu, která byla žalobci doručena dne 6. 2. 2007 a žalobkyni dne 2. 2. 2007 (dále též „Výpověď“), a to z důvodů podle a d) ve znění po novele provedené (dále jen „ “). Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žaloba není důvodná, neboť Výpověď splňuje všechny zákonné náležitosti, a oba uplatněné výpovědní důvody byly naplněny. Pokud jde o první z nich konstatoval, že každý ze žalobců má dva byty, neboť jim svědčí vedle práva (společného) nájmu předmětného bytu vlastnické právo k nemovitostem, způsobilým uspokojit jejich bytovou potřebu, a to žalobkyni vlastnické právo k domu v K., jenž je vzdálen od centra P. 30 minut, a žalobci k domu v P. (který je určen k trvalému bydlení). Současně dovodil, že na nich lze spravedlivě požadovat, aby užívali k bydlení jen jeden byt, a to nemovitosti, jejímiž jsou vlastníky. Uvedl, že žalobce je schopen do svého zaměstnání v P. dojíždět, neboť dům v P. je vzdálen 1 hodinu od P., a se zřetelem k tomu, že si pořídil další byt ve S., může těžko argumentovat tím, že potřebuje předmětný byt k bydlení za účelem výkonu zaměstnání. Okolnost, že byt ve S. převedl v průběhu řízení na dceru účastníků, není rozhodná, neboť tato disponuje vlastním bytem v Praze a navíc má též zajištěno bydlení v domě v K. Uvedl dále, že ani žalobkyně nemůže úspěšně argumentovat ve prospěch svého tvrzení, že nemá jinou možnost bydlení, než v předmětném bytě, když se ho pokusila vyměnit za družstevní byt, a její důvody, proč nemůže užívat byt v K., jsou ryze subjektivní. Uzavřel, že se zřetelem k tomu není důvodu pro to, aby užívali předmětný byt s regulovaným nájemným ve vlastnictví obce. Odvolací soud shledal ve shodě se soudem prvního stupně též existenci výpovědního důvodu podle , když žalobci užívají předmětný byt bez vážných důvodů jen občas (např. spotřeba elektrické energie v něm je nižší než v domě žalobce v Písku).

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobce i žalobkyně samostatná dovolání.

Žalobkyně odůvodnila přípustnost svého (dříve podaného) dovolání podle a uplatnila v něm dovolací důvod podle Obsáhle rozvádí okolnosti, které jí brání užívat dům v K., jakož i důvody, pro které jí byl darován jejím bratrem, uvádí, že odvolací soud podcenil morální stránku věci, která je důležitější, než stránka právní, a vyjadřuje nesouhlas s hodnocením svého jednání ve vztahu k předmětnému bytu odvolacím soudem. Závěrem namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném výkladu právního předpisu, a že věc byla posouzena zkresleně a nespravedlivě. Navrhla, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce taktéž dovozuje přípustnost dovolání z ustanovení , přičemž na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí usuzuje z jeho rozporu s hmotným právem. V této souvislosti zdůrazňuje, že mu zákon jako řádnému nájemci bytu zajišťuje zvýšenou ochranu, která byla narušena výpovědí z nájmu předmětného bytu. Dovolatel má za to, že odvolací soud vyložil ustanovení o nájmu bytu, resp. kriteria pro jeho ukončení „úzce“, a že nehodnotil správně jednotlivé důkazy. Uvádí, že není pravdou, že by předmětný byt neužíval, či ho užíval jen občas, že tato skutečnost nebyla v řízení prokázána, a namítá, že ustanovení nepočítá s vlastnictvím jakékoliv nemovitosti, ale pouze takové, která může být vlastním bytem. Poukazuje na to, že dům v P. je určený k rekreaci, a neslouží mu k celoročnímu bydlení, nehledě na nemožnost denního dojíždění do P. Vzhledem k tomu, že Výpověď směřovala jen k této nemovitosti, nelze výpovědní důvod dodatečně měnit v tom smyslu, že jiným bytem je byt ve Strašnicích, který zakoupil pro svoji dceru. Navrhl, aby rozhodnutí odvolacího soudu a soudu prvního stupně byla zrušena a věc byla vrácena obvodnímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná v dovolacím vyjádření namítla, že dovolání žalobců nejsou podle přípustná, a pro případ, že byla shledána přípustnými, obsáhle argumentovala proti dovolacím námitkám. Navrhla, aby dovolání byla zamítnuta.

Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 26. listopadu 2008, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ ”).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, subjekty k tomu oprávněnými - účastníky řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů ( a 4 ), se zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovolání není v dané věci přípustné podle , neboť napadené rozhodnutí je rozhodnutím potvrzujícím, ani podle ustanovení , když rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozhodnutím soudu odvolacího, je jeho prvním rozhodnutím ve věci. Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání z hlediska , jehož se dovolatelé dovolávají.

Podle je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení a odst. 3 spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jelikož ve smyslu je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání alespoň zpochybnil.

Dovolatelka výslovně neformuluje otázku zásadního právního významu, jež by měla založit přípustnost dovolání podle ve spojení s Z obsahu dovolání ( ) se podává, že vyjadřuje nesouhlas s právním závěrem odvolacího soudu o naplnění výpovědního důvodu podle Na nesprávnost uvedeného právního závěru usuzuje z nesprávnosti hodnocení skutkových okolností, na jejich základě odvolací soud dovodil, že má dva byty, a že na ní lze spravedlivě požadovat, aby užívala pouze jeden byt (dům v Květnici); přitom předkládá vlastní (odlišnou) verzi skutkového stavu, z něhož podle jejího názoru vyplývá, že předpoklady uvedeného výpovědního důvodu nejsou dány. Dovolatelka však přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle a b) – přípustné ( ). V případě, že je přípustnost dovolání teprve zvažována (podle ), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní. Pokud jde o právní posouzení věci odvolacím soudem lze konstatovat, že odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu - srov. k tomu rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2010, sp.zn. a rozhodnutí v něm citovaná (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2004, sp.zn. , v němž byl vyjádřen názor, že o druhý byt jde tehdy, svědčí-li osobě takový právní titul bydlení, který je objektivně způsobilý trvale uspokojit její bytovou potřebu; je nerozhodné, zda jej tato osoba ze subjektivních důvodů nerealizuje).

Dovolatel sice označuje otázku zásadního právního významu, nicméně natolik obecně, že to nedává podklad pro úvahu o přípustnosti dovolání ve smyslu S přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) lze usoudit, že dovolatel zpochybňuje právní posouzení ustanovení a d) odvolacím soudem. Činí tak zejména prostřednictvím námitek skutkových (dům v Písku není způsobilý k celoročnímu bydlení, není z něj možno dojíždět do P., nebylo prokázáno, že by předmětný byt neužíval, nebo ho užíval jen občas). Uplatňuje tak dovolací důvod podle , jež nelze (jak již bylo uvedeno výše) v případě dovolání, jehož přípustnost je zvažována podle , úspěšně uplatnit. Pokud dovolatel vyjadřuje nesouhlas s výkladem pojmu „druhý“ (další) byt odvolacím soudem, lze odkázat na již citované rozhodnutí sp.zn. a sp.zn. . Dovolací soud je toho názoru, že odvolací soud nepochybil ani při výkladu druhého předpokladu naplnění výpovědního důvodu podle Ustálená soudní praxe (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 18. 5. 2004, sp.zn. , z 24. 6. 2004, sp.zn. , z 1. 2. 2005, sp.zn. , a 12. 7. 2007, sp.zn. ) dovodila, že ustanovení ve znění před novelou provedenou je třeba vyložit a aplikovat tak, aby bylo dosaženo spravedlivého uspořádání vztahů pronajímatele a nájemce, a mimo jiné též eliminován stav, kdy nájemce na úkor pronajímatele sám využívá výhod regulovaného nájemného a svou vlastní nemovitost, v níž by bez obtíží mohl uspokojovat svou bytovou potřebu, pronajímá za tržní nájemné, resp. svůj další nájemní byt za těchto pro něj výhodných podmínek např. podnajímá. Uvedené právní závěry lze aplikovat i za současné právní úpravy – po účinnosti (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu z 17. 6. 2008, sp.zn. , z 19. 8. 2009, sp.zn. , a z 10. 11. 2009, sp.zn. ). Se zřetelem k uvedenému lze dovodit, že o existenci dvou bytů ve smyslu jde i v případě, kdy nájemce na úkor pronajímatele sám využívá výhod nájemního bydlení a přitom volně disponuje s nemovitostmi, jejichž je vlastníkem. Pokud pak dovolatel namítá, že odvolací soud zohlednil existenci jeho bytu ve S., je třeba uvést, že tak (správně) učinil v rámci úvahy, zda lze na něm spravedlivě požadovat, aby užíval pouze jeden byt (dům v P.), nikoliv v rámci úvahy, zda jde o jeho druhý (další) byt.

Nezbývá než učinit závěr, že dovolání obou žalobců nejsou podle přípustná. Za tohoto stavu je dovolací soud podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení , , a a zavázal žalobce, kteří po procesní stránce zavinili, že jejich dovolání musela být odmítnuta, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalované vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč ( , ve spojení s , ve spojení s , , ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny ( , a 3 , ve znění pozdějších předpisů), jakož i z DPH ve výši 20 %, tj. 360,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.V Brně dne 23. listopadu 2010Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.předsedkyně senátu