Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3697/2008

U S N E S E N Í

CZ PSB Inkasní s. r. o.

E. K.

, zastoupenému JUDr. Michaelou Klimentovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Karlova 5, pro 2 561 339,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň–město pod sp. zn. , o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 3. 2008, č. j. -91, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Oprávněná

je povinna

zaplatit povinnému na nákladech dovolacího řízení částku

1 300,- Kč

k rukám JUDr. Michaely Klimentové do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

III. Soudní exekutor

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud usnesením ze dne 12. 9. 2007, č. j. -66, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 2. 1. 2008, č. j. -82, zastavil exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 8. 9. 2006, č. j. -24 (výrok I.), povinnému uložil zaplatit oprávněné na náhradě nákladů řízení 41 780,90 Kč (výrok II.), oprávněné uložil zaplatit povinnému na náhradě nákladů řízení 4 300,- Kč (výrok III.) a dále povinnému uložil zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce 9 718,30 Kč (výrok IV.).

Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně ve znění doplňujícího usnesení ze dne 2. 1. 2008 v napadených výrocích I. a III. potvrdil (výrok I.), odvolání oprávněné proti výroku II. odmítl (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III.). Odvolací soud dospěl k závěru, že pokud soud při vypořádání dědictví nezvolil postup podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), platí pro nabyvatele aktiv a pasiv dědictví ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obč. zák.“), o odpovědnosti za dluhy. Povinný v souladu s tímto ustanovením vypořádal dluhy zůstavitele do výše ceny nabytého dědictví (tj. do částky 172 414 894,- Kč), přičemž při uspokojování pohledávek postupoval v souladu s pořadím úhrady pohledávek věřitelů, stanoveným v o rozvrhu výtěžku z prodeje majetku zůstavitele, a uhradil pohřební výlohy představující pohledávku uvedenou v a dále pohledávky dle zajištěné smluvním zástavním právem. Aktiva dědictví tak byla vyčerpána na úhradu pohledávek předcházejících pohledávku oprávněného, jež patří mezi pohledávky ostatní dle , a dohoda, kterou povinný se zůstavitelovými věřiteli uzavřel, tak nemůže být neplatná podle obč. zák. Za ostatní dluhy převyšující cenu nabytého dědictví povinný již neodpovídá. Odvolací soud proto stejně jako soud prvního stupně uzavřel, že je dán důvod k zastavení exekuce podle , neboť v průběhu exekuce vznikla překážka, pro kterou nelze exekuci realizovat.

V dovolání, jehož přípustnost opírá o a jež směřuje proti výrokům I. a III. napadeného rozhodnutí, oprávněná namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a řízení u odvolacího soudu bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( , b/ ). Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že povinný jako nabyvatel dědictví nebyl povinen před uspokojením pohledávek zůstavitelových věřitelů zpeněžit dědictví. Namítá, že tím nebyl dodržen obecný postup při likvidaci dědictví upravený v , na nějž obč. zák. odkazuje. Podle dovolatelky nestačí dodržet pouze stanovící pravidla pro uspokojení jednotlivých pohledávek. Namítá, že nezpeněžením nabytého dědictví dochází k poškození zůstavitelových věřitelů zvláště v tomto případě, kdy povinným nabyté nemovitosti jsou velice lukrativní, a je nepochybné, že jejich hodnota v období od 25. 1. 2005 (rozhodnutí o dědictví) do 1. 12. 2006 (uzavření dohody o vypořádání pohledávek) se podstatně zvýšila. Takovou dohodou došlo k vyloučení uspokojení velké části věřitelů za dědickou podstatou, proto ani nemůže být pro rozpor s dobrými mravy platná. Povinný, aniž předmět dědictví zpeněžil, vypořádal dědictvím nabyté dluhy jen do výše obvyklé ceny nabytého majetku, jak byla vyčíslena v dědickém řízení, přičemž oprávněná nemohla tuto cenu rozporovat ani do dědického řízení nijak zasahovat, neboť nebyla účastníkem řízení. Podle dovolatelky je třeba vyloučit, aby dědic mohl rozhodovat, jaké pohledávky uspokojí. Odvolacímu soudu přitom vytýká, že se s touto námitkou uplatněnou již v odvolání, nevypořádal, a zatížil tím řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.

Povinný ve vyjádření k dovolání uvedl, že v dědickém řízení byla obvyklá cena majetku zůstavitele stanovena v souladu s příslušnými zákonnými ustanoveními nezávislými znaleckými y, přičemž soudní komisař, aby předešel případným sporům ohledně ocenění majetku, ustanovil znalecké y působící mimo území hl. města Prahy. Povinný pak při vypořádání závazků zůstavitele ( obč. zák.) zcela vycházel z ceny nabytého dědictví, stanovené pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 z 25. 1. 2005, č. j. -786, a vyčíslené ke dni smrti zůstavitele v částce 172 414 894,60 Kč. Pohledávky zůstavitele uspokojil v souladu s (v pořadí dle data zápisu zástavních práv) a do výše ceny nabytého dědictví, nešlo tudíž o libovolný výběr věřitelů. Není však v postavení soudu, aby si sám zpeněžil nabytý majetek. Dále uvedl, že dohoda o vypořádání pohledávek z 1. 12. 2006 není dohodou o přenechání předluženého dědictví věřitelům na úhradu dluhů podle Nepovažuje ani za spravedlivé, aby v případě, že po smrti zůstavitele vzrostla hodnota nemovitostí, vypořádal dluhy podle jejich aktuální ceny. Povinný nabyl dědictví ke dni smrti zůstavitele a k tomuto dni také byla stanovena cena aktiv, do jejíž výše odpovídá za dluhy zůstavitele. Navrhl proto, aby dovolací soud dovolání oprávněné zamítl.

Dovolací soud věc projednal podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (Čl. II, bod 12, části první ).

Dovolání není přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu – jenž podle platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu. Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu - o který zde nejde - kdy by samotná vada podle splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/) důvod podle ustanovení , jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí (tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelka napadla) je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( , věta první ).

Ačkoliv dovolatelka přikládá napadenému rozhodnutí po právní stránce zásadní význam, hodnocením argumentů v dovolání obsažených k takovému závěru dospět nelze.

Právní posouzení je ve smyslu nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení § 470 odst. 1 obč. zák. dědic odpovídá do výše ceny nabytého dědictví za přiměřené náklady spojené s pohřbem zůstavitele a za zůstavitelovy dluhy, které na něj přešly zůstavitelovou smrtí.

Podle obč. zák. nedojde-li k dohodě mezi dědici a věřiteli, řídí se povinnost dědiců plnit tyto dluhy ustanoveními o likvidaci dědictví. Dědici přitom neodpovídají věřitelům, kteří své pohledávky neoznámili přesto, že je k tomu soud na návrh dědiců vyzval, pokud je uspokojením pohledávek ostatních věřitelů cena jimi nabytého dědictví vyčerpána.

Podle , část věty před středníkem je-li dědictví předluženo a nedojde-li k dohodě podle , soud na návrh usnesením nařídí likvidaci dědictví. Podle věty druhé citovaného ustanovení o nařízení likvidace dědictví může soud rozhodnout i bez návrhu.

Exekučním titulem v projednávané věci je směnečný platební rozkaz Krajského soudu v Brně ze dne 27. 3. 2001, č. j. -6, jímž bylo uloženo E. K., zaplatit 2 355 983,- Kč s příslušenstvím právnímu předchůdci oprávněné. Protože dlužník 10. 8. 2001 zemřel a dědické řízení skončilo usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 1. 2005, č. j. -786, v právní moci 23. 2. 2005, podle něhož veškerá aktiva i pasiva dědictví (jež bylo předluženo o více než 109 milionů Kč) nabyl jediný dědic pozůstalý syn E.K. (v projednávané věci povinný), byla usnesením Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 8. 9. 2006, č. j. -24, nařízena na majetek syna zůstavitele exekuce a jejím provedením byl pověřen JUDr. Jan Grosam, soudní exekutor Exekutorského úřadu pro Prahu 6.

Soudní praxe je ustálena v tom, že procesněprávní úprava předlužení dědictví ( a dále § až 175v ) v sobě odráží hmotněprávní úpravu předlužení dědictví, upravenou v obč. zák. (popř. obč. zák.).

Likvidace dědictví je jedním ze způsobů, jakým lze dědické řízení skončit, přičemž soud likvidaci dědictví nařídí na návrh dědiců, popř. věřitelů (tuto možnost tedy měla i oprávněná) nebo i bez návrhu. Není-li však likvidace dědictví nařízena (a nedojde-li k uzavření dohody podle ), soud rozhodne usnesením o dědictví podle , čímž je projednání dědictví skončeno ( ). V takovém případě dědic odpovídá ve smyslu obč. zák. do výše ceny nabytého majetku za přiměřené náklady spojené s pohřbem zůstavitele a za zůstavitelovy dluhy, které na něj zůstavitelovou smrtí přešly. Obvyklou cenu nabytého majetku (stejně jako výši dluhů) stanovenou

ke dni

smrti zůstavitele

určí soud. Následné zvýšení nebo snížení obvyklé ceny nabytého majetku po pravomocném skončení dědického řízení již proto nemůže ovlivnit dědicovu odpovědnost za zůstavitelovy dluhy; povinnost zpeněžit nabytý majetek ho nestíhá. Stanovení výše hodnoty dědictví může být věřitelem zůstavitele zpochybněno; v takovém případě má soud povinnost zabývat se zjištěním rozsahu a hodnoty zůstavitelova majetku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. ). Dovolatelka však nezpochybňuje hodnotu dědictví ku dni zůstavitelovy smrti, ale ke dni uzavření dohody o vypořádání pohledávek (s ohledem na polohu nemovitostí).

Nejvyšší soud již ve svém rozhodnutí ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. , uvedl, že dědic (jeho právní nástupce), na něhož přešly zůstavitelovy dluhy, je ve vztahu ke všem věřitelům povinen postupovat v intencích a 175v Jak z obsahu spisu vyplývá, povinný v projednávané věci při uspokojování pohledávek zůstavitelových věřitelů podle postupoval a tuto skutečnost ani oprávněná nezpochybnila.

Vzhledem k tomu, že odvolací soud při svém rozhodování v projednávané věci vyřešil namítané otázky v souladu s právem i dosavadní judikatorní praxí Nejvyššího soudu, podmínky přípustnosti ve smyslu , odst. 3 nejsou dány. Nejvyšší soud proto bez jednání ( věta první ) dovolání podle , věty první, odmítl.

Exekuce byla zastavena, dovolací soud tedy rozhodoval i o nákladech dovolacího řízení. Protože dovolání oprávněné bylo odmítnuto, vzniklo povinnému a soudnímu exekutorovi právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení (243b odst. 5, věty první, a ). Podle obsahu spisu soudnímu exekutorovi náklady v průběhu dovolacího řízení nevznikly, proto dovolací soud rozhodl, že na jejich náhradu právo nemá. Povinnému však soud přiznal náhradu nákladů v souvislosti s vyjádřením jeho právní zástupkyně ze dne 31. 7. 2008, kterou tvoří odměna ve výši 1 000,- Kč (podle , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů, po snížení podle , a téže vyhlášky) a paušální náhrada hotových výdajů za 1 úkon právní služby ve výši 300,- Kč ( o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30.listopadu 2010

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r.

předsedkyně senátu