Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 4655/2009

U S N E S E N Í

M. H.

České pojišťovně a.s.

se sídlem v Praze 1, Spálená č. 75/16, IČO 45272956, o odškodnění ztráty na důchodu, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. února 2009 č.j. -44, takto:

I. Dovolání žalobkyně

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ) :

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16.2.2009 č.j. -44, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 30.9.2008 č.j. -30 ve věci samé (tj. ve výroku, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení náhrady za ztrátu na důchodu ve výši 93.180,- Kč s úroky z prodlení), není přípustné podle ustanovení (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení

Žalobou podanou v této věci se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaná na odškodnění pracovního úrazu ze dne 28.5.1963 zaplatila na náhradě za ztrátu na důchodu celkem 93.180,- Kč. Žalobu odůvodnila tím, že jí žalovaná dobrovolně poskytla od roku 1985, kdy byl žalobkyni přiznán starobní důchod, do 31.12.2006 náhradu za ztrátu na důchodu ve výši 671,- Kč měsíčně, když konstantně vycházela z toho, že v roce 1985 skutečný starobní důchod žalobkyně činil 724,- Kč a tzv. fiktivní starobní důchod, na který by žalobkyni vznikl nárok, kdyby nedošlo ke snížení jejího výdělku následkem pracovního úrazu ze dne 28.5.1963, by činil 1.395,- Kč. Žalobkyně má za to, že výše náhrady za ztrátu na důchodu, „vyjádřená rozdílem mezi tzv. fiktivním a skutečným starobním důchodem“, byla stanovena chybně, neboť podle jejího názoru, na kterém setrvala i v podaném dovolání, mělo být přihlédnuto k tomu, že „výše starobního důchodu se v důsledku pravidelných valorizací zvyšuje a stejně tak by se měl poměrně valorizovat i tzv. fiktivní důchod“, který rovněž „by pobírala v průběhu času postupně vyšší“. V důsledku toho dovozovala, že jí žalovaná vyplatila náhradu za ztrátu na důchodu za období od 1.10.1990 do 31.12.2006 nižší o 93.180,- Kč.

V posuzované věci řešil odvolací soud – mimo jiné - právní otázku možné úpravy výše náhrady za ztrátu na důchodu poskytované poškozenému zaměstnanci podle ustanovení , , ve znění účinném do 31.12.1988 (tedy přede dnem, než byl tento nárok pro oblast pracovněprávních vztahů zrušen , kterým se mění a doplňuje ) – dále jen „zák. práce“.

K této otázce se dovolací soud již v minulosti vyjádřil v tom smyslu, že při určení výše náhrady za ztrátu na důchodu podle ustanovení § 195a zák. práce (ve znění účinném do 31.12.1988) se vychází z rozdílu mezi důchodem, na který poškozenému vznikl nárok, a důchodem, na který by mu vznikl nárok, kdyby nedošlo ke snížení jeho výdělků následkem poškození na zdraví pracovním úrazem nebo nemocí z povolání (tzv. fiktivní důchod), a že náhrada za ztrátu na důchodu podle ustanovení § 195a zák. práce (ve znění účinném do 31.12.1988) nepodléhá žádné „valorizaci“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14.6.2007 sp. zn. , na který poukazují rovněž soudy obou stupňů v posuzované věci). Uvedený názor, který je konformní s ustálenou soudní praxí aplikovanou v tomto směru v občanskoprávních vztazích (srov. odůvodnění rozsudku býv. Nevyššího soudu ze dne 30.4.1987 sp. zn. uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 13., ročník 1989), vychází z ustanovení § 202 odst. 2 zák. práce, podle kterého může vláda „vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně“, upravit podmínky, výši a způsob toliko u náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání (s eventuelním dosahem na náhradu nákladů na výživu pozůstalých), a z tzv. „valorizačních“ předpisů (např. , , , , , č. ) vydaných na základě tohoto zákonného zmocnění, ze kterých výslovně plyne, že průměrný výdělek poškozeného zaměstnance lze upraveným způsobem zvyšovat pro účely náhrady ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (na tuto náhradu tedy právní předpis valorizaci omezuje), a zvýšení tedy není použitelné pro případ náhrady za ztrátu na důchodu.

V posuzované věci soudy obou stupňů – jak vyplývá z odůvodnění jejich rozsudků – z výše uvedených právních názorů důsledně vycházely. Dovodil-li proto odvolací soud, že uplatněný nárok žalobkyně na doplacení náhrady za ztrátu na důchodu není opodstatněný, neboť „náhrada za ztrátu na důchodu podle ust. § 195a zák. práce ve znění účinném do 31.12.1988 žádné valorizaci nepodléhá“, bylo ve věci rozhodnuto v souladu s hmotným právem a s již ustálenou judikaturou, na níž dovolací soud nemá důvod cokoliv měnit.

Z uvedeného je zřejmé, že napadený potvrzující rozsudek odvolacího soudu o věci samé nemá po právní stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , věty první, a , neboť žalobkyně, která z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 9. prosince 2010

JUDr. Zdeněk N o v o t n ý, v. r.

předseda senátu