Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 3902/2010

U S N E S E N Í

L. D.

,

zastoupené Mgr. Lukášem Venclem, advokátem se sídlem v Berouně, V Pražské bráně 74, proti žalovanému

J. D.

, zastoupenému JUDr. Bedřichem Macourkem, advokátem se sídlem v Berouně, Kostelní 7, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. května 2010, č. j. –86, takto:

I. Dovolací řízení ohledně dovolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 14. prosince 2009, č. j. -55,

s e z a s t a v u j e.

II. Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. května 2010, č. j. -86,

s e o d m í t á

.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení ve výši 10.300,-Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupce žalobkyně.

O d ů v o d n ě n í :

Podle (dále jen „“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.

Okresní soud v Berouně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. prosince 2009, č. j. –55, zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem v jejich podílovém spoluvlastnictví, vypořádal je způsobem uvedeným ve výrokové části rozsudku a rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 20. května 2010, č. j. –86, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výrocích V. a VI. ohledně nákladů státu, v ostatních výrocích rozsudek potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Rozsudek odvolacího soudu a výslovně též rozsudek soudu prvního stupně napadl žalovaný dovoláním a uplatnil dovolací důvody podle a b) Navrhl, aby byl rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně navrhla odmítnutí dovolání.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů jakož i dovolání je účastníkům znám, společně s vyjádřením k dovolání tvoří součást procesního spisu, a dovolací soud proto na ně odkazuje.

Dovolatel v dovolání vedle rozsudku odvolacího soudu napadl výslovně i rozsudek soudu prvního stupně. Funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána; řízení o takovém podání Nejvyšší soud zastaví podle (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, 2006, pod pořadovým č. 47). Dovolací soud proto řízení o dovolání žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně podle zastavil.

Směřoval-li dále žalovaný své dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, dovolání není přípustné.

Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, by mohlo být přípustné jen podle ve spojení s

Dovolání může být přípustné podle jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu.

Při posuzování přípustnosti dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu se předpokládá, že dovolací soud bude reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7/2004, č. 132, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. září 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Právní rozhledy, 2005, č. 12, str. 457 a řada dalších, implicite též nález Ústavního soudu České republiky ze dne 20. února 2003, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, svazek 29, 2003, pod pořadovým č. 23). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. prosince 2008, sp. zn. , uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky –

www.nsoud.cz

).

Dovolání nevymezuje právní otázku, kterou by dovolací soud měl přezkoumat jakožto otázku zásadního významu. Existence otázky zásadního právního významu se nepodává ani z obsahu dovolání a dovolací soud v dovolání neshledal ostatně nic, co by z rozsudku odvolacího soudu mělo činit rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.

Projevuje-li v rovině právního posouzení dovolatel nesouhlas toliko se závěrem odvolacího soudu o nedělitelnosti předmětných nemovitostí, dovolací soud v této souvislosti vychází z ustálené judikatury potud, že zjištění, zda lze konkrétní věc rozdělit, je výsledkem individuálního posouzení, jež nemá obecnější význam, a nemůže zakládat přípustnost dovolání k řešení otázky zásadního právního významu (k tomu srovnej např. u

snesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. října 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní rozhledy, 2005, č. 5, str. 183 nebo u

snesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. října 2007, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní rozhledy, 2008, č. 4, str. 184). Ustanovení § 142 odst. 1 věty druhé obč. zák. v části, v níž váže způsob vypořádání rozdělením věci na podmínku, že takový postup je dobře možný, patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, t. j. normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Byla-li hypotéza právní normy vymezena správně, nemůže být rozhodnutí ve věci v rozporu se zákonem z důvodu, že nebyly objasněny okolnosti další, popřípadě že nebylo přihlédnuto k jiným okolnostem, které v posuzovaném případě nelze považovat za podstatné či významné. Dovolací soud pak může úvahu odvolacího soudu o způsobu vypořádání přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. května 2009, sp. zn. , uveřejněný na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky –

www.nsoud.cz

).

Soudy obou stupňů se v odůvodnění svých rozhodnutí podrobně zabývaly posouzením, zda nemovitosti jsou dělitelné či nikoliv; závěry, ke kterým dospěly, nejsou zjevně nepřiměřené a nejsou v rozporu s judikaturou dovolacího soudu.

Pokud žalovaný dále v dovolání poukazoval na skutečnost, že soudy „nepřihlédly k výnosové metodě, kterou znalec uvedl ve svém znaleckém posudku a ačkoliv nemovitosti měly hodnotu podle této výnosové metody 3,400.000,- Kč, za základ pro vypořádání vzaly soudy hodnotu nemovitostí 2,800.000,- Kč“, zpochybňuje tím skutková zjištění nalézacích soudů ohledně obvykle ceny předmětu vypořádání, která u dovolání přípustného podle nepodléhají přezkumu ( , část věty za středníkem).

Taktéž tvrzená vada řízení spočívající v námitce, že soudy nepřihlédly k návrhu možného vertikálního řešení rozdělení pozemků z května 2010 zpracovaného autorizovaným technikem pro pozemní stavby J. P. předloženému žalovaným, představuje okolnost uplatněnou dovolacím důvodem podle , k níž z hlediska posuzování přípustnosti dovolání podle dovolací soud nemůže přihlédnout ( část věty za středníkem).

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného proto podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, , části věty před středníkem a , neboť žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem v částce 10 000,- Kč [odměna z částky určené podle , , ve znění po novele provedené , vyčíslená podle bodu 5, , 2 písm. c), , snížená na polovinu podle ve spojení s vyhlášky a o dalších 50 % podle vyhlášky], a náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání - ) podle , v částce 300,- Kč, celkem 10 300,- Kč. Dovolací soud proto uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení ve výši 10 300,- Kč do tří dnů od právní moci usneseni k rukám zástupce žalobkyně (, , ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 24. listopadu 2010

JUDr. František B a l á k, v. r. předseda senátu