Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3843/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce Pok En spol. s r.o. v likvidaci, IČ: 47907819, se sídlem v Brně, Čápkova č. 32, zastoupeného JUDr. Miroslavem Pokorným, advokátem se sídlem v Praze, Lidická 23b, proti žalovanému Pozemkovému fondu České republiky, IČ: 45797072, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, o zaplacení 3.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. dubna 2008, č.j. -203, t a k t o :

I.Dovolání žalobce se odmítá.

Stručné odůvodnění( ):

Žalobce žalobou uplatnil vůči žalovanému svoji pohledávku ve výši 3.000.000,- Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovaným uzavřel dne 8. října 1993 kupní smlouvu podle ustanovení násl. , kterou Pozemkový fond ČR prodal žalobci část pozemkové parcely č. 1333/2 v katastrálním území B. – B. Kupní cena činila 6.640.000,- Kč, na níž žalobce zaplatil první splátku – zálohu ve výši 3.000.000,- Kč. Právní vztah účastníků založený kupní smlouvou (však) zanikl k devadesátému dni od podpisu smlouvy dnem 6. ledna 1994 – žalovaný přesto žalobci – ač upomínán – uvedenou částku nevrátil.

Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 8. prosince 2005, č.j. -68, uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 3,000.000,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. srpna 2006, č.j. -85, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu pro nepřezkoumatelnost odůvodnění rozsudku vrátil k dalšímu řízení.

Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 28. června 2007, č.j. -171, pak předmětnou žalobu zamítl a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Uvedený rozsudek soudu prvního stupně k odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. dubna 2008, č.j. -203, podle (dále jen „ “) potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. S přihlédnutím k čl. VII smlouvy uzavřené dne 8. října 1993 účastníky (a s přihlédnutím k rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp.zn. ) dovodil, že jí založený právní vztah ve sjednané lhůtě zanikl a smluvní strany měly povinnost vrátit si vše, co podle ní přijaly. Soud proto podle odvolacího soudu správně aplikoval ustanovení (dále jen „ “). Žalobce zaplatil žalovanému zálohu na kupní cenu ve výši 3.000.000,- Kč, který by měl toto plnění žalovanému vrátit oproti jeho povinnosti vydat žalobci (správně žalovanému) pozemek, který byl předmětem kupní smlouvy. Žalovaný (správně žalobce) však povinnost vrátit žalobci (správně žalovanému) předmětný pozemek nesplnil a ani již splnit nemůže, je třeba místo něj vrátit jeho cenu, která je vyšší, než žalobcem zaplacená záloha na kupní cenu ve výši 3.000.000,- Kč. Z tohoto důvodu proto nebylo možno žalobě vyhovět.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vyvozuje z úpravy obsažené v ustanovení Dovolací důvod spatřuje v naplnění předpokladů ustanovení Za otázky právní významu označil:a) zda má či nemá na splynutí práva a povinnosti v případě státu vliv okolnost, že stát nespravuje svůj majetek přímo, ale prostřednictvím správců státního majetku určených zákonem,b) otázku vrácení nemovitosti v rámci vrácení vzájemného plnění po zrušení smlouvy a v té souvislosti otázku zástavního práva tížícího vrácenou nemovitost,c) zda má vlastník, který tvrdí, že je poškozen, právo a možnost volby ponechání pohledávky zajištěné jeho vlastním majetkem ve své dispozici, anebo prodeje takovéto pohledávky, tedy zda má taková volba vlastníka vliv na příčinnou souvislost mezi vznikem zajištění pohledávky a pozdějším uspokojením takové pohledávky z majetku jejího vlastníka, a zda je v této souvislosti relevantní výtěžek postoupení pohledávky, tedy zda je třeba zkoumat, zda se vlastník nepoškodil svojí volbou sám.

Dovolatel proto navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

K dovolání nebylo podáno vyjádření.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že dovolání v označené věci není přípustné podle ustanovení (dřívějším rozsudkem soudu prvního stupně v této věci bylo zrušeno pro nepřezkoumatelnost rozhodnutí, takže není dán předpoklad, že novým rozhodnutím soud prvního stupně rozhodl odlišně z důvodu, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení Bylo již uvedeno, že soudy obou stupňů žalobu zamítly především z odkazem na ustanovení , podle něhož je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Je tak třeba připomenout, že nárok žalobce na vrácení kupní ceny je nárokem podmíněným ze zákona vrátit žalovanému to co se mu dostalo od žalovaného na kupní cenu, jejíhož vrácení se domáhá; jinak by totiž byl i nadále bezdůvodně obohacen v rozporu s citovaným ustanovením (srovnej např. zprávu NS ČSR sp.zn. nebo obdobně rozsudek NS ČR ze dne 24. září 2003, sp.zn. , apod.; soudy obou stupňů též náležitě přihlédly i k rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp.zn. týkajícího se této věci). Odvolací soud proto věc posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, přičemž na těchto jeho závěrech obsah dovolání ničeho nemění. Pokud pak je v dovolání fakticky uplatněn i dovolací důvod podle 241a odst. 2 písm. a) , nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu a jestliže z obsahu dovolání vyplývá ( ) též dovolací důvod podle ustanovení , nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. , uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. , uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle ve spojení s téhož zákona.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , , neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. listopadu 2010

JUDr. Pavel P a v l í k, v. r. předseda senátu