Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1335/2009

U S N E S E N Í

BOLEY INVEST & FINANCE S. A.,

Z. K.

, zastoupenému JUDr. Janem Skřipským Ph.D., advokátem se sídlem v Ostravě 1, Sokolská třída 21, pro 4 999 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2009, č. j. -92, takto:

Dovolání

se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 15. 9. 2008, č. j. -75, kterým obvodní soud ve výroku I. zamítl návrh povinného na odklad exekuce, nařízené svým usnesením ze dne 9. 5. 2006, č. j. -8, a ve výroku II. zamítl návrh povinného na zastavení téže exekuce. Odvolací soud uzavřel, že oprávněný prokázal způsobem uvedeným v , že na něho bylo převedeno právo z exekučního titulu. Námitka promlčení není důvodná, protože vymáhána je pohledávka ze směnečného platebního rozkazu, jejíž promlčení se posuzuje při absenci úpravy v zákoně směnečném a šekovém podle občanského a nikoli obchodního zákoníku, a to bez ohledu na charakter kauzálního závazku.

Povinný dovoláním, jehož přípustnost odvozuje z , , ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále též jen „“), napadl oba výroky v záhlaví označeného rozhodnutí odvolacího soudu. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v posouzení otázky, která nebyla dosud dovolacím soudem vyřešena, a která v projednávané věci byla řešena v rozporu s hmotným právem. Namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Protože vymáhaný závazek vyplývá ze směnky, vystavené k zajištění pohledávky z úvěru (jenž patří mezi tzv. absolutní obchody), řídí se i promlčení vymáhané pohledávky obchodním zákoníkem (zejm. ), podle něhož se promlčí v desetileté lhůtě, která počíná běžet od splatnosti pohledávky (6. 1. 1996) a nikoli od právní moci exekučního titulu (1. 10. 1996), jak shodně dovodily soudy obou stupňů. Navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a vrátil věc obvodnímu soudu k dalšímu řízení.

Oprávněný uvedl, že se závěry soudů obou stupňů se ztotožňuje, a že napadené rozhodnutí postrádá zásadní právní význam. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl případně zamítl.

Dovolací soud projednal a rozhodl o dovolání podle , , ve znění účinném do 30. 6. 2009 (část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 ).

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení až

Dovolání proti výroku, jímž byl potvrzen výrok soudu prvního stupně, že návrh na odklad exekuce se zamítá, není přípustné podle proto, že usnesení, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na odklad výkonu rozhodnutí (exekuce) v jeho taxativním výčtu uvedeno není. Protože nejde o usnesení o obnově řízení ani po povolení obnovy, není dovolání přípustné ani podle Dovolání není přípustné ani podle ustanovení , upravujícího přípustnost usnesení (kromě věcí konkursních a zmatečnostních) v exekučních věcech, jelikož napadeným usnesením nebylo rozhodnuto o návrhu na nařízení exekuce (písm. c/) ani o jejím zastavení (písm. d/), nýbrž o odkladu, na nějž se však žádný z případů upravených v taxativním výčtu tohoto ustanovení nevztahuje. O příklep (písm. e/), rozvrh (písm. f/) ani o povinnosti vydražitele (písm. g/) nejde zcela zjevně. Přípustnost dovolání konečně nevyplývá ani z , neboť všem případům přípustnosti dovolání, jak jsou uvedeny pod písmeny a), b) a c), je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé; usnesení o návrhu na odklad exekuce takovým rozhodnutím není (k pojmu „věc sama“ srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. ).

Dovolání proti výroku, jímž byl potvrzen výrok soudu prvního stupně, že návrh na zastavení exekuce se zamítá, také není přípustné.

Je-li napadeným rozhodnutím výrok odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na zastavení exekuce, je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ve spojení s , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů /dále též jen „“/). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu. Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy právě důvod podle ustanovení , jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí (tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl) je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ).

Ačkoliv povinný přisuzuje napadenému rozhodnutí po právní stránce zásadní význam, hodnocením námitek v dovolání obsažených k tomuto závěru dospět nelze.

Otázkou běhu promlčecí doby judikované směnečné pohledávky se Nejvyšší soud zabýval ve svém usnesení ze dne 2. prosince 2010, sp. zn. (na jehož odůvodnění dovolací soud zcela odkazuje), v němž dospěl k závěru, že s ohledem na charakter směnečného závazku (směnečný závazek je zcela samostatný a oddělený od případného závazku, který byl původem jeho vzniku; i když se vystavení směnky zpravidla opírá o určitý důvod, vzniká ze směnky specifický /směnečný/ právní vztah, jehož abstraktní charakter tkví v tom, že právní důvod /kauza/ není pro jeho existenci významný a ze směnky nevyplývá), se otázky promlčení, neupravené , tedy i běh promlčecí doby judikované směnečné pohledávky, posoudí podle nejobecnější právní úpravy, kterou je .

Byla-li tedy směnečná pohledávka přiznaná v nalézacím řízení pravomocným rozhodnutím, použije se (bez ohledu na povahu účastníků směnečného závazkového vztahu nebo na povahu kauzální pohledávky) pro běh promlčení ustanovení § 110 obč. zák., a nikoliv ustanovení § 408 obch. zák. Oprávněný proto může podat návrh na výkon rozhodnutí nejpozději do deseti let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno (§ 110 odst. 1 obč. zák.).

Posoudil-li odvolací soud otázku promlčení vymáhané pohledávky v souladu s citovaným rozhodnutím, nelze napadenému rozhodnutí přisuzovat po právní stránce zásadní význam.

Dovolací soud nepřihlížel k návrhu na změnu oprávněného ve smyslu ze dne 21. 5. 2009, neboť toto ustanovení pro řízení u dovolacího soudu neplatí ( ).

Lze uzavřít, že dovolání není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení ; Nejvyšší soud je proto bez jednání (, věta první, ) odmítl (, věta první, ).

O nákladech dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. prosince 2010

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r.předsedkyně senátu