Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1036/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky GES INVEST, a. s., se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Na Poříčí 1079/3a, PSČ 110 00, identifikační číslo 25 05 10 08, zastoupené JUDr. Pavlem Fráňou, advokátem, se sídlem v Praha 8, Sokolovská 49/5, PSČ 186 00, za účasti společnosti SLADOVNY SOUFFLET ČR, a. s., se sídlem v Prostějově, Vrahovická 2170/56, PSČ 796 26, identifikační číslo 26 17 31 74, zastoupené Dr. Radanem Kubrem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Jáchymova 2, PSČ 110 00, o zaplacení 54,045.831,- Kč, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. září 2008, č. j. – 268 takto:

O d ů v o d n ě n í:

Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. června 2008, č. j. – 249, kterým tento soud nepřipustil přistoupení Ing. R P. a Ing. P. K. do řízení „jako druhého a třetího žalované“.

V odůvodnění usnesení odvolací soud – s odkazem na ustanovení (dále jen „“) – uvedl, že usnesení soudu o připuštění dalšího účastníka do řízení podle odst 1 je procesním rozhodnutím. Neřeší se v něm ani otázka pasivní legitimace nového účastníka, ani věcná oprávněnost uplatněného nároku. O těchto otázkách rozhodne soud až po projednání a posouzení věci.

Rozhodnutí o (ne)připuštění dalšího účastníka do řízení nesmí být v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Kdyby z přistoupení dalšího účastníka do řízení vyplynulo další rozsáhlejší dokazování, které by jinak nebylo nutné, a toto dokazování by vedlo ke konečnému oddálení rozhodnutí ve věci mezi dosavadními účastníky řízení, pak nejsou obvykle dány důvody, aby přistoupení dalšího účastníka bylo připuštěno.

V posuzovaném případě odvolací soud zjistil, že ve věci proběhla jednání před soudem prvního stupně, bylo prováděno dokazování listinami, výslechem účastníků řízení a – s ohledem na „žalobní tvrzení“ navrhovatelky, která se nejdříve domáhala peněžitého plnění z titulu nároku na zaplacení „prémiové ceny za prodej akcií“ – bylo logicky cílem provedeného dokazování zjistit, zda byly splněny podmínky pro vyplacení prémiové ceny. Později se navrhovatelka domáhala zaplacení stejné částky z titulu odpovědnosti společnosti SLADOVNY SOUFFLET ČR, a. s. (dále jen „společnost“), tj. právnické osoby, za škodu a pak bylo třeba prováděným dokazováním zjistit, zda společnost ve vztahu k navrhovatelce naplnila zákonné podmínky pro vznik odpovědnosti za škodu. Další rozšíření okruhu účastníků řízení (po proběhlých dvou jednáních a provedeném rozsáhlém dokazování listinami a výslechem účastníků řízení) na členy představenstva společnosti, kteří v souvislosti s uzavíranou smlouvou o prodeji akcií za společnost jednali, by vedlo dle odvolacího soudu k dalšímu rozšíření dokazování o to, zda osoby, které mají přistoupit do řízení jako členové představenstva jednali s péčí řádného hospodáře (§ 194 odst. 5 obchodního zákoníku – dále jen „obch. zák.“). Již z toho má odvolací soud za zřejmé, že připuštění těchto účastníků do řízení by mělo za následek rozsáhlejší dokazování, které by jinak nebylo nutné, a tedy by vedlo ke konečnému oddálení rozhodnutí ve věci mezi dosavadními účastníky řízení. Tento závěr odpovídá podle odvolacího soudu i usnesením soudu prvního stupně ze dne 24. dubna 2008, č. j. – 240, které nabylo právní moci dne 14. května 2008 a kterým nebyla připuštěna změna žaloby tak, aby byla společnosti, Ing. R. P. a Ing. P. K. uložena povinnost nahradit navrhovatelce společně a nerozdílně 54,045.831,- Kč.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání. Co do přípustnosti, odkázala na ustanovení Namítá, že řízení bylo stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatelka tvrdí, že po celou dobu probíhajícího řízení „je zejména zjišťováno, zda Ing. P. a Ing. K. jednali způsobem, kterým došlo k porušení jim stanovených zákonných povinností“. Má za to, že výsledky dosavadního řízení byly způsobilé být podkladem i pro řízení, kde by na straně žalovaného bylo připuštěno společenství účastníků a s ohledem na právní vztahy mezi společností a jmenovanými osobami a výsledky dokazování se domnívá, že okruh právně významných skutečnosti, dokazování a posouzení, kterých je nutno pro rozhodnutí věci, připuštěním přistoupení jmenovaných osob nedozná změn v takovém rozsahu, jenž by ve svých důsledcích znamenal oddálení rozhodnutí vůči dosavadním účastníkům řízení v takové míře, které by bylo porušením některé ze zásad civilního řízení.

Proto navrhuje, aby dovolací soud napadené rozsudky odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil posledně jmenovanému k dalšímu řízení.

Společnost ve vyjádření k dovolání argumentuje na podporu správnosti napadeného rozhodnutí a navrhuje, aby dovolání bylo jako bezdůvodné odmítnuto popř. zamítnuto.

Dovolání je přípustné podle ustanovení

V projednávané věci se navrhovatelka domáhá zaplacení prémiové ceny z nabídky převzetí. Soud prvního stupně připustil změnu návrhu pouze co do výše uplatněné částky. Když následně navrhovatelka opřela svůj nárok o jiná tvrzení, soud další změnu návrhu nepřipustil.

Z ustanovení a vyplývá, že účastenství v řízení ve sporech z právních vztahů z nabídky převzetí se řídí ustanovením větou první ; postup podle zde nemá místa. Z uvedeného plyne, že rozhodnutí odvolacího soudu, který věc (stejně jako soud prvního stupně) posoudil podle ustanovení je nesprávné.

Proto Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu a spolu s ním ze stejných důvodů i usnesení soudu prvního stupně podle , věty za středníkem a odst. 3 zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (, věta první, ).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný (, věta druhá a ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 23. listopadu 2010

doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á

předsedkyně senátu