Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2711/2009

U S N E S E N Í

Česká pojišťovna, a. s.,

M. J.,

zast. JUDr. Josefem Kešnerem, advokátem, Praha 10, U Zákrutu 1778/5, o zaplacení 170.037,- Kč s přísl., vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. ledna 2009, č. j. -55, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Praha – východ rozhodl rozsudkem ze dne 17. dubna 2008, č. j. -28, že žaloba, dle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 170.037,- Kč s 9,5% úrokem z prodlení ročně z částky 170.037,- Kč od 1. 4. 2007 do 30. 6. 2007 a od 1. 7. 2007 do zaplacení s úrokem z prodlení ve výši odpovídající procentní repo sazbě stanovené ČNB zvýšené o 7 procentních bodů dle sazby platné vždy k prvému dni kalendářního pololetí, v němž prodlení dlužníka trvá, se zamítá (výrok I.) a že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení 44.156,- Kč (výrok II.).

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně jako pojišťovny na vrácení poskytnutého pojistného plnění na škodu, vzniklou na vozidle žalovaného jako pojištěného při dopravní nehodě dne 9. 10. 2005.

Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala jiný průběh dopravní nehody, než který vyplynul z dokazování, zejména šetření Policie České republiky. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným rozhodl, že rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje (výrok I.) a že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení částku 43.804,- Kč (výrok II.).

Odvolací soud zdůraznil, že důkaz znaleckým posudkem znalce, ustanoveného soudem, v průběhu řízení žalobkyní navržen nebyl, jak je patrné i z podání žalobkyně ze dne 19. 3. 2008 (č. l. 22 spisu). Odvolací soud tak vycházel ze skutkového stavu, jak jej zjistil soud prvního stupně a pouze se pokusil vyslechnout svědkyni D. K. v souladu s procesním návrhem žalobkyně, ta se však k jednání k odvolacímu soudu nedostavila a žalobkyně poté od důkazu výslechem uvedené svědkyně ustoupila. Odvolací soud proto zopakoval důkazy provedené soudem prvního stupně, doplnil je o vyjádření žalovaného a po zhodnocení všech důkazů ve smyslu (dále též „ “) shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že skutkový stav tvrzený žalobkyní prokázán nebyl. Z předloženého listinného důkazu – znaleckého posudku u silniční a městské dopravy, a. s. ze 16. 8. 2006 sice vyplynuly určité pochybnosti o průběhu dopravní nehody šetřené Policií ČR, ale ani z tohoto posudku jednoznačně nevyplynulo, že by se skutkový děj, nahlášený při dopravní nehodě žalovaným, takto nestal a že by došlo k poškození vozu žalovaného jinak.

Odvolací soud po zhodnocení důkazů dovodil, že žalobkyně neprokázala, že by ze strany žalovaného šlo o tzv. pojistný podvod. Důkaz znaleckým posudkem vypracovaným v průběhu řízení před posudkem vypracovaným v průběhu řízení před soudem prvního stupně navržen nebyl a v systému tzv. neúplné apelace již tento důkaz v odvolacím řízení provést nelze. Žalobkyně tak neprokázala svá žalobní tvrzení.

Odvolací soud se plně ztotožnil se skutkovým i právním posouzením soudu prvního stupně a proto podle rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ust. ve spojení s nálezem Ústavního soudu ČR z 18. 12. 2007, sp. zn. . Jako důvod dovolání uplatňuje, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ). Za otázku zásadního právního významu považuje zásah do práva žalobkyně na spravedlivý proces podle d, spočívající ve svévolném hodnocení důkazu bez akceptovatelného racionálního logického základu.

Žalobkyně žalobu založila na tvrzení, že průběh dopravní nehody uváděný účastníky neodpovídá způsobu a rozsahu poškození vozidel a k prokázání toho předložila posudek ÚSMD č. 1470/2006 z 16. 8. 2006, který si nechala vyhotovit. Soud prvního stupně z tohoto posudku žádný závěr nevyvodil. Výslech svědkyně D. K. žalobkyně nikdy nenavrhovala.

Dovolatelka považuje za svévolné hodnocení obsahu uvedeného znaleckého posudku skutečnost, že oba soudy žádné hodnocení tohoto znaleckého posudku ve vztahu k tvrzení žalobkyně, že k dopravní nehodě vozidla žalovaného nemohlo dojít způsobem uvedeným žalovaným, neprovedly, a pouze - bez jakýchkoli odborných technických znalostí – zpochybnily znalecký posudek tím, že znalec došel ke svým závěrům pouze z fotodokumentace, bez šetření na místě samém. Dále se domnívá, že v podání ze dne 19. 3. 2008 učinila návrh na vypracování nového znaleckého posudku.

Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek, rozsudky odvolacího i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) nejprve konstatoval, že podle bodu 12 č. l. II. přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle ve znění účinném do 1. 7. 2009. Tak tomu je též v daném případě.

Nejvyšší soud poté, po zjištění, že dovolání splňuje podmínky a obsahuje náležitosti stanovené zákonem ( , , ), konstatoval, že dovolání je v tomto případě přípustné pouze ve smyslu ust. , na které dovolatelka také odkazuje, podle něhož je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b) (tak tomu v daném případě není) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má podle po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolatelka uplatnila jako dovolací důvod, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle . Za otázku zásadního právního významu označuje „svévolné hodnocení důkazů“.

Dovolatelka však přehlíží, že jediným způsobilým dovolacím důvodem, má-li být založena přípustnost dovolání podle , je pouze nesprávné právní posouzení věci ve smyslu , na němž napadené rozhodnutí spočívá. K tzv. jiným vadám řízení ( ), které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, by mohl dovolací soud přihlédnout jen za předpokladu, že je dovolání přípustné ( věta druhá ).

Z důvodu uvedeného v (tzv. jiná vada řízení) může dovolatel napadnout rozhodnutí odvolacího soudu a z tohoto důvodu může být založena přípustnost dovolání podle ust. jen za podmínky, že tvrzená vada řízení, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem koncepčního řešení otázky procesněprávní povahy, tedy takové procesní otázky, která má obecný (zásadní) judikaturní přesah. O takový případ nejde, napadá-li dovolatel pouze konkrétní procesní postup soudu v individuálním případě, jak to činí dovolatelka v posuzovaném případě (hodnocení znaleckého posudku, zpracování dalšího posudku atd.); k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , popř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010, sp.zn. nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. .

Nejvyšší soud z uvedených důvodů nedospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé zásadní právní význam ( a ) a proto dovolání, aniž ve věci nařizoval jednání ( věta první ), jako nepřípustné odmítl ( věta první a ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věta první, a , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, přičemž žalovanému žádné prokazatelné náklady podle obsahu spisu v řízení o dovolání nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. listopadu 2010

JUDr. Ing. Jan H u š e k

předseda senátu