Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 4770/2008

U S N E S E N Í

České republiky, Ministerstva obrany ČR

Z. P.

, zastoupené JUDr. Václavem Hajšmanem, advokátem se sídlem v Plzni, Perlová 7, prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni z 30. 6. 2008, č. j. -87, takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni z 9. 1. 2008, č. j. -240, a usnesení Okresního soudu Plzeň-město z 13. 3. 2007, č. j. -201,

se ruší

a věc

se

okresnímu soudu

vrací

k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením z 3. 4. 2008 okresní soud k návrhu povinné na úplné zastavení výkonu rozhodnutí tento výkon do částky 101.961,02 Kč částečně zastavil, návrhu tedy nevyhověl v plném rozsahu. Své rozhodnutí s poukazem na ustanovení § 330 odst. 2 obchodního zákoníku odůvodnil závěrem, že povinná neurčila (resp. toto určení neprokázala), zda jednotlivými platbami plnila na jistinu či na úrok z prodlení, a že tak „neunesla důkazní břemeno, jež by potvrzovalo jiný způsob výpočtu úroků z prodlení a tedy povinnost zaplacení dluhu v menším rozsahu než požaduje oprávněná.“

K odvolání, jímž povinná navrhla změnu rozhodnutí soudu prvního stupně tak, aby výkon rozhodnutí byl zastaven zcela, rozhodl shora označeným usnesením krajský soud tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně (jímž – posuzováno podle jeho obsahu – byl návrh na zastavení výkonu rozhodnutí ve zbývající části, přesahující částku 101.961,02 Kč zamítnut) potvrdil; oproti okresnímu soudu sice dovodil, že nejde o obchodněprávní, nýbrž o občanskoprávní závazek, přesto však dospěl ke shodnému závěru, že návrhu nelze vyhovět v plném rozsahu, a to s odůvodněním, že i po novelizaci , provedené s účinností od 1. 1. 1992 , „nutno akceptovat zásadu, že nejprve je splatné příslušenství a teprve poté jistina“, a v důsledku tohoto právního názoru pak uzavřel, že určení účelu jednotlivých plateb povinná skutečně neprokázala.

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje (pouze) z ustanovení (s odůvodněním, že „z výše uvedeného textu /dovolání/ vyplývá celá řada složitých právních otázek, reflektujících problematiku určení způsobu plnění dlužníkem...“), povinná namítá nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle ustanovení spatřuje v názoru odvolacího soudu, že i po novelizaci provedené s účinností od 1. 1. 1992 , „nutno akceptovat zásadu, že nejprve je splatné příslušenství a teprve poté jistina“, a v důsledku toho pak v závěru, že dovolatelka, která plnila prostřednictvím soudního vykonavatele, jenž ji i oprávněnou informoval, že jednotlivá plnění budou započítávána nejdříve na úhradu jistiny a teprve poté příslušenství, určení účelu jednotlivých plateb neprokázala.

Nejvyšší soud, jenž věc projednal podle ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, ), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné je, jelikož napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (, odst. 3 ), daný tím, že otázka, zda při nedostatku určení účelu plateb, tedy určení, zda dlužník plnil na jistinu dluhu či naopak na jeho příslušenství, je nutno aplikovat zásadu přednosti či zásadu poměrnosti, v něm byla vyřešena v rozporu s dosavadní judikaturou.

Jelikož vady podle ustanovení , odst. 2 písm. a/ a b/, odst. 3 (tzv. zmatečnosti), ani vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( věta druhá ), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení ( věta první ), je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že i po 1. 1. 1992 platí zásada priority, podle níž je při nedostatku určení účelu jednotlivých plateb nejprve splatné příslušenství a teprve poté jistina.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (v souzené věci práva hmotného), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Dovolání je důvodné.

V usnesení z 29. 4. 2010, sp. zn. , Nejvyšší soud uzavřel, že ve vykonávacím řízení, jehož účelem je vymožení již přisouzené (judikátní) pohledávky, je pro posouzení, zda (při nedostatku určení účelu plateb, tedy určení, zda dlužník plnil na jistinu dluhu či naopak na jeho příslušenství) aplikovat zásadu přednosti či zásadu poměrnosti, rozhodné jedině to, jak splatnost jistiny dluhu a splatnost jeho příslušenství stanovil exekuční titul (§ 161 odst. 1 a § 261a odst. 1 in fine o. s. ř ). V souzené věci splatnost jistiny pohledávky i jejího příslušenství určily rozsudky Okresního soudu Plzeň-město z 13. 3. 2001, sp. zn. -59, a z 20. 8. 2002, sp. zn. shodně, a to lhůtou „

to vše

do tří dnů od právní moci“. Za tohoto stavu se uplatní (obdobně, jelikož není důvodu rozlišovat případy, kdy jde o dvě pohledávky /jistiny/ se stejnou splatností, od případů, kdy je v týž den splatná jistina i její příslušenství) závěr přijatý judikaturou (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze 7. 7. 2004, sp. zn. ) i literaturou (srov. Kůrka, V., Drápal, L., Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde, Praha 2004, s. 505, a Tripes, A., Exekuce v soudní praxi, 2. vydání, C. H. Beck, Praha 2001, s. 357), že totiž při stejné splatnosti – v souzené věci splatnosti jistiny i úroků z prodlení – je třeba aplikovat zásadu poměrnosti (proporcionality).

Dospěl-li odvolací soud k závěru opačnému, že totiž i po 1. 1. 1992 platí při absenci určení účelu plateb zásada priority, je jeho právní posouzení věci nesprávné. Protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá ( ), Nejvyšší soud je bez jednání ( ), aniž se musel zabývat dalšími argumenty dovolání, podle věty za středníkem zrušil; poněvadž důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně (byť ten zásadu priority aplikoval z jiného důvodu, a to pro – nesprávné – použití ustanovení obchodního zákoníku), dovolací soud zrušil i je a věc tomuto soudu vrátil podle druhé věty třetího odstavce téhož ustanovení k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je závazný ( část první věty za středníkem ).

V novém usnesení soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. listopadu 2010

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu