Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3924/2010

U S N E S E N Í

BCUR s. r. o. v likvidaci,

Ing. P. M.,

zastoupenému JUDr. Pavlem Turoněm, advokátem, se sídlem v Karlových Varech, Moskevská 66, PSČ 360 01, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. března 2008, č. j. -72, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 22. února 2007, č. j. -48, jímž Krajský soud v Plzni ponechal v plném rozsahu v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 21. září 2006, č. j. -14, kterým žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 230.000,- Kč s 6% úrokem od 18. dubna 2004 do zaplacení, směnečnou odměnu 767,- Kč a náklady řízení.

Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož žalovaný neunesl důkazní břemeno ohledně důvodnosti kauzálních námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, když neprokázal souvislost mezi směnkou, o jejíž úhradě bylo směnečným platebním rozkazem rozhodnuto (dále jen „sporná směnka“) a mandátní smlouvou, jíž se dovolával. „Dále platí“ – pokračoval odvolací soud – „že rovněž za předpokladu, že by v řízení nebylo sporu o tom, že sporná směnka je onou směnkou předpokládanou mandátní smlouvou, nevyplynulo za řízení před soudem prvního stupně z ničeho, že směnka byla doplněna v rozporu s touto smlouvou“. „Zejména nebylo před soudem prvého stupně tvrzeno ani prokázáno, že mandant při skončení smlouvy žalovanému potvrdil, že jsou vzájemné nároky vypořádány“.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné podle ustanovení , (dále jen „“), spatřuje „zásadní význam a výjimečnost pro připuštění dovolání v rozporu rozdílné rozhodovací praxe ve věci žalovaného s níže srovnávanou věcí téhož žalobce“ (rozuměj věcí vedenou u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , ve které soud směnečný platební rozkaz zrušil) a dále též „v občanskoprávní akceptaci práva získaného z protiprávního – trestního jednání“. Co do dovolacích důvodů odkazuje na ustanovení a namítá, že „rozsudek odvolacího soudu vychází z neúplného zjištění skutkového stavu, nesprávného hodnocení provedených důkazů, což vše vedlo k nesprávnému právnímu hodnocení“. „Navíc procesním pochybením mu byla upřena možnost účasti před soudem“.

Dovolatel popisuje okolnosti vzniku a zániku mandátní smlouvy, přičemž odvolacímu soudu vytýká, že nedoplnil důkazní řízení, přestože dovolatel „uváděl okolnosti, které jasně svědčí proti žalobci“. Dále namítá neplatnost směnky, neboť podpis na směnce byl na něm „vylákán podvodným způsobem a směnka byla také podvodným způsobem uplatněna u soudu, když předtím byla doplněna“. Přitom neměl „žádnou vůli k uzavření – vystavení směnky vlastní ve prospěch žalobce“, když „blankosměnku i vyplňovací oprávnění uzavřel a podepsal s Ing. H. jako fyzickou osobu“.

Konečně zdůrazňuje, že ze strany soudu prvního stupně nebyl vyrozuměn o konání ústního jednání, jelikož mu nebylo v průběhu řízení řádně doručováno, v důsledku čehož „byl jako účastník řízení zkrácen na svých právech“.

Požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobkyně se s rozsudky obou soudů nižších stupňů „plně ztotožňuje“.

Dovolání žalovaného proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení , Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení ; proto je podle ustanovení a odmítl.

Z ustanovení se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán ( ), je pak možné – z povahy věci – posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle , stejně jako důvod podle , jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130).

Jakkoli dovolatel v dovolání avizuje (mimo jiné) uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení – posuzováno podle obsahu – ve skutečnosti zpochybňuje hodnocení důkazů provedené odvolacím soudem, ústící v závěr, podle něhož žalovaný neunesl důkazní břemeno ohledně námitky, že sporná směnka „souvisela s uvedenou mandátní smlouvou“ (rozuměj, že byla vystavena k zajištění případné pohledávky z mandátní smlouvy). Současně konstruuje vlastní skutkový závěr, na jehož základě následně polemizuje i s právním posouzením věci soudy nižších stupňů. Ve skutečnosti tak uplatňuje – nepřípustně – dovolací důvod podle ustanovení , jehož prostřednictvím přípustnost dovolání podle ustanovení založit nelze. Přitom obecný závěr o tom, že důkazní břemeno ohledně kauzálních námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu tíží žalovaného, je v soudní praxi ustálen (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. března 1999, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 1999, pod číslem 84).

Z výše uvedeného důvodu pak jsou pro řešení otázky přípustnosti dovolání bezcenné výhrady dovolatele vztahující se k jím tvrzené kauze směnky (viz dovolatelem v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu akcentovaná neplatnost mandátní smlouvy pro rozpor s dobrými mravy, jakož i skutečnost, že „směnečný věřitel je žalobce, zatímco dohoda o vyplnění směnky byla uzavřena s Ing. M. H., který v této dohodě vystupoval jako směnečný věřitel“). Argumentace neplatností směnky je pak z hlediska přípustnosti dovolání bezvýznamná, když nebyla obsažena ve včasných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu ( a 4 ).

Konečně na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu nelze usuzovat ani z hlediska výhrady dovolatele, podle níž mu byla „upřena možnost účasti před soudem“. V tomto směru totiž uplatňuje tzv. zmatečnostní vadu řízení ve smyslu ustanovení , ke které by Nejvyšší soud přihlédl, shledal-li by dovolání přípustným; její existence však založit přípustnost dovolání podle ustanovení způsobilá není (k tomu srov. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Výtky dovolatele směřující proti postupu odvolacího soudu, který nedoplnil dokazování, jsou z hlediska splnění předpokladů přípustnosti dovolání nevýznamné proto, že případné doplnění dokazování by odporovalo zásadě neúplné apelace ( ); navíc podle obsahu spisu žalovaný ani žádné důkazní návrhy v době po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně neuplatnil.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a vznikla mu povinnost hradit žalobkyni její náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalobkyni sestávají z paušální odměny advokáta za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle , která podle ustanovení , , , a činí 10.000,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení , a celkem s připočtením náhrady za 20% daň z přidané hodnoty činí 12.360,- Kč.

Rozhodné znění se podává z bodu 12., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 30. listopadu 2010

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu