Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1139/2010

26

Cdo 1139/2010

ROZSUDEK

hlavního města Prahy

, se sídlem Praha, Mariánské náměstí 2, proti žalovaným

1) P. J.

, a

2) E. J.

, zastoupené JUDr. Otýlií Pavlíkovou, advokátkou se sídlem Praha 5, Lidická 28, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání druhé žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. února 2009, č. j. -54, takto:

I. Dovolání

se zamítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 6 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 29. 11. 2007, č. j. -23, zamítl žalobu na vyklizení žalovaných z bytu č. 13, I. kategorie, o velikosti 2+1 ve 3. patře domu č.p. 1148 na ulici Makovského 4, Praha 6 (dále „předmětný byt“, resp. „byt“); dále rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalobce Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 18. 2. 2009, č. j. -54, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalovaným předmětný byt vyklidit do 6 měsíců od právní moci rozsudku; současně rozhodl o nákladech řízení.

Soudy obou stupňů vzaly za prokázáno, že žalobce je zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník domu, v němž se předmětný byt nachází, že uzavřel (k návrhu Městské policie hl. m. Prahy, zaměstnavatele žalovaného) dne 15. 5. 1997 se žalovanými smlouvu o nájmu předmětného bytu (dále též „Nájemní smlouva“) na dobu určitou – do 16. 1. 2002, že dodatkem č. 1 k této smlouvě ze dne 6. 5. 2002 (dále též „Dodatek“) byl nájemní vztah prodloužen do 16. 1. 2007, že právo společného nájmu žalovaných k předmětnému bytu bylo ke dni 2. 2. 2005 pravomocně zrušeno, přičemž jeho další nájemkyní byla určena 2. žalovaná, a že k dalšímu prodloužení nájemního vztahu nedošlo, neboť 1. žalovaný není od 30. 4. 2005 zaměstnancem policie.

Zatímco soud prvního stupně žalobu za použití ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. zamítl (rozpor výkonu práva žalobce s dobrými mravy shledal v tom, že 2. žalovaná je samoživitelka, pečuje o 3 nezletilé děti, její příjem činí 9.083,-Kč měsíčně, a nemá jinou možnost bydlení), odvolací soud dovodil, že je na místě žalobě vyhovět. Vycházel z toho, že nájemní vztah žalovaných k předmětnému bytu byl vždy sjednán pouze na dobu určitou, takže si museli být vědomi toho, že jejím uplynutím nájem bytu zanikne a budou povinni ho vyklidit. Pokud jde o nepříznivou sociální situaci 2. žalované, tato sama uvádí, že ji zavinil 1. žalovaný, který opustil rodinu a odešel od policie; není to tedy žalobce, a proto po něm ani nelze požadovat, aby nesl následky jednání žalovaných.

Odvolací soud dále konstatoval, že podle ustálené soudní praxe (rozhodnutí R 5/2001 a R 59/2003) lze v případě užívání bytu bez právního důvodu užít ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. toliko v rámci rozhodování o podmínkách vyklizení. Poměry žalované proto zohlednil ve stanovení delší lhůty k vyklizení bytu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala 2. žalovaná dovolání, jehož přípustností se nezabývala a uplatnila v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ( ). Uvádí, že soud prvního stupně posoudil její situaci správně a vyjadřuje nesouhlas s názorem odvolacího soudu, na němž založil svůj vyhovující rozsudek. Vyjadřuje přesvědčení, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a navrhla, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno 18. února 2009, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ ”).

Dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ve smyslu a 4 , a je přípustné podle , neboť napadeným rozhodnutím odvolacího soudu byl změněn rozsudek soudu prvního stupně.

Podle ustanovení je dovolací soud vázán nejen rozsahem dovolání, ale i uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), i když nebyly dovoláním uplatněny; existence těchto vad nebyla tvrzena a ani z obsahu spisu se nepodává. Dovolací soud se proto zabýval přezkoumáním napadeného rozhodnutí z pohledu uplatněného dovolacího důvodu.

Prostřednictvím dovolacího důvodu podle lze odvolacímu soudu vytknout, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Dovoláním nebyla zpochybněna správnost právního závěru, že žalovaní užívají předmětný byt bez právního důvodu, a dovolací soud z něho proto vychází.

Podle § 126 odst. 1 obč. zák. má vlastník právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje; zejména se může domáhat vydání věci na tom, kdo mu ji neprávem zadržuje. V případě neoprávněného zásahu do vlastnického práva užíváním nemovitosti (její části) bez právního důvodu odpovídá reivindikační žalobě žaloba na vyklizení.

Podle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

Odvolacímu soudu lze přisvědčit, že Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí (srov. např. rozsudek ze dne 21. 3. 2001, sp. zn. , uveřejněný pod C 323 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, dále např. rozhodnutí z 17. 12. 2003, sp. zn. , z 3. 2. 2004, sp. zn. , z 17. 6. 2004, sp. zn. ) vyslovil názor, že užívá-li žalovaný vyklizovaný byt bez právního důvodu, nelze ani prostřednictvím § 3 odst. 1 obč. zák. zabránit požadavku na jeho vyklizení a žalobu zamítnout.

Je třeba ovšem zdůraznit, že následně byla soudní praxe usměrněna stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 14. října 2009, sp. zn. , uveřejněným pod č. 8 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2010, podle něhož skutečnost, že výkon vlastnického práva realizovaný žalobou na vyklizení bytu (nebo nemovitosti sloužící k bydlení) je uplatňován v rozporu s dobrými mravy, se podle okolností daného případu projeví buď určením delší než zákonné lhůty k vyklizení ( ), vázáním vyklizení na poskytnutí přístřeší či jiného druhu bytové náhrady, nebo i zamítnutím žaloby (pro tentokrát).

Jestliže tedy v projednávané věci odvolací soud žalobě vyhověl a s přihlédnutím k poměrům na straně žalobce i 2. žalované (a to i okolnostem, namítaným v dovolání) vázal její povinnost k vyklizení bytu za použití § 3 odst. 1 obč. zák. na lhůtu v délce šesti měsíců, nelze mu vytýkat pochybení při právním posouzení věci, neboť ani dovolací soud vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu podmínky pro zamítnutí žaloby neshledal.

Se zřetelem k uvedenému Nejvyšší soud - aniž ve věci nařídil jednání ( ) - dovolání jako nedůvodné zamítl ( věta před středníkem a odst. 6 ).

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení větu první, , a s přihlédnutím k tomu, že žalobci nevznikly (dle obsahu spisu) v dovolacím řízení prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolatelce právo.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. prosince 2010

Doc. JUDr. Věra K o r e c k á, CSc., v. r.

předsedkyně senátu