Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 4008/2009

U S N E S E N Í

č. j. -93, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. února 2008, č. j. -68, kterým tento soud zamítl „žalobu“ o určení, že „žalobce“ Václav Jedlička je členem Lidového bytového družstva

Praha 5 (výrok I), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud

podle ustanovení , , (dále jen „“), odmítl.

Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku může být přípustné pouze podle ustanovení (o situaci předvídanou v ustanovení nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán obsahem dovolání ( ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu však Nejvyšší soud zásadně právně významným neshledal.

Námitky, podle nichž odvolací soud vycházel z nesprávného právního posouzení věci, jestliže přijal názor, že „pro přechod členství v lidovém bytovém družstvu platily výhradně stanovy a nikoliv stejný režim, jako ve stavebním bytovém družstvu“ a že se nezabýval vazbou ustanovení , (ve znění účinném do 31. prosince 1991), na konkrétní případ, napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní.

Je tomu tak proto, že na vzájemné rozdíly lidových a stavebních bytových družstev, které rozlišovala právní úprava účinná v době před novelou provedenou - tedy v době rozhodné i pro projednávanou věc - a zejména

na rozdílný právní režim bytů těchto družstev poukázal Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne

31. října 2000, sp. zn. , v němž vysvětlil, že právní předpisy platící pro jednu kategorii těchto bytů neplatily bez dalšího pro druhou z nich. Rovněž podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. května 2005, sp. zn. , se hospodaření s byty lidových bytových družstev řídilo , zatímco hospodaření s byty stavebních bytových družstev této úpravě nepodléhalo, přičemž na lidová bytová družstva

se nevztahovalo ustanovení § 179 odst. 2 obč. zák. ve znění účinném do 31. prosince 1991.

V rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. ledna 2004, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročníku 2004, pod číslem 75, byl pak formulován a odůvodněn závěr, podle něhož přechod členství zůstavitele na dědice členského podílu byl v lidovém bytovém družstvu možný, jen pokud to stanovy výslovně upravily.

Závěry odvolacího soudu jsou s uvedenou judikaturou v souladu.

Výtkou, podle níž odvolací soud nevzal v úvahu rozhodnutí o vypořádání dědictví,

kterým mu byla přiznána „oprávněnost nabytí členského podílu v rozsahu všech práv

a povinností s tím spojených“, dovolatel polemizuje se závěrem, podle něhož pro družstvo, které nebylo účastníkem dědického řízení po V. J. (starším), není závazný výrok vymezující majetkové hodnoty, které navrhovatel děděním nabyl. Závěr, podle něhož jiné výroky usnesení soudu vydaného v dědickém řízení, než ty, které se týkají dědického práva (které určují, kdo je zůstavitelovým dědicem), jsou závazné jen pro účastníky řízení,

se přitom podává přímo ze znění ustanovení , odst. 3

Rovněž otázka, zda je či „není právně opodstatněné zařazení kapitálových společností

na úroveň lidového bytového družstva“, je ve vztahu k (dovolatelem míněnému) OBD Praha, obecně prospěšnému okresnímu bytovému družstvu v Praze zapsanému společenstvu s ručením omezeným, zodpovězena ustanovením ,

o lidových družstvech a o družstevních organizacích, podle něhož výdělková a hospodářská společenstva a družstva zřízená podle dosavadních předpisů, která jsou zapsána v podnikovém rejstříku, se považují za lidová družstva podle tohoto zákona.

O otázky zásadního právního významu proto nejde.

Důvod připustit dovolání podle tedy Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení přípustné být nemůže.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání navrhovatele bylo odmítnuto a družstvu

podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Rozhodné znění (do 30. června 2009) se podává

z bodu 12., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 26. října 2010

doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á

předsedkyně senátu