Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
9868B6979288B9B6C1257A4E0065F044.html
HTML · 13.03 KB
No categories available
33 Cdo 5336/2008
U S N E S E N Í
JUDr. K. M.,
M. S.,
zastoupenému JUDr. Vladimírem Vlčkem, CSc., advokátem se sídlem Praha 9, Běluňská 68, o zaplacení částky 491.623,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 27 C 65/2007 , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. dubna 2008, č. j. 28 Co 38/2008 -86, takto:
I. Dovolání
se odmítá.
II. Žalovaný
je povinen
zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na nákladech dovolacího řízení částku 10.300,- Kč k rukám JUDr. Josefa Kulhavého, advokáta se sídlem Praha 2, Legerova 44.
O d ů v o d n ě n í:
Dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. dubna 2008, č. j. 28 Co 38/2008 -86, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. května 2007, č. j. 27 C 65/2007 -40, ve vyhovujícím výroku o zaplacení částky 491.623,- Kč a v nákladovém výroku, a kterým bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř. “), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. o. s. ř. , neboť napadený rozsudek nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
Prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. o. s. ř. žalovaným zpochybněná otázka platnosti dohody o právním zastupování z pohledu určitosti v ní vyjádřeného projevu vůle ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák. (námitkami, že je z hlediska svého obsahu a data uzavření nesrozumitelná) má význam právě a jen pro projednávanou věc a postrádá významový přesah do širšího kontextu soudní praxe; navíc nepatří mezi ty, které dovolací soud dosud neřešil, a odvolací soud nastolenou právní otázku posoudil v souladu s hmotným právem (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2965/2000 , ze dne 9. 1. 2001 sp. zn. 29 Odo 821/2000 , uveřejněná v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, svazku 1, pod č. C 23 a 71, dále ze dne 26. 11. 1998, sp. zn. 25 Cdo 1650/98 , uveřejněné v časopise Právní rozhledy č. 7/1999, ze dne 19. 5. 2004, sp. zn. 33 Odo 30/2002 , ze dne 20. 9. 2005, sp. zn. 33 Odo 431/2004 , ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 33 Odo 111/2004 , ze dne 25. 9. 2003, sp. zn. 33 Odo 518/2003 , ze dne 29. 2. 2000, sp. zn. 21 Cdo 1892/99 , a ze dne 27. 9. 2000, sp. zn. 21 Cdo 133/2000 ). Obdobně je tomu s výhradou k závěru, že výkon práva žalobce na úhradu smluvené odměny za poskytnuté právní služby není pro její nepřiměřenost v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák. Ani ta není způsobilá založit zásadní právní význam napadeného rozhodnutí. Úvaha soudu, zda lze výkon práva odepřít pro jeho rozpor s dobrými mravy, se totiž odvíjí od posouzení zcela jedinečných skutkových okolností daného případu, jež vyplývají z obsahu konkrétní smlouvy uzavřené účastníky; závěry učiněné v této věci tak nelze zobecnit a využít je pro řešení jiných případů. Kromě toho výklad pojmu „dobré mravy“ ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák. Nejvyšší soud podal opakovaně v celé řadě svých rozhodnutí (namátkou lze uvést např. rozhodnutí ze dne 23. 1. 2001, sp. zn. 29 Cdo 228/2000 , nebo ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 33 Odo 538/2003 , ze dne 7. 12. 2004, sp. zn. 33 Odo 1244/2004 , a ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. 33 Odo 29/2005 ).
Výtka, že odvolací soud neprovedl důkazy, které žalovaný předkládal, a jež posléze ve spisu chyběly (smlouva o sjednání odměny a další), naplňuje dovolací důvod podle § 241a dost. 2 písm. a/ o. s. ř. o. s. ř. , který sice může výjimečně přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. o. s. ř. založit, ovšem je tomu tak pouze v případech, kdy otázka, zda je či není řízení před soudy nižších stupňů postiženo vadami, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesněprávního předpisu. O takovou situaci se v posuzovaném případě zjevně nejedná.
Dovolací soud z výše vyložených důvodů dovolání odmítl (§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c/ o. s. ř. o. s. ř. ).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 , § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. za stavu, kdy žalobci vznikly náklady v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta, které sestávají z odměny advokáta ve výši 10.000,- Kč (§ 2 odst. 1 , § 3 odst. 1 bod 5 . ve spojení s § 10 odst. 3 , § 15 ve spojení s § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. , v platném znění) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§ 2 odst. 1 , § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , v platném znění).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 24. listopadu 2010
JUDr. Blanka M o u d r á , v. r.
předsedkyně senátu