Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1049/2009

26

Cdo 1049/2009

ROZSUDEK

města Bohumína

, se sídlem Bohumín, Masarykova 158, proti žalované

A. M.

, zastoupené Mgr. Faridem Alizeyem, advokátem se sídlem Ostrava – Moravská Ostrava, Stodolní 7/834, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp.zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. listopadu 2008, č.j. -48, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. listopadu 2008, č. j. -48,

se zrušuje

a věc

se vrací

tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Karviné (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 1. 4. 2008, č. j. -17, uložil žalované vyklidit do 15 dnů od právní moci rozsudku byt č. 26, o velikosti 1+3 s příslušenstvím v VI. nadzemním podlaží domu č.p. 1145 na ulici B., N. B. (dále „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“), a rozhodl o nákladech řízení. Vycházel ze zjištění, že žalobce je zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník předmětného domu, že účastníci uzavřeli dne 8. 12. 2006 smlouvu o nájmu předmětného bytu (dále „nájemní smlouva z 8. 12. 2006“) na dobu určitou – do 30. 11. 2007, že žalovaná nehradila řádně a včas nájemné a úhradu za služby spojené s užíváním bytu (výše dluhu činila ke dni 15. 1. 2008 částku 19.104.-Kč bez příslušenství), že dopisem ze dne 5. 11. 2007 ji žalobce upozornil, že nájemní smlouva nebude prodloužena a byla vyzvána, aby byt odevzdala do 30. 11. 2007, že žalovaná tak neučinila, že žalobou došlou soudu prvního stupně se žalobce domáhá jejího vyklizení z bytu, a že dle pokladního dokladu ze dne 10. 3. 2008 uhradila žalovaná žalobci celkem částku 22.602,- Kč. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nájemní vztah žalované byl sjednán na dobu určitou, jejímž uplynutím (ke dni 30. 11. 2007) nájem zanikl podle ve znění po novele provedené (dále jen „obč. zák.“), a že se žalobce právem ( obč. zák.) domáhá ochrany svého vlastnického práva. Neshledal, že by výkon jeho práva byl v rozporu s dobrými mravy, neplatila-li žalovaná řádně nájemné, a na základě toho žalobě vyhověl; okolnost, že dlužné nájemné dodatečně uhradila, nepovažoval za významnou.

K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) rozsudkem ze dne 3. 11. 2008, č. j. -48, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl; dále rozhodl o nákladech o nákladech řízení před soudy obou stupňů. V odůvodnění svého rozsudku uvedl, že převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, avšak vzhledem k tomu, že z obsahu spisu (z dokladů předložených žalobcem) bylo zřejmé, že žalovaná v předmětném bytě bydlela již v lednu 1994, doplnil dokazování dalšími dvěma nájemními smlouvami, z nichž učinil zjištění, že dne 13. 1. 1997 uzavřel žalobce s L. M. smlouvu o nájmu předmětného bytu (dále též „nájemní smlouva z 13. 1. 1997“) na dobu neurčitou, a dne 24. 11. 1998 smlouvu o nájmu téhož bytu (dále též „nájemní smlouva z 24. 11. 1998“) se žalovanou na dobu určitou – do 30. 11. 1999 s tím, že jako důvod zde byl uveden „přechod nájmu na základě rozsudku soudu prvního stupně č. j. -14 – bez kauce“, a že posléze uvedená nájemní smlouva neobsahuje údaj o tom, zda a jakým způsobem zanikl nájemní vztah založený smlouvou z 13. 1. 1997, případně jinou smlouvou, uzavřenou před tímto datem. S přihlédnutím k tomu odvolací soud dovodil, že uzavřel-li žalobce nájemní smlouvu z 13. 1. 1997 na dobu neurčitou s L. M., a došlo-li k přechodu nájmu na žalovanou, vstoupila tato do práv a povinností jmenovaného, nájemní vztah trval nadále a nebylo nutno uzavírat novou nájemní smlouvu; pokud tak přesto žalobce dne 24. 11. 1998 učinil, avšak nedohodl se s ní na skončení stávajícího nájemního poměru, je tato posléze uvedená smlouva neplatná (byla uzavřena k bytu, který nebyl právně volný), stejně tak jako je neplatná nájemní smlouva z 8. 12. 2006. Na rozdíl od soudu prvního stupně tak dospěl k závěru, že nájemní vztah žalované k předmětnému bytu nezanikl, ale stále trvá; žaloba proto není důvodná.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení a uplatnil v něm dovolací důvod podle Vyjadřuje nesouhlas se závěrem odvolacího soudu, že nájemní vztah žalované k předmětnému bytu nezanikl a stále trvá, a uvádí, že v nájemní smlouvě uzavřené v roce „2008“ (správně zřejmě „1998“) se jedná o nově projevenou vůli obou smluvních stran vedoucí k uzavření nové nájemní smlouvy za nových podmínek. Navrhl, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná v dovolacím vyjádření poukázala na závěry, z nichž vychází napadené rozhodnutí, ztotožnila se s nimi a navrhla, aby dovolání byla jako nedůvodné zamítnuto.

Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno 3. listopadu 2008, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „”).

Dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele ve smyslu a 4 , a je přípustné podle , neboť napadeným rozhodnutím odvolacího soudu byl změněn rozsudek soudu prvního stupně.

Podle ustanovení je dovolací soud vázán nejen rozsahem dovolání, ale i uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , i když nebyly dovoláním uplatněny; existence těchto vad nebyla tvrzena a ani z obsahu spisu se nepodává. Jinak je tomu ohledně tzv. jiných vad řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), k nimž taktéž odvolací soud přihlíží z úřední povinnosti.

Podle odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně. Ve smyslu může odvolací soud opakovat dokazování nebo je i doplnit, nejde-li o rozsáhlejší doplnění a lze-li je provést bez průtahů; při zjišťování skutkového stavu však nepřihlíží ke skutečnostem nebo důkazům, které byly účastníky řízení uplatněny v rozporu s nebo ( ).

Zásada, že odvolací soud není vázán skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně, neznamená (zejména s přihlédnutím k zásadám přímosti a ústnosti), že by se odvolací soud mohl bez dalšího odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně, zejména pokud bylo čerpáno z výpovědí, popř. přednesů účastníků a svědků. Možnost odvolacího soudu doplnit dokazování má své meze dané také tím, že základem odvolacího řízení je přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně; odvolací soud proto nemůže nahradit vlastním doplněním dokazování nedostatek rozhodujících (pro správné rozhodnutí zásadně významných) skutkových zjištění.

V projednávané věci soud prvního stupně vyhověl žalobě na vyklizení žalované z předmětného bytu po té, co na základě provedeného dokazování – zejména listinných důkazů – dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli ohledně předmětného bytu (toliko) nájemní smlouvu z 8. 12. 2006, v níž byl nájem sjednán na dobu určitou. Odvolací soud – s přihlédnutím k přehledu dlužného nájemného – v rozporu s ustanovením doplnil dokazování dalšími listinnými důkazy (nájemními smlouvami z 13. 1. 1997 a z 24. 11. 1998) a dospěl ke zcela odlišným skutkovým zjištěním ohledně nájemních smluv uzavřených mezi žalobcem a žalovanou (resp. L. M.) a učinil nová skutková zjištění o jejich obsahu (vůli jejich účastníků). Z tohoto skutkového základu vycházel i v dovoláním napadeném rozsudku. Nebyla-li – jak vyplývá z výše uvedeného – skutková zjištění, z nichž odvolací soud vycházel, získána procesně relevantním způsobem, je řízení před ním zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu ustanovení , a k níž dovolací soud musel přihlédnout, i když nebyla v dovolání uplatněna.

Nejvyšší soud proto podle věty za středníkem napadený rozsudek zrušil, a věc podle věty první vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný ( část věty první za středníkem, ). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně 15. prosince 2010

Doc. JUDr. Věra K o r e c k á, CSc., v. r.

předsedkyně senátu