Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 2572/2009

U S N E S E N Í

ČSOB Leasing, a. s.,

M. K.,

 zastoupenému JUDr. Jiřím Kúrem, advokátem, se sídlem v Bruntále, Opletalova 6,                PSČ 792 01, o zaplacení částky 79.751,94 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. ledna 2009, č. j. -82, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žalovaný

je povinen

 zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 6.576,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám její zástupkyně.

                                                         O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Praha - západ rozsudkem ze dne 25. srpna 2008, č. j. -55, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 79.751,94 Kč s 0,15% úrokem z prodlení denně z částky 78.931,94 Kč od 21. března 2007 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé, změnil jej ve výroku o výši náhrady nákladů řízení (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení (dále jen                 „“) a co do důvodů na ustanovení a b)

Dovolatel přisuzuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí řešení otázky přiměřeného vypořádání v případě, že spotřebitelský úvěr slouží k pořízení zboží a to je vráceno věřiteli, popřípadě třetí osobě, jak určuje ustanovení , o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, jakož i otázku přednosti ochrany spotřebitele a přiměřených podmínek ve spotřebitelských smlouvách. Dovolatel má za to, že v běžné praxi i soudní praxi dochází k upřednostnění zájmů bank před právem spotřebitele. Z hlediska požadavku na přiměřenost vypořádání tak, jak je stanoven , je možno pokládat takové vypořádání, které je transparentní a spotřebitelem snadno ověřitelné, nikoliv vypořádání, jemuž se protistrana musí podrobit. Dovolatel dále namítá, že rozhodnutí soudů obou stupňů trpí vadami do té míry, že „ujednání založená smlouvou o úvěru uzavřenou mezi účastníky 19. listopadu 2005 č. 7501338 lze mít za absolutně neplatná“. Navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání za nepřípustné.

Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu může být přípustné jen podle ustanovení a c) O případ uvedený pod písmenem b) nejde, protože podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil), a dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Je tomu tak proto, že odvolací soud se námitkou o nepřiměřenosti konečného vypořádání mezi účastníky nezabýval, když s odkazem na ustanovení uzavřel, že žalovaným nově tvrzené skutečnosti o tom, že konečné vypořádání mezi účastníky bylo nepřiměřené, nastalé a existující již před vyhlášením rozsudku soudem prvního stupně, které však nebyly před jeho vyhlášením uplatněny, nejsou žádným z případů, kdy uvedené ustanovení dovoluje, aby k nim bylo v odvolacím řízení přihlíženo. Nezabýval-li se s ohledem na zásadu neúplné apelace odvolacího řízení odvolací soud zjištěním a posouzením, zda konečné vypořádání mezi účastníky bylo přiměřené, nemohl se jí zabývat ani dovolací soud. Kromě toho dovolatel tuto otázku formuluje v obecné rovině, bez vztahu k okolnostem projednávané věci. Není tak zřejmé, z kterých konkrétních důvodů považuje konečné vypořádání za nepřiměřené.

Zásadně právně významným nečiní rozhodnutí odvolacího soudu ani výhrada, že rozhodnutí soudů obou stupňů trpí vadami do té míry, „že ujednání založená smlouvou o úvěru lze považovat za neplatná“. Výhradu vady řízení podle ustanovení , nemá dovolatel u dovolání přípustného podle ustanovení k dispozici, jestliže tvrzené vady nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. též závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2004, pod číslem 132 nebo v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006,                           pod číslem 130).        

            Jelikož dovolání není přípustné ani podle ustanovení , Nejvyšší soud je podle ustanovení věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř, když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a vznikla mu tak povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení. Ty sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátkou v částce 5.180,- Kč podle ustanovení bodu 4., , , a , z paušální náhrady 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení , z náhrady za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 1.096,- Kč a celkem činí 6.576,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 30. listopadu 2010

                                                                                                  JUDr. Hana  G a j d z i o k o v á

                                                                                               předsedkyně senátu