Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 4801/2008

U S N E S E N Í

PhDr. K. K.,

proti žalovanému

Arcibiskupské vinné sklepy Kroměříž, spol. s r.o.,

se

sídlem v Hovoranech 222, IČ 60726121, zastoupenému Mgr. Václavem Vlkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 22, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. ledna 2007, č.j. -132, ve znění opravného usnesení ze dne 12. března 2007, č.j. -144 takto:

I. Dovolání žalovaného se odmítá.

II.

Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 7.860,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Milana Kyjovského, advokáta se sídlem v Brně, Poštovská 8c.

Stručné odůvodnění( ):

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 28. listopadu 2005, č.j. -98, ve znění opravného usnesení ze dne 1. srpna 2006, č.j. -121, uložil žalovanému uveřejnit na své náklady v části „Z domova“ v periodiku Katolický týdeník (celostátní vydání) omluvu žalobci ve znění uvedeném ve výroku I., dále uložil žalovanému, aby zaplatil žalobci 100.000,- Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy v penězích podle (dále jen „ “). Rozhodl též o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalovaného Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 10. ledna 2007, č.j. -132, doplněným opravným usnesením ze dne 12. března 2007, č.j. -144, rozsudek soudu prvního stupně výrokem I. podle ustanovení (dále jen „ “) potvrdil v části ukládající povinnost uveřejnit omluvu a v části ukládající zaplacení náhrady nemajetkové újmy co do částky 20.000,- Kč; co do částky 80.000,- Kč ho výrokem II. změnil tak, že žalobu zamítl. Rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že kritika žalovaného na adresu žalobce byla nepřípustná a žalovaný jí zasáhl do osobnostních práv žalobce. Byly naplněny veškeré hmotněprávní podmínky, které zákon vyžaduje ke vzniku občanskoprávních sankcí dle Je proto na místě morální satisfakce ve formě požadované omluvy i přiznání zadostiučinění v penězích, přičemž za přiměřenou výši tohoto zadostiučinění odvolací soud pokládal částku 20.000,- Kč.

Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení a dovolací důvod spatřuje v naplnění předpokladů ustanovení a b) Domnívá se, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení. Odvolacímu soudu vytýká, že poučil žalobce nad rámec poučovací povinnosti, že provedl dokazování o zásadní právní a skutkové otázce v takovém rozsahu, že žalovanému fakticky odejmul jednu instanci, že kritiku žalovaného vůči žalobci bez náležitého zjištění skutkového stavu posoudil jako nepřiměřenou a nekonkrétní a konečně, že přiznal peněžní náhradu nemajetkové újmy, i když by omluva byla dostatečná. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek Vrchního soudu v Olomouci zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobce v písemném vyjádření požaduje odmítnutí dovolání žalovaného.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení Otázku vzniku odpovědnosti za zásah do osobnostních práv a práva na přiměřenou satisfakci odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 7. 2005, sp. zn. nebo usnesení téhož soudu ze dne 10.7.2008, sp.zn. ). Pokud žalobce uplatňuje dovolací důvod podle , nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu, a jestliže z obsahu dovolání event. vyplývá dovolací důvod podle ustanovení , nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. , uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. , uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006).

Pokud dovolání žalovaného směřuje proti potvrzujícímu výroku o povinnosti finanční satisfakce, je třeba odkázat na ustanovení , podle něhož dovolání podle prvního odstavce téhož ustanovení není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se nepřihlíží. Tuto úpravu žalovaný ve svém dovolání zcela zřetelně nevzal v úvahu, když jím napadl výrok odvolacího soudu, kterým bylo rozhodováno o peněžitém plnění ve výši 20.000,- Kč, tj. o plnění nepřevyšujícím zákonný limit 20.000,- Kč.

Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle ve spojení s téhož zákona.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , a 146 odst. 3 , když v dovolacím řízení žalobci vznikly náklady spojené s jeho zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 6.250,- Kč (srovnej , , , , , , a ve znění po novele provedené účinné od 1. 9. 2006) a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč ( ve znění po novele provedené ). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 6.550,- Kč, která je po úpravě o 20% daň z přidané hodnoty, představována částkou 7.860,- Kč ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 2. listopadu 2010

JUDr. Pavel P a v l í k , v. r.

předseda senátu