Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 3948/2010

23

Cdo 3948/2010

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobců a) Ing. M. F. a b) I. F., obou zastoupených Mgr. Ladislavem Peškem, advokátem se sídlem v Praze 5, Karenova 1040/2, proti žalované KONSTRUKTIS, a.s., se sídlem v Praze 9, Kolbenova 616/34, PSČ 190 02, IČ 63080931, zastoupené JUDr. Jaroslavem Vrzalem, advokátem se sídlem v Praze 4, Jaurisova 514/6, o odstranění vad díla, vedené Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp.zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. listopadu 2008, č.j. -116, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 9, jako soud prvního stupně, rozsudkem ze dne 13. března 2008, č.j. -95, ve znění opravného usnesení ze dne 13. srpna 2008, č.j. -109, uložil žalované odstranit vady na domě žalobců specifikovaných ve výroku I.; výroky II. a III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobci mají na základě platné smlouvy o dílo ze dne 18.1.1999, uzavřené s žalovanou, jako zhotovitelkou podle § 536 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) právo na požadované odstranění vad domu, neboť žalovaná nesplnila povinnost provést dílo řádně a bez vad, přestože žalobci žalované vady vytýkali již od 14.8.2001 a sami vyzývali žalovanou k zahájení řízení o předání předmětu díla, na což žalovaná reagovala dopisem ze dne 23.4.2004, že k předání díla došlo den 25.5.2001. Podle závěru soudu prvního stupně se předmět díla dostal do dispozice žalobců nejpozději po právní moci kolaudačního rozhodnutí (dne 1.11.2001). Vzhledem k tomu, že i ke dni vydání rozhodnutí se vady na předmětu díla vyskytovaly, soud žalobě na jejich odstranění vyhověl.

Městský soud v Praze, jako odvolací soud, rozsudkem ze dne 13. listopadu 2008, č.j. -116, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu na odstranění vad na domě žalobců zamítl; výroky II., III. a IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že dílo, které mělo být podle smlouvy o dílo ze dne 18.1.1999 dokončeno do 18.9.1999 dosud nebylo předáno, proto žalobcům, resp. žalobci a), který smlouvu uzavřel, nemohla vůči žalované vzniknout žádná práva z odpovědnosti za vady díla. Závěr o tom, že dílo nebylo předáno dovodil ze zjištění, že nebyl sepsán žádný zápis o předání díla, ač podle smluvního ujednání ve smlouvě o dílo v čl. 5.4. písm. a) bylo mimo jiné dohodnuto, že převzetí díla bude provedeno protokolárním zápisem pouze mezi pověřenými zástupci obou stran a je podmíněno předáním revizních zpráv, atestů o funkčnosti a výkresů skutečného provedení. Pro posouzení věci nepovažoval na rozdíl od soudu prvního stupně za relevantní, že žalobce a) mohl dílo užívat, a to nejpozději po právní moci kolaudačního rozhodnutí (dne 1.11.2001). Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně pochybil, jestliže přehlédl uvedené smluvní ujednání a pokud založil svůj právní názor o předání a převzetí díla na ustanoveních § 554 odst. 1 až 4 a § 555 odst. 1 a 2 obch. zák., a právní závěr o následné možnosti uplatnit právo z odpovědnosti za vady na § 560, § 562, § 563 odst. 1 obch. zák., která jsou ve smyslu § 263 odst. 1 obch. zák., ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, dispozitivními ustanoveními, od kterých se strany mohou odchýlit, jako se tak stalo v daném případě, kdy smluvní strany akt předání díla smluvně podmínily existencí zápisu o předání díla.

Odvolací soud dále dovodil, že na podkladě uzavřené smlouvy má žalobce a) právo požadovat po žalované dokončení díla a jeho předání. Konstatoval, že toto právo v souladu s § 387 odst. 1 a 2 obch. zák. podléhá promlčení, přičemž promlčecí doba je podle § 397 obch. zák. čtyřletá a u práva na plnění závazku běží ode dne, kdy měl být závazek splněn (§ 392 odst. 1 obch. zák.), tj. ode dne 18.9.1999. Vzhledem k tomu, že žaloba na odstranění nedodělků díla byla podána až 18.7.2005, odvolací soud uzavřel, že vznesená námitka promlčení uplatněného nároku je důvodná a právo je promlčeno.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání s tím, že nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o zamítnutí žaloby. Mají za to, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku předání díla. Poukazují na čl. 5.4. písm. a) smlouvy o dílo, který podle jejich názoru obsahuje postup při předání díla, ale nestanovuje formální obsah předávacího protokolu a explicitně poukazuje na to, že předání díla je podmíněno předáním revizních zpráv, atestů, atd. Jestliže tedy nebyl stanoven formální obsah předávacího protokolu, jsou dovolatelé, resp. žalobce a) přesvědčen, že k předání díla došlo dne 25.5.2001, jak tvrdí i žalovaná ve svém dopisu ze dne 24.3.2004, kde poukazuje na to, že veškerá stavební dokumentace byla k uvedenému dni předána.

Dovolatelé navrhli, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání žalobců navrhla jeho zamítnutí. Ztotožňuje se se závěrem odvolacího soudu, že pokud strany smluvně podmínily akt předání existencí zápisu o předání díla a k podpisu předávacího protokolu nedošlo, jak ostatně ani žalobci nezpochybnili, nelze dílo považovat za předané a převzaté. Dovolateli připomínaný dopis ze dne 24.3.2004 nemůže být podle žalované důkazem o existenci protokolárního předání a převzetí díla ve smyslu smluvního ujednání v čl. 5.4. písm. a) smlouvy. Žalovaná je dále přesvědčena, že z potvrzení o předání veškeré stavební dokumentace, jak je uváděno v předmětném dopisu, není možno dovodit, že by došlo k předání revizních zpráv, atestů a výkresů skutečného provedení, jak bylo ujednáno, jako podmínka převzetí díla v čl. 5.4. písm. a) předmětné smlouvy.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací ( – dále jen „ “) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou ( ), řádně zastoupenou advokátem ( ), je přípustné podle a z obsahu dovolání vyplývá, že se opírá o způsobilý dovolací důvod podle , rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal podle

Podle lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Uvedené vady řízení se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelé ani takové vady v dovolání nenamítají.

Dovolací soud se proto dále zabýval uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení 241a odst. 2 písm. b) , kterým je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).

Podle § 263 obchodního zákoníku, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, se strany mohly odchýlit od ustanovení této části zákona nebo její jednotlivá ustanovení vyloučit s výjimkou ustanovení § 261 a § 262 odst. 2, § 263 až 272, § 273 odst. 1, § 276 až 289, 303, 304, § 306 odst. 2 a 3, § 308, § 311 odst. 1, § 312, 313, § 321 odst. 4, § 324, 341, 365, 370, 371, 376, 382, 384, 386 až 408, 444, 458, 459, 477, 478, § 479 odst. 2, § 480, 481, 483 odst. 3, § 488, 493, 499, § 509 odst. 1, § 592, 597, 669, 711, 720, 725, 729 a 743.

Z uvedeného ustanovení je zřejmé, že ustanovení týkající se splnění povinnosti zhotovitele ohledně ukončení a předání předmětu díla (§ 554, § 555) jsou dispozitivními ustanoveními, k jejichž použití lze přistoupit, neobsahuje-li smlouva uzavřená mezi účastníky ujednání, jež se od jejich obsahu odchyluje.

Ze skutkových zjištění odvolacího soudu vyplývá, že v článku 5.4. písm. a) předmětné smlouvy o dílo bylo mezi účastníky mimo jiné dohodnuto, že převzetí díla bude provedeno protokolárním zápisem pouze pověřenými zástupci obou stran a že převzetí díla je podmíněno předáním revizních zpráv, atestů o funkčnosti a výkresů skutečného provedení. Z uvedeného ujednání jasně vyplývá, že předání díla bylo vázáno na protokolární zápis obou smluvních stran. Byla-li podmínkou předání a převzetí díla existence protokolárního zápisu obou stran o předání a převzetí díla, tvoří existence takového protokolu hmotněprávní podmínku předání a převzetí díla. Odvolací soud tedy dospěl ke správnému závěru, že pokud protokolární zápis pověřených zástupců obou smluvních stran neexistuje, není možné považovat dílo za předané a převzaté (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.3.2009, sp. zn. , rozhodnutí ze dne 22.4.2009, sp. zn. 799/2009 a ze dne 16.9.2009, sp. zn. – publikovaná na www.nsoud.cz).

Odvolací soud poté správně uzavřel, že za dané situace, kdy nedošlo k řádnému předání a převzetí díla, nevzniklo žalobcům, resp. žalobci a), který smlouvu uzavřel, žádné právo z odpovědnosti za vady díla vůči žalované, bylo však možno domáhat se dokončení díla a jeho předání. Odvolací soud v této souvislosti pak správně posoudil vznesenou námitku promlčení uplatněného nároku, když dospěl k závěru, že je důvodná.

Podle § 387 odst. 1, 2 obch. zák. se právo promlčí uplynutím promlčecí doby stanovené zákonem, přičemž promlčení podléhají všechna práva ze závazkových vztahů s výjimkou práva vypovědět smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou.

Podle § 392 odst. 1 obch. zák. u práva na plnění závazku běží promlčecí doba ode dne, kdy měl být závazek splněn nebo mělo být započato s jeho plněním (doba splatnosti).

Ustanovení § 397 obch. zák. stanoví, že pokud zákon nestanoví pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

Odvolací soud v souladu s uvedenými ustanoveními správně dovodil, že uplatněné právo je promlčeno, jestliže dílo mělo být dokončeno 18.9.1999 a od tohoto dne počala běžet promlčecí doba k uplatnění nároku na dokončení díla, avšak žaloba byla podána až 18.7.2005, tedy po uplynutí čtyřleté promlčecí doby.

Dovolací důvod ve smyslu nebyl tedy uplatněn důvodně, a proto Nejvyšší soud, aniž nařídil jednání ( ), dovolání žalobců podle zamítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , a Podle výsledku dovolacího řízení má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny advokáta za sepis vyjádření k dovolání, ve výši 4 500 Kč ( , , , kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, v platném znění) a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč ( vyhl.č. , v platném znění) a po přičtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 960 Kč (srov. , z. č. , o dani z přidané hodnoty), tedy celkem ve výši 5 760 Kč.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinní co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná navrhnout výkon rozhodnutí.

V Brně 18. listopadu 2010

JUDr. Kateřina H o r n o ch o v á

předsedkyně senátu