Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 4052/2010

U S N E S E N Í

N. D.

,

zastoupené Mgr. Danielem Chmelou, advokátem se sídlem v Brně, Kounicova 13/271, proti žalovanému

Z. D.

, zastoupenému JUDr. Martinou Janečkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Živného 21, o zaplacení 66.251,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovoláních účastníků proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. dubna 2010, č. j. -61, takto:

I.

I. Dovolání se

odmítají.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 13. dubna 2010, č. j. -61, potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 30. ledna 2008, č. j. -37, v části, jíž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 37.058,50 Kč s 3% úrokem z prodlení ročně od 15. 12. 2004 do zaplacení; ohledně částky 29.193,- Kč s 3% úrokem z prodlení ročně od 15. 12. 2004 jej změnil tak, že žalobu zamítl. Současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali dovolání oba účastníci řízení.

Dovolání žalobkyně směřuje proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu. Žalobkyně vytýká odvolacímu soudu, že při rozhodování pominul skutečnost, že dne 16. 3. 1999 neuhradila jako solidární dlužník věřiteli celý dluh a nemohl jí tudíž vzniknout regresní nárok vůči žalovanému (spoludlužníkovi). Je přesvědčena, že svůj nárok vůči žalovanému mohla uplatnit teprve po 12. 10. 2004, kdy dluh doplatila. Její pohledávka proto nemůže být promlčena. Nesprávnými shledává rovněž výroky o nákladech řízení. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolání žalovaného směřuje proti výroku rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 29.017,- Kč. Má za to, že i v tomto rozsahu měla být žaloba zamítnuta. Částka 29.017,- Kč totiž představuje polovinu z úroků z prodlení za dobu od 21. 2. 1998 do 12. 10. 2004. Dospěl-li odvolací soud k závěru, že právo na regres za platbu, kterou žalobkyně věřiteli poukázala dne 16. 3. 1999, je promlčeno, měl shodně posoudit i uvedený úrok z prodlení. Ani žalovaný nesouhlasí s výroky o nákladech řízení. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu byla podána včas k tomu oprávněnými osobami (účastníky řízení) za splnění podmínky jejich advokátního zastoupení ( a a 4 ), se zabýval nejprve jejich přípustností.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Vymezuje-li - při splnění zákonných podmínek - jako způsobilý předmět dovolání rozhodnutí odvolacího soudu, má tím na mysli i jednotlivé jeho výroky.

Podle dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, a c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle dovolání podle odstavce 1 není přípustné a) ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, jímž odvolací soud rozhodl o částce 29.193,- Kč s příslušenstvím. Dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí, jímž odvolací soud rozhodl o částce 29.017,- Kč. Ani jedním z napadených rozsudečných výroků nebylo odvolacím soudem rozhodnuto o peněžitém plnění, které by převyšovalo 50.000,- Kč, a obě dovolání tak nejsou podle přípustná.

Vzhledem k tomu, že obě dovolání směřují výslovně i proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, nezbylo, než zvažovat jejich přípustnost rovněž z hlediska ustanovení upravujících přípustnost dovolání proti usnesení; rozhodnutí o nákladech řízení má, jde-li o jeho formu, vždy povahu usnesení ( ve spojení s ), byť je začleněno do rozsudku soudu a stává se proto formálně jeho součástí. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení až 239 Přípustnost dovolání podle nepřichází v úvahu, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Přípustnost dovolání proti akcesorickému výroku není založena ani ustanoveními , a , neboť jej nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů.

Dovolací soud proto obě dovolání podle věty první ve spojení s jako nepřípustná bez jednání odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , a za situace, kdy dovolání obou účastníků řízení byla odmítnuta a náklady, které žalobkyně vynaložila za sepis svého vyjádření k dovolání žalovaného, nebyly posouzeny jako účelně vynaložené.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. listopadu 2010

JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.

předsedkyně senátu