Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2908/2009-161

NEJVYŠŠÍ SOUDČESKÉ REPUBLIKY 30 Cdo 2908/2009-161

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobce A. D., zastoupeného JUDr. Josefem Podhorským, advokátem se sídlem v Benešově, Masarykovo náměstí č. 102, proti žalovaným 1) NVÚ Ostrov nad Ohří, se sídlem Ostrov nad Ohří, 2) Generálnímu ředitelství Vězeňské služby, se sídlem v Praze 4, Soudní 1672/1a, 3) České republice – a) Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 16,a b) Vězeňské službě ČR, se sídlem v Praze 4, Soudní 1672/1a, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. října 2008, č.j. -105, t a k t o :

se zamítá;

ve zbývající části

se

toto dovolání

odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění

( ):

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. března 2008, č.j. -73, výrokem I. zastavil řízení proti žalovaným 1) a 2), výrokem II zamítl žalobu, aby žalovaní 3) a 4) zaslali žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku omluvu ve znění uvedeném ve výroku, výrokem III. zamítl žalobu aby žalovaní zaplatili žalobci společně a nerozdílně částku ve výši 10.000.000,- Kč podle (dále jen „ “) a výrokem IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 23. října 2008, č.j. -105, rozsudek soudu prvního stupně podle (dále jen „ “) potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se především ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, který dovodil nedostatek způsobilosti prvních dvou žalovaných být účastníky řízení podle , neboť ani jeden z nich nemá způsobilost mít práva a povinnosti. Shodl se i se závěrem soudu prvního stupně, že nezařazením žalobce do příslušné skupiny vnitřní diferenciace odsouzených nedošlo k neoprávněnému zásahu do práv žalobce chráněných ustanovením ásl. Posuzovaný zásah ze strany ředitele věznice byl proveden v rámci plnění právní povinnosti.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Dovolací důvod spatřuje v naplnění předpokladů ustanovení , že řízení před odvolacím soudem je postiženo vadou, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a , že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

K dovolání se vyjádřila ve svém podání doručeném soudu prvního stupně dne 17. dubna 2009 Česká republika-Vězeňská služba ČR a navrhla zamítnutí dovolání v plném rozsahu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a především konstatuje, že dovolání napadá i výrok rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno ve výroku I., jímž bylo zastaveno řízení proti NVÚ – Věznice Ostrov a proti Generálnímu ředitelství Vězeňské služby České republiky podle ustanovení . Dovolání je v tomto případě přípustné podle ustanovení S ohledem na vázanost dovolacího soudu podaným dovolání ( ) a vzhledem ke skutečnosti, že dovolatel důvody nesouhlasu s tímto výrokem dále nerozvádí, je nutno v tomto výroku považovat rozhodnutí odvolacího soudu za správné ( ) a proto dovolání v tomto rozsahu zamítl.

V dalším pak není dovolání v této věci přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení Otázku výkladu ustanovení ásl. odvolací soud posuzoval v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. ledna 2002, sp.zn. , rozsudek téhož soudu ze dne 21. prosince 2004, sp.zn. , nebo usnesení ze dne 31. ledna 2006, č.j. -130). Pokud žalobce uplatňuje dovolací důvod podle , nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu, a jestliže z obsahu dovolání vyplývá dovolací důvod podle ustanovení ( ), nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. , uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. , uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle ve spojení s téhož zákona.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení nenípřípustný opravný prostředek.

V Brně 19. října 2010

JUDr. Pavel

P a v l í k, v. r.

předseda senátu