Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3817/2009

U S N E S E N Í

a) Hlavní město Praha,

b) Městská část Praha 1,

 se sídlem v Praze 1, Vodičkova 18, zastoupen Mgr. Ivanem Chytilem, advokátem v Praze 1, Maiselova 15, proti žalovanému:

Česká republika – Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy,

 se sídlem v Praze 1, Karmelitská 7, za něhož jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábř. 42, o určení vlastnictví, vedené                       u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2009, č. j. -328, takto:

I.  Dovolání se

 odmítá

.

II. Žalovaný je povinen zaplatit prvnímu žalobci

na nákladech dovolacího řízení částku 6.360,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho advokátky JUDr. Světlany Semrádové Zvolánkové. Ve vztahu mezi druhým žalobcem a žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze shora označeným byl ve výroku I. potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 3. 2008, č. j. -271, kterým bylo určeno, že hlavní město Praha je vlastníkem domu č.p. 977, postaveného na pozemku parc.č. 142, a také pozemku parc.č. 142 v k. ú. N. M., obci P.. Ve vztahu ke druhému z žalobců byl však rozsudkem soudu prvního stupně uvedený žalobní návrh zamítnut. Odvolacím soudem byla dále žalovanému uložena povinnost zaplatit prvnímu žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku ve výši 24.514,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho advokátky JUDr. S. S. Z. V rozsudku odvolací instance bylo rovněž stanoveno, že druhý z žalobců a žalovaný nemají vůči sobě navzájem právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.    

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Dovodil přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku ve věci samé a jako důvod dovolání označil nesprávné právní posouzení věci. Dovolatel s poukazem na dle jeho mínění relevantní nález Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2010, sp. zn. , žádal, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, současně i rozsudek soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.    

Žalobci se k dovolání písemně vyjádřili. Trvali na svých dosavadních tvrzeních, nesouhlasili s dovolacími námitkami a navrhli, aby dovolání žalovaného nebylo vyhověno.

Nejvyšší soud zjistil, že žalovaný, zastoupený Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, podal dovolání v zákonné lhůtě (, , ). Žalovaný dovozoval přípustnost dovolání z ustanovení a dovolací důvod byl uplatněn podle , tj. tvrzené nesprávné právní posouzení věci. Dovolání není přípustné.

            Přípustnost dovolání podle je dána, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam.

            Podle (ve znění před nabytím účinnosti ) má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Nutno uvést, že Nejvyšší soud již v dané věci právní názor vyslovil, a to v rozsudku  ze dne 12. 6. 2007, sp. zn. . V tomto směru lze tedy v plném rozsahu odkázat na teze a výklady tam uvedené.  

S odkazem na žalovaným citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2007, sp. zn. , lze přisvědčit názoru v něm uvedenému, že k odevzdání majetku do trvalého užívání ve smyslu ustanovení , hospodářského zákoníku, mohlo dojít též jednostranným aktem. Ačkoli byla hospodářská smlouva pro nedostatek obligatorní náležitosti spočívající v podpisu nejméně dvou oprávněných osob jednajících za společenskou organizaci neplatná, nebylo za takové situace nezbytné bez dalšího shledat neexistenci práva trvalého užívání. Tento postoj sdílel též Ústavní soud v nálezu ze dne 14. 4. 2010, sp. zn. , a to z toho důvodu, že opačný závěr by svědčil o striktně formalistickém posuzování právního úkonu, které by s ohledem na specifika zkoumaného případu bylo v rozporu s obecným požadavkem zachování právní jistoty účastníků právních vztahů.

           V nyní posuzované věci se však jedná o jedinečné okolnosti případu, které odůvodňují věcnou správnost předcházejícího rozsudku Nejvyššího soudu.

Došlo totiž dopisem ONV v Praze 1 ze dne 22. 11. 1990 k odstoupení od smlouvy o trvalém užívání (uzavřené dne 1. 11. 1976), tedy k právnímu úkonu směřujícímu ke zrušení práva trvalého užívání. Tehdejší správní orgán takto projevil vůli k nabytí práva hospodaření (užívání) předmětných nemovitostí. Nutno zdůraznit, že tak navíc učinil včas, tedy ještě před rozhodným datem 23. 11. 1990, k němuž bylo třeba shledat existenci práva hospodaření na straně příslušného národního výboru (srov. ). Sporné nemovitosti tudíž ke dni 24. 5. 1991 mohly v souladu se zákonnou právní úpravou přejít do vlastnictví hlavního města Prahy, aniž by tomu bránila překážka jejich trvalého užívání jinou než státní organizací ve smyslu ustanovení , o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí.

Jelikož tak byly pro účely přechodu vlastnického práva na obec splněny veškeré podmínky vymezené v ustanovení , bylo nutno učinit závěr o existenci vlastnického práva k nemovitostem na straně prvního z žalobců.

Ze všech výše uvedených důvodů proto dovolací soud podle věty první a dovolání žalovaného odmítl.

 První žalobce má podle a vůči žalovanému právo                na náhradu nákladů dovolacího řízení, vzniklých podáním písemného vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Za tento úkon náleží podle vyhl. č. výchozí sazba odměny v částce 20.000,- Kč, redukovaná dvakrát na polovinu (, , cit. vyhlášky), tj. na 5.000,- Kč. Poté je nutno přičíst režijní paušál ve výši 300,- Kč            ( vyhl. č. ) a 20 % DPH. V součtu tedy náklady přiznané prvnímu         z žalobců činí 6.360,- Kč. Mezi druhým žalobcem a žalovaným právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nevzniklo.  

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne11. listopadu 2010

                                                                                          JUDr. Ludvík  D a v i d, CSc., v. r. předseda senátu