Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1225/2009

U S N E S E N Í

GEM PRAHA ČR spol. s r. o.

v likvidaci

, se sídlem v Praze 4, Chodově, Metodějova 1467, IČ: 49244418, zastoupené Mgr. Petrem Řehákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Újezd 19, proti žalované

L. S.

, zastoupené Mgr. Tomášem Krejčím, advokátem se sídlem v Praze 1, Pařížská 204/21, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. března 2008, č.j. -103, takto:

I. Dovolání žalobkyně

se odmítá

.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Tomáše Krejčího, advokáta se sídlem v Praze 1, Pařížská 204/21.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ):

Úvodem Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) předesílá, že při posuzování tohoto dovolání vycházel z ustanovení části první Čl. II, bodu 12 , jímž byl změněn ( ), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle ve znění účinném do 30. června 2009; užití nového ustanovení tím není dotčeno.

Obvodní soud pro Prahu 2 (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. dubna 2007, č.j. -68, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení svého vlastnictví

„k nebytovým jednotkám č. 616/11 a 616/3 v katastrálním území V., obec P., a to vše spolu se spoluvlastnickými podíly na pozemku p.č. 419 a na společných částech domu č.p. 616.“

Dále podle procesního výsledku rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 3. března 2008, č.j. -103, rozsudek soudu prvního stupně podle jako věcně správné rozhodnutí potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se plně ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že předmětné kupní smlouvy ze dne 12. listopadu 2004 (jejichž předmětem byly nebytové jednotky nyní dotčené určovací žalobou, jejichž vlastnické právo k nim včetně předmětných spoluvlastnických podílů, převedla žalující společnost na žalovanou) nepodléhají režimu ve smyslu ustanovení obch. zák. V řízení nebylo prokázáno, že by mezi jednatelkou žalobkyně Ing. I. M. (dříve S.) a žalovanou byl vztah takového druhu, aby byly podle zákona (ve smyslu obč. zák.) osobami blízkými. Shodně se soudem prvního stupně neshledal odvolací soud ani další důvody pro vyslovení neplatnosti uvedených kupních smluv z důvodu zastřeného právního úkonu.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále již „dovolatelka“) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, jehož přípustnost odvozuje z ustanovení a uplatňuje v něm dovolací důvody ve smyslu , tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a dále ve smyslu písm. a) téhož zákonného ustanovení, tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Nesouhlasí s právním posouzením věci odvolacím soudem a v tomto směru v dovolání předkládá svou právní argumentaci ústící v závěr, že v době, kdy došlo k převodu nebytových jednotek mezi žalobkyní a žalovanou, tj. za trvání manželství Ing. M. S. a Ing. I. S., byla žalovaná (coby matka manžela jednatelky žalobkyně) osobou žalobkyni blízkou. Převod nebytových jednotek byl uskutečněn mezi žalobkyní a osobou jednající ve shodě se zakladatelem žalobkyně a tudíž i v tomto ohledu bylo nezbytné zjistit cenu nebytových jednotek posudkem soudem ustanoveného znalce ve smyslu obch. zák. Právní význam těchto otázek je zde dán jak ve věci samé, tak i obecně. Obecný význam předmětné kauzy spočívá primárně, zda „ve světle ustanovení obchodního zákoníku s odkazem na ustanovení je potřeba za osoby blízké označit též další osoby, které by újmu způsobenou právnické osobě důvodně pociťovaly jako újmu vlastní, míněno osoby odlišné od společníka, člena nebo zaměstnance právnické osoby, popř. osoby v poměru obdobném...“ Druhou otázkou zásadního právního významu je podle dovolatelky „otázka statusu zakladatele právnické osoby, resp. společnosti. Dle názoru žalobkyně status zakladatele společnosti tento neztrácí ani v případě, kdy se stane jejím statutárním orgánem, resp. společníkem, nebo naopak, kdy na společnosti zcela ztratí majetkový podíl, resp. přestane být jejím statutárním orgánem za předpokladu, že je ve vztahu ke společnosti v poměru obdobném (např. v poměru ovládající osoby).“ Třetí otázkou zásadního právního významu „je otázka, zda blízkost osob ve smyslu ustanovení lze posuzovat pouze s ohledem na subjektivní pocit účastníků sporu a nebo s přihlédnutím k dikci ustanovení .“ Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná v písemném vyjádření k dovolání dovolatelky odmítla uplatněnou dovolací argumentaci a navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, resp. zamítl, a přiznal žalované náhradu nákladů dovolacího řízení.

Dovolání v této věci není přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového stavu věci, který umožňoval odvolacímu soudu přistoupit k danému právně kvalifikačnímu závěru zjištěného skutku. Přitom skutkový stav, jak byl zjištěn soudem prvního stupně a z nějž při rozhodování vycházel odvolací soud, v dovolacím řízení nelze revidovat. Otázkou, zda právnická osoba může být osobou blízkou osobě fyzické, se Nejvyšší soud zabýval již v rozsudku uveřejněném pod č. 53/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož právnická osoba se ve smyslu ustanovení obč. zák. považuje za osobu blízkou dlužníku, který je fyzickou osobou, je-li dlužník jejím statutárním orgánem (členem statutárního orgánu), jakož i tehdy, jeli dlužník společníkem, členem nebo zaměstnancem této právnické osoby (popřípadě má-li k ní jiný obdobný vztah) a současně, kdyby důvodně pociťoval újmu, kterou utrpěla právnická osoba, jako újmu vlastní. Obdobný závěr lze učinit i ve vztahu k ustanovení obch. zák., jak dovodil Nejvyšší soud např. ve svém rozsudku ze dne 28. ledna 2009, sp. zn. ; k tomu dále srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2010, sp. zn. , ze dne 24. června 2009, sp. zn. , in www.nsoud.cz. Konkrétní posouzení jedinečných skutkových okolností ovšem judikatorní význam rozsouzenému případu v situaci, kdy k uvedeným institutům se již dovolací soud ve svých rozhodnutích vyjádřil, nezakládá.

Dovolatelkou v dovolání uplatněný dovolací důvod ve smyslu nebyl jinak konkrétně vymezen, přičemž z obsahu dovolání nebylo možno ani dovodit, že by v tomto směru k řešení byla relevantně nastolena otázka zásadního právního významu z oblasti procesního práva.

Nepřípustnost dovolání podle současně vylučuje, aby dovolací soud mohl přihlížet k jiným vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny ( ).

Z vyložených důvodů proto Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání dovolatelky podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, , části věty před středníkem a , neboť žalovaná má s ohledem na procesní výsledek vůči dovolatelce právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem v částce 5.000,- Kč [odměna z částky určené podle , vyčíslená podle , , snížená na polovinu podle vyhlášky a o dalších 50% podle téhož advokátního tarifu], a z náhrady hotových výdajů podle , v částce 300,- Kč. Vzhledem k tomu, že advokát žalované je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží žalované vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad hotových výdajů podle a , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, rovněž částka odpovídající 20% dani z přidané hodnoty, kterou je uvedený advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad podle cit. zák. odvést, tedy částka 1.060,- Kč. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 6.360,- Kč je dovolatelka povinna zaplatit k rukám advokáta, který žalovanou v tomto dovolacím řízení zastupoval ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. listopadu 2010

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu