Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3931/2010

29

Cdo 3931/2010

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Jiřího Zavázalaa Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně HYTOS OSTRAVA - VÍTKOVICE spol. s r. o., se sídlem v Ostravě - Vítkovicích, Pohraniční 27, PSČ 706 02, identifikační číslo osoby 62303937, zastoupené JUDr. Petrem Kamenčákem, advokátem, se sídlem v Ostravě 1, Dvořákova 26, PSČ 728 57, proti žalované VÍTKOVICE, a. s., se sídlem v Ostravě - Vítkovicích, Ruská 2887/101, PSČ 706 02, identifikační číslo osoby 45193070, zastoupené Mgr. Markem Gocmanem, advokátem, se sídlem v Ostravě - Mariánských Horách, 28. října 219/438, PSČ 709 00, o zaplacení částky 381.455,59 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. dubna 2010, č. j. -180, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem ze dne ze dne 13. února 2009, č. j. -136, Krajský soud v Ostravě uložil žalované (VÍTKOVICE, a. s.) zaplatit žalobkyni (HYTOS OSTRAVA - VÍTKOVICE spol. s r. o.) částku 196.749,- Kč, s dvouprocentním úrokem z prodlení od 2. března 2004 do zaplacení (bod I. výroku), ohledně částky 184.706,59 Kč se specifikovaným příslušenstvím a ohledně dalšího příslušenství žalobu zamítl (body III. a IV. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).

K odvolání žalobkyně (proti zamítavým výrokům o věci samé a proti výroku o nákladech řízení) i žalované (proti vyhovujícímu výroku o věci samé a proti výroku o nákladech řízení) Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 27. dubna 2010, č. j. -180, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. ve výroku o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 196.749,- Kč a v zamítavém výroku týkajícím se částky 184.706,59 Kč se specifikovaným příslušenstvím (první výrok) a ve zbývajícím rozsahu, tedy ohledně přiznaného příslušenství z přisouzené částky, ohledně zamítavého výroku co do dalšího příslušenství a ohledně výroku o nákladech řízení rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc potud vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Rozsudky soudů obou stupňů spočívají ohledně vyhovujícího výroku o věci samé na závěru, že skutečnost, že uplatněná pohledávka nebyla přihlášena do vyrovnání žalované, nezpůsobila její zánik, jelikož usnesení o povolení vyrovnání bylo vydáno 15. září 2000 a na věc proto nelze aplikovat ustanovení , o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), ve znění účinném od 25. října 2000. Soud prvního stupně byl v tomto ohledu vázán (jak deklaroval v odůvodnění rozsudku z 13. února 2009) závazným právním názorem odvolacího soudu obsaženým v usnesení ze dne 18. září 2008, č. j. -110, jímž odvolací soud zrušil jeho předchozí zamítavý rozsudek ze dne 30. května 2007, č. j. -95.

Žalovaná podala proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ohledně částky 196.749,- Kč dovolání, namítajíc, že jsou dány dovolací důvody uvedené v , (dále též jen „ “), tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odstavec 2 písm. a/) a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 2 písm. b/) a požadujíc, aby Nejvyšší soud potud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V rovině dovolacího důvodu dle zpochybňuje dovolatelka správnost závěru odvolacího soudu, že na vyrovnání žalované se vztahuje ustanovení ZKV, ve znění účinném do 24. října 2000, jakož i správnost závěru odvolacího soudu, že pohledávka nepřihlášená do vyrovnání podle zákona o konkursu a vyrovnání ve znění účinném do 24. října 2000 nezaniká splněním potvrzeného vyrovnání.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (od 1. července 2009) se podává z bodů 1. a 12., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Dovolání je přípustné podle a v mezích dovolacího důvodu dle je i důvodné.

Výkladem příslušných ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání ve znění účinném před i po 25. říjnu 2000 co do účinků splnění potvrzeného vyrovnání na pohledávky, které věřitelé do vyrovnání nepřihlásili, se Nejvyšší soud zabýval v rozsudku velkého senátu svého občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 8. září 2010, sp. zn. (jenž je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu) a to shodou okolností právě ve vztahu k vyrovnání žalované. Na závěrech obsažených v uvedeném rozsudku nemá Nejvyšší soud důvod cokoli měnit, přičemž otázky rozhodné i pro tuto věc zodpověděl následovně:

1/ Pro posouzení, v jakém znění má být na vyrovnací řízení použito ustanovení § 63 odst. 1 ZKV (zda ve znění účinném před nebo po 25. říjnu 2000) je (ve shodě s argumentací obsaženou v rozsudku ze dne 28. února 2007, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 6, ročníku 2007, pod číslem 94) určující, kdy bylo vydáno usnesení o povolení vyrovnání a pro vyrovnací řízení žalované se proto uplatní § 63 odst. 1 ZKV, ve znění účinném do 24. října 2000.

2/ Splněním potvrzeného vyrovnání zanikla dlužníku povinnost plnit neuspokojený závazek ohledně věřitele, který se do vyrovnání nepřihlásil, i u vyrovnání povolených v době do 24. října 2000, tedy i u vyrovnání žalované.

První z citovaných závěrů činí nepřiléhavou opačnou argumentaci dovolatelky (o tom, že na věc mělo být použito ustanovení § 63 odst. 1 ZKV ve znění účinném od 25. října 2000).

Druhý z citovaných závěrů činí dovolání v rovině právní opodstatněným, když napadená rozhodnutí vycházejí z opačného úsudku.

Nejvyšší soud proto - aniž se pro nadbytečnost zabýval tím, zda je dán i dovolací důvod dle - napadené rozhodnutí zrušil. Jelikož důvody, pro které ve výše popsaném rozsahu nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozsudek soudu prvního stupně, Nejvyšší soud zrušil ve vyhovujícím výroku o věci samé ohledně částky 196.749,- Kč i jej a věc potud vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( část věty za středníkem a odst. 3 věta druhá ).

Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný ( část věty za středníkem, ).

V novém rozhodnutí bude rozhodnuto i o nákladech dovolacího řízení ( věta druhá ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 24. listopadu 2010

JUDr. Zdeněk K r č m á ř

předseda senátu