Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 5444/2008

U S N E S E N Í

R. J.

, proti povinnému

V. P.

, pro 40.450,40 Kč s příslušenstvím, prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem z 25. 10. 2007, č. j. -22, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze 4. 6. 2004, č. j. -10, jímž okresní soud (ve výroku I. o věci samé) nařídil výkon rozhodnutí; ve výroku II. o nákladech výkonu, k jejichž náhradě ve výši 2.660,- Kč byl zavázán povinný, jej změnil (pouze) tak, že výše těchto nákladů činí 6.245,- Kč. S odvolací námitkou povinného, že v usnesení soudu prvního stupně jsou účastníci nedostatečně označeni, se krajský soud vypořádal závěrem, že pro nařízení výkonu rozhodnutí je podstatné, že oprávněný i povinný jsou osobami identickými s účastníky řízení nalézacího.

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , odst. 3 (zásadní právní význam přisuzuje napadenému rozhodnutí s odůvodněním, že otázka materiální vykonatelnosti titulu byla posouzena v rozporu „se skutečným právním stavem, ustanoveními , a a s ustálenou soudní praxí“) povinný namítá nesprávné právní posouzení věci ( ). Podle jeho názoru měli být účastníci označeni

1) oprávněný údaji „Rudolf Jurajda – Zámečnictví ROLF, IČ: 45169411, s místem podnikání 756 56 Prostřední Bečva – Bacov 396, jednající Rudolfem Jurajdou, nar. 19. 06. 1951, bytem 756 56 Prostřední Bečva – Bacov 396, podnikatelem, podnikajícím na základě Živnostenského oprávnění jako FO, nezapsaná v obchodním rejstříku.“

2) povinný údaji „obchodní firma Václav Polanský – POLARIC, IČ: 10452630, s místem podnikání Teplice, Topolová 83/3060, 415 01 Teplice 1, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. A 399, jednající podnikatelem Mgr. Václavem Polánským, nar. 12. 03. 1944, bytem Teplice, Topolová 83/3060, 415 01 Teplice 1, za účasti manželky povinného Ilony Polánské, nar. 25. 11. 1948, bytem jako povinný“.

Jestliže soudy obou stupňů ve svých rozhodnutích, ač jde o věc vyplývající z obchodní vztahů, neuvedly identifikační číslo účastníků a další údaje jím naznačené v dovolání, jsou podle povinného jejich rozhodnutí, stejně jako podkladový rozsudek Okresního soudu v Teplicích z 20. 3. 2002, č. j. -16, materiálně nevykonatelná.

Nejvyšší soud, jenž věc projednal podle ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, ), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu – o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatel – kdy by samotná vada podle splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/) jen důvod podle ustanovení , jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ).

Dovolatel napadenému rozhodnutí sice přisuzuje zásadní právní význam, hodnocením námitek v dovolání obsažených však k tomuto závěru dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek, tedy otázek významných pro posouzení, zda jsou splněny všechny zákonem předepsané předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí, uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

Nejvyšší soud ve svém usnesení z 25. 2. 1999 sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 1999 pod poř. č. 62, a v usnesení z 29. 8. 2001 sp. zn. , publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4, ročník 2002 pod poř. č. 25, zaujal a vysvětlil závěr, že vady v označení účastníků řízení v rozhodnutí, o jehož výkon jde, nejsou na újmu jeho vykonatelnosti, je-li možné z něj bez pochybností dovodit, komu bylo přiznáno právo nebo byla uložena povinnost. Tato zásada platí tím spíše, nejsou-li v záhlaví rozhodnutí o nařízení exekuce způsobem předepsaným v ustanovení věty druhé a třetí označeni účastníci řízení vykonávacího.

V daném případě sice okresní ani krajský soud v záhlaví svých rozhodnutí – v rozporu s ustanovením – identifikační číslo účastníků neuvedly, tato závada však není způsobilá vést k závěru o nevykonatelnosti těchto usnesení, a to zejména jsou-li jimi účastníci identifikováni – navíc, tedy kromě údajů předepsaných ustanovením , totiž jménem, příjmením a bydlištěm – i datem narození, takže je mimo jakoukoli pochybnost jak to, komu jsou přiznávána práva a ukládány povinnosti, tak to, že účastníky vykonávacího řízení jsou tytéž fyzické osoby, jež byly účastníky řízení nalézacího. Jiné než výše uvedené údaje pro označení účastníků řízení výslovně nepředepisuje. Dovolací námitka, že identifikačním číslem nebyli účastníci označeni ani v návrhu na nařízení výkonu, nemá oporu v obsahu spisu (viz návrh na č. l. 1). Námitka nedostatku přesnosti vymezení rozsahu a obsahu vymáhaných povinností zůstala v dovolání neodůvodněna.

Namítá-li povinný (teprve) v dovolání, že jeho příjmení zní správně „

Polánský

“, nikoli tedy, jak uvedly soudy obou stupňů „

Polanský

“, jde o novum, podle , nepřípustné (kromě toho ovšem správné znění svého příjmení zpochybňuje samotný povinný, jenž se v záhlaví, v textu i při podpisu svého odvolání /č. l. 14/ opakovaně označuje jako „

Polanský

“, čemuž ostatně odpovídá také údaj ve výpisu z obchodního rejstříku (č. l. 15) i údaj uvedený na fotokopii diplomu /č. l. 29/ osvědčujícího jeho právnické vzdělání).

Dovolání není přípustné ani proti měnícímu výroku nákladech řízení, jelikož ten nemá povahu rozhodnutí ve věci samé (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 5/2005 pod č. 70), takže přípustnost dovolání nelze dovozovat z ; totéž pak platí o ustanoveních , a , v jejichž taxativních výčtech usnesení o nákladech řízení uvedeno není.

Protože tedy dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání ( věta první ) podle ustanovení , odmítl.

Dovolání bylo odmítnuto, oprávněnému, jenž by jinak měl podle , a právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady podle obsahu spisu nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok shora uvedený.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. listopadu 2010

JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.

předseda senátu