Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 4306/2010

U S N E S E N Í

a) MUDr. M. H.

,

b) PhDr. M. B.

, zastoupených JUDr. Ing. Martinem Florou, Dr., advokátem se sídlem v Brně, Lidická 57, proti žalovaným:

1) Ing. P. K.

,

2) Ing. F. J.

, zastoupenému Mgr. Olgou Vlčkovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Údolní 11, o určení vlastnického práva, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. května 2010, č. j. -95, takto:

Dovolání

se zamítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 22. ledna 2010, č. j. -70, rozhodl, že „připouští, aby na místo dosavadní žalobkyně a) MUDr. Marie Hubšilové, nar. 01. 09. 1941, Československé armády 9741, 674 01 Třebíč vstoupila do řízení žalobkyně b) PhDr. M B,

Uvedený postup odůvodnil soud prvního stupně poukazem na skutečnost, že žalobkyně se domáhaly vydání rozhodnutí, kterým by soud „určil jejich spoluvlastnické právo ke spoluvlastnickému podílu a náklady řízení“. Zdůraznil, že v průběhu řízení dne 28. srpna 2009 uzavřely žalobkyně dohodu o převodu předkupního práva k nemovitostem a souvisejících práv, která upravuje mimo jiné ve smyslu § 140 obč. zák. poměry žalobkyň jako spoluvlastnic, kterým svědčí předkupní právo ke spoluvlastnickému podílu převedenému mezi žalovanými. V situaci, kdy žalobkyně navrhly soudu rozhodnutí o tom, že na místo žalobkyně a) vstupuje do řízení žalobkyně b), s níž bude v řízení dále pokračováno jako s jedinou žalobkyní, soud prvního stupně postupem podle , 3 návrhu žalobkyň vyhověl.

Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalovaných usnesením ze dne 31. května 2010 změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že „se nepřipouští, aby na místo dosavadní žalobkyně a) MUDr. M. H., vstoupila do řízení žalobkyně b) PhDr. M. B. Odvolací soud nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že smlouva o převodu předkupního práva k nemovitostem je právní skutečností odůvodňující postup podle , neboť ve smyslu obč. zák. předkupní právo nepřechází na dědice oprávněné osoby a nelze je převést na jinou osobou, z čehož vyplývá, že předkupní právo je osobním právem oprávněného, které nelze převést smlouvou na jinou osobu a nepřechází ani na dědice. Oprávnění z předkupního práva je osobní povahy a zaniká smrtí oprávněného. Předkupní právo vyplývající z obč. zák. má věcnou povahu a je založeno přímo zákonem. Podle názoru odvolacího soudu smlouvou uzavřenou mezi žalobkyněmi o převodu předkupního práva k nemovitostem nemohlo dojít platně k převodu předkupního práva, a nenastala tak skutečnost, se kterou je v řízení spojeno procesní nástupnictví. Odvolací soud proto navržené procesní nástupnictví nepřipustil.

Usnesení odvolacího soudu napadly žalobkyně dovoláním namítajícím nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem potud, že předmětem dohody uzavřené mezi žalobkyně nebyl převod samotného předkupního práva, ale převod práv vážících se k porušenému předkupnímu právu žalobkyň. Přestože obsah uvedené dohody není, pokud jde o název, formulován precizně, z obsahu této dohody je však zřejmé, že předmětem převodu jsou nároky, které žalobkyni č. 1 vznikly v souvislosti s porušením předkupního práva. Tato dohoda proto může být pokladem pro postup soudu podle , což by platilo i v případě, kdyby uvedenou dohodou došlo rovněž k převodu spoluvlastnického předkupního práva. I kdyby v části týkající se převodu předkupního práva byla uvedená dohoda neplatná pro rozpor s obč. zák., ohledně práv vzniklých žalobkyni č. 1 v důsledku porušení jejího předkupního práva by zůstala dohoda ve smyslu obč. zák. nedotčena a postupovat podle by bylo možné. Dovolatelky proto navrhly zrušení napadeného usnesení odvolacího soudu a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalované se k dovolání žalobkyň nevyjádřily.

Dovolání je podle odst. písm. b) (dále jen „ “) přípustné, není však důvodné.

Podle , 2 má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v . Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány.

Soud vyhoví návrhu žalobce, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka řízení tehdy, bude-li prokázáno, že nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva na jiného, tato právní skutečnost se týká práva nebo povinnosti dosavadního účastníka řízení a nastala (došlo k ní) až po zahájení řízení.

Ohledně žalobcem označené právní skutečnosti soud zkoumá, zda vůbec jde o právní skutečnost, zda jde o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti (tedy zda nejde o takovou právní skutečnost, která podle právních předpisů nemůže mít za následek přechod nebo převod práva nebo povinnosti), zda opravdu nastala a zda je v konkrétním případě způsobilá mít za následek přechod nebo převod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde (tedy že se týká práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde).

O takový případ v souzené věci nejde.

Podle § 140 obč. zák. převádí-li se spoluvlastnický podíl, mají spoluvlastníci předkupní právo, ledaže jde o převod osobě blízké (§ 116, 117). Nedohodnou-li se spoluvlastníci o výkonu předkupního práva, mají právo vykoupit podíl poměrně podle velikosti podílů.

Z dosavadního řízení je zřejmé, že obě žalobkyně uplatňují nároky podílových spoluvlastnic vyplývající z tvrzeného porušení jejich předkupního práva a jimi navržený postup podle má odrážet jejich vzájemnou dohodu o výkonu porušeného předkupního práva. Postup podle nepřipadá v daném případě do úvahy již proto, že taková dohoda (aniž by dovolací soud byl povinen zabývat se její platností) nepředstavuje právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod práva na jinou osobu. Žalobkyně M. B. nárok z porušeného předkupního práva uplatnila již v žalobě, je účastníci řízení od samého počátku a případná dohoda o výkonu předkupního nemá za následek, že by na ni bylo převedeno právo, které by doposud neměla. Její právo domáhat se nároků z porušení předkupního práva jí svědčí jako podílové spoluvlastnici a případná dohoda s další podílovou spoluvlastnicí o tom, jakým konkrétním způsobem bude nárok z porušení předkupního práva uplatněn, by byla jenom jejich vzájemnou dohodou o výkonu předkupního práva, která by neměla za následek převod práva, jež by žalobkyni M. B. dosud nesvědčilo.

Dovolací soud v této souvislosti pro úplnost odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu České republiky týkající se realizace výkonu předkupního práva, jež je co do povahy předkupního práva použitelná i v souzené věci, podle které nárok spoluvlastníků, kteří podíl (resp. tu jeho ideální část, která by na ně připadala) vykoupit nechtějí, „přiroste“ těm spoluvlastníkům, kteří výkon předkupního práva realizovat hodlají (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. srpna 2009, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, 2010, pod pořadovým č. 75).

Je proto zřejmé, že ani případná dohoda podílových spoluvlastníků, jež se týká způsobu, jakým hodlají výkon předkupního práva provést, není podkladem pro postup soudu podle

Rozhodnutí odvolacího soudu je správné, a dovolací soud proto napadené usnesení podle zamítl.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. prosince 2010

Mgr. Michal K r á l í k, Ph. D., v. r. předseda senátu