Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 4554/2008

20 Cdo 4554/2008

U S N E S E N Í

 T. P.

Okresní správě sociálního zabezpečení Ostrava

,

se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Zelená 34a, o vyloučení věci z výkonu rozhodnutí, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 6. 2008, č. j. - 187, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil rozsudek okresního soudu ze dne 29. 11. 2006, č. j. -149, kterým okresní soud zamítl žalobu, aby z výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva, nařízeného usnesením ze dne 27. 10. 1999, č. j. -4, byla vyloučena stavba č. p. 407 – jiná stavba, postavená na pozemku parcelní číslo 324 – zastavěná plocha a pozemek parcelní číslo 324 – zastavěná plocha, v katastrálním území Mariánské Hory a rozhodl o náhradě nákladů řízení.Napadenému rozhodnutí předcházel rozsudek ze dne 10. 12. 2002, č. j. -61, jímž krajský soud potvrdil rozsudek okresního soudu ze dne 25. 7. 2002, č.j. -35, kterým vyloučil nemovitosti z výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva. Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů rozsudkem ze dne 27. 10. 2004, č. j. - 80. Dospěl k závěru, že smlouva o převodu vlastnictví k nemovitosti, uzavřená po zahájení řízení o zřízení soudcovského zástavního práva k této nemovitosti, nezakládá důvod k vyloučení této nemovitosti z výkonu rozhodnutí ve smyslu ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a že je-li okresní správa sociálního zabezpečení způsobilá být účastníkem řízení o výkon rozhodnutí, má tuto způsobilost i ve sporu o vylučovací žalobě podle Usnesením ze dne 8. 2. 2006, č. j. -127, zrušil krajský soud další rozsudek okresního soudu v této věci, jímž žalobu zamítl z důvodu nedostatku pasivní legitimace. V napadeném rozsudku krajský soud uzavřel shodně se soudem I. stupně, že smlouva, na jejímž základě původní žalobkyně (Casin, společnost s ručením omezeným) nabyla vlastnictví dotčených nemovitostí, byla uzavřena až po vzniku soudcovského zástavního práva (tj. po dni, kdy soudu došel návrh na jeho zřízení) a účinky vkladu nastaly ještě později. V souladu se závazným právním názorem vysloveným dovolacím soudem ve zrušovacím rozhodnutí dospěl k závěru, že smlouva o převodu vlastnictví k nemovitosti, uzavřená po zahájení řízení o zřízení soudcovského zástavního práva k této nemovitosti, nezakládá důvod k vyloučení nemovitosti z výkonu rozhodnutí ve smyslu ustanovení V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , odst. 3 (zásadní právní význam napadenému rozhodnutí přisuzuje s odůvodněním, že vztahem hmotněprávní a procesněprávní úpravy zástavního práva platné do 31. 12. 2000 a dopadem / se dovolací soud doposud nezabýval), žalobce namítá, že řízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ) a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Uvedl, že je třeba aplikovat právní úpravu platnou do 31. 12. 2000. Rozhodnutí dovolacího soudu, kterým byly zrušeny předchozí rozsudky soudů obou stupňů, nepovažuje za správné; v řízení o vyloučení věci z výkonu rozhodnutí má soud zkoumat jen hmotné právo. Nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že soudcovské zástavní právo je komplexně upraveno v - , namítá, že procesní úprava souvisí s právní úpravou zástav v , stanoví pořadí tohoto zástavního práva, upravuje účastenství v řízení o výkon rozhodnutí, neupravuje ale (ne)působení takto zřízeného zástavního práva na pozdější nabyvatele nemovitosti. Domnívá se, že tuto otázku řešil , ve znění do 31. 12. 2000 (dále jen „obč. zák.“), podle kterého zástavní právo nepůsobí vůči pozdějším nabyvatelům, pokud o něm nevěděli. Původní žalobce byl v „dobré víře“, že kupuje nezatíženou nemovitost, a protože nebyl účastníkem řízení o výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva, „nemohl se ani o zástavě dozvědět“. Jestliže soud tvrzení žalobce (jeho předchůdce), že nevěděl a ani nemohl vědět, že na nemovitostech vázne zástavní právo, nezkoumal a neprovedl důkazy, jež navrhoval, zatížil řízení vadou. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (část první, čl. II přechodných ustanovení, bod 12, ).Dovolání není přípustné.Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Ve smyslu ustanovení , odst. 3 je dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu (jemuž sice předcházelo kasační rozhodnutí, nikoli však takové, v důsledku něhož by soud prvního stupně rozhodl jinak než ve svém rozhodnutí předchozím) přípustné jen dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li odvolací soud právní otázku v rozporu s hmotným právem.Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu – o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatel – kdy by samotná vada podle splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“) jen důvod podle ustanovení , jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ).Dovolatel argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu sice přednesl, avšak jejich hodnocením k závěru, o splnění této podmínky dospět nelze.V souzené věci již Nejvyšší soud ve svém předchozím rozsudku ze dne 27. 10. 2004, č. j. -80 (publikovaném pod číslem 3/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), jímž zrušil rozsudky soudů obou stupňů, uzavřel, že smlouva o převodu vlastnictví k nemovitosti, uzavřená po zahájení řízení o zřízení soudcovského zástavního práva k této nemovitosti, nezakládá důvod k vyloučení této nemovitosti z výkonu rozhodnutí ve smyslu ustanovení Skutkový stav, z něhož při právním posouzení věci vycházel, zůstal nezměněn, dovolací soud neshledal důvod, proč by se měl nyní od svých právních závěrů odchýlit a v podrobnostech proto odkazuje na odůvodnění svého předchozího rozhodnutí v této věci. Ani námitka dovolatele, že byl v „dobré víře“, že kupuje nezatíženou nemovitost a soudy proto měly postupovat podle obč. zák., není způsobilá založit přípustnost dovolání podle V souzené věci vzniklo soudcovské zástavní právo k 6. 10. 1999, soudy proto vycházely z právní úpravy platné v době jeho vzniku. Zástavní právo vzniklé rozhodnutím soudu ( , ve znění do 31. 12. 2000) -  soudcovské zástavní právo - má stejné hmotněprávní účinky jako zástavní práva vzniklá jiným způsobem ( a násl. obč. zák.). Obecná právní úprava obsažená v obč. zák. se však u zástavního práva zřízeného rozhodnutím soudu neuplatnila. Pro pohledávky, pro něž bylo zřízeno soudcovské zástavní právo, lze totiž podle ve znění do 31. 12. 2000 vést výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti přímo i proti pozdějšímu nabyvateli nemovitosti, není proto třeba při smluvním převodu zastavené nemovitosti zkoumat, zda nabyvatel při uzavření smlouvy o zástavním právu „věděl nebo musel vědět“; soudcovské zástavní právo působí proti tomuto nabyvateli bez dalšího (srov. Bureš, J., Drápal, L.: Zástavní právo a soudní praxe. Beckovy právnické sešity. 1996, 1, s. 6.).Námitku, že soud neprovedl další důkazy, které navrhoval k prokázání svých tvrzení, jež považoval za významná, je třeba podřadit pod dovolací důvod podle , který přípustnost dovolání podle , založit nemůže. Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud je podle , věty první, a odmítl.O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, a ; úspěšné žalované náklady řízení podle obsahu spisu nevznikly.Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. listopadu 2010

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r.

předsedkyně senátu