Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 4177/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce M. V., zastoupeného JUDr. Lubomírem Poláchem, advokátem se sídlem v Frýdku-Místku, Zámecké náměstí 42, proti žalovaným 1) T. Z., 2) J. P., 3) V. K., 4) R. Z., 5) J. Š., 6) R. S., 7) Z. B., o ochranu osobnosti, ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22.4.2010, č.j. -62, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobce usnesením ze dne 22.4.2010, č.j. -62 potvrdil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11.3.2010, č.j. -45, kterým bylo zčásti pro odmítnuto podání žalobce ze dne 8.8.2008, doplněné dne 27.1.2009 a to v rozsahu, v němž se žalobce proti žalovaným domáhal omluvy a v rozsahu v němž se proti žalovaným 2) až 7) domáhal ochrany osobnosti a náhrady nemajetkové újmy. Odvolací soud uzavřel, že přestože byl žalobce soudem prvního stupně vyzván, aby odstranil vady žaloby, neučinil tak a žaloba proto byla v uvedeném rozsahu správně odmítnuta.

Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce včas podaným dovoláním, doplněným podáním ustanoveného advokáta. Namítá, že usnesení odvolacího soudu je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle ust. Odvolacímu soudu vytýká, že nerozhodl o námitce podjatosti vznesené proti soudcům soudu prvního stupně a vyjadřuje přesvědčení, že žaloba vytýkanými vadami ohledně neúplného vylíčení rozhodujících skutečností netrpěla a nebyl proto ani důvod pro její odmítnutí. Bez bližního poukazu namítá, že řádně neobdržel žádnou výzvu ani poučení soudu. Navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Při posuzování tohoto dovolání dovolací soud ( ) vycházel z ustanovení Čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení 241 odst.1 , dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené , má všechny obsahové a formální náležitosti požadované ustanovením a je přípustné podle 239 odst. 3 Dovolání je opodstatněné.

Z ustanovení vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně je však v případech, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jak vyplývá z obsahu spisu a z napadeného rozhodnutí, právě tato vada poznamenala předmětné řízení.

Podle ustanovení věty první účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků ( téhož zákona), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů.

Podle ustanovení na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí (odst. 1). Přiznané osvobození předseda senátu kdykoli za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly (odst.2). Byl-li účastníku osvobozenému od soudních poplatků ustanoven zástupce, vztahuje se osvobození v rozsahu, v jakém bylo přiznáno, i na hotové výdaje a na odměnu za zastupování (odst. 3).

Soudy obou stupňů přehlédly, že žalobce v podání ze dne 1.12.2009 (označeném jako stížnost na průtahy) v bodu II. tohoto podání požádal o „ustanovení zástupce z řad advokátů k ochraně svých práv a zájmů“. Na tuto žádost žalobce nebylo v řízení následně ze strany soudů reagováno.

Jestliže účastník podá v zahájeném řízení žádost o ustanovení zástupce podle , soud o ní musí rozhodnout před tím, než učiní další úkony v řízení. Protože soud prvního stupně žádost žalobce o ustanovení zástupce pominul a pro nedostatky žaloby, jež ani přes výzvu doručenou žalobci nebyly odstraněny, jeho žalobu odmítl, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu ustanovení Na přezkoumávanou věc přitom nedopadají zásady vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. května 2005, sp.zn. , podle níž jestliže soud v souladu s procesními předpisy odmítl vadné podání účastníka, aniž rozhodl o jeho žádosti o ustanovení zástupce za situace, kdy předpoklady pro takový postup nebyly splněny z důvodu svévolného nebo zřejmě bezúspěšného uplatňování či bránění práva ( ), nejde o vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [ ]. V posuzovaném případě však soudy obou stupňů věc takto neposuzovaly s tím, že s ohledem na obsahovou úroveň žaloby je takovýto závěr zatím předčasný.

Z toho, co bylo uvedeno, vyplývá, že v daném případě byl naplněn dovolací důvod podle ustanovení Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil ( věta za středníkem ). Protože dovolací důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení ( věta druhá ). K projednání věci nebylo nařízeno jednání (243a odst.1 ). Odvolací soud (soud prvního stupně) je vázán právním názorem dovolacího soudu (243d odst. 1 věta první ve spojení s téhož zákona).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. listopadu 2010

JUDr. Pavel P a v l í k, v. r.

předseda senátu