Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
431B24553E3013F9C1257A4E0065EB53.html
HTML · 15.59 KB
No categories available
22 Cdo 984/2009
U S N E S E N Í
Z. P.
1) Z. B.
,
2) J. T.
, zastoupenému JUDr. Evou Metzkerovou, advokátkou se sídlem v Praze, Blanická 28, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 6 C 110/2007 , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. června 2008, č. j. 28 Co 270/2008 -131, takto:
I. Dovolání
se odmítá
.
II. Žalobkyně je povinna nahradit druhému žalovanému náklady dovolacího řízení ve výši 6.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupkyně druhého žalovaného.
III. Ve vztahu mezi žalobkyní a první žalovanou žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Podle § 243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud v Příbrami (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 4. února 2008, č. j. 6 C 110/2007 -83, zamítl žalobu o určení, že „žalobkyně je vlastníkem pozemků parcelní číslo 835, 836/1 a 836/2 zapsaných na LV 135 pro katastrální území T.“ a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Krajský soud v (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 17. června 2008, č. j. 28 Co 270/2008 -131, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž – podle jeho obsahu – namítala, že řízení je postiženou vadou; navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. První žalovaná se k dovolání nevyjádřila, druhý žalovaný navrhl odmítnutí dovolání. Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i dovolání je účastníkům znám, společně s vyjádřením druhého žalovaného k dovolání tvoří součást procesního spisu, a dovolací soud proto na ně odkazuje.Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno.Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném před jeho novelizací provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. Dovolání není přípustné. Dovolání by mohlo být přípustné jen podle § 237 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 237 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , neboť odvolací soud změnou zamítavého výroku rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé toliko zpřesnil formulaci uvedeného výroku, z hlediska vymezení práv a povinnosti účastníků odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Dovolání může být přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Žalobkyně nevede polemiku s žádným právním závěrem odvolacího soudu. Svou kritiku rozhodnutí tohoto soudu zakládá výlučně na existenci tvrzených vad řízení, čímž obsahově uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. K okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle tohoto zákonného ustanovení může být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. , přihlédnuto pouze za předpokladu, že jde o řešení procesní otázky zásadního významu (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. února 2008, sp. zn. 22 Cdo 3574/2006 , uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 5780 nebo nález Ústavního soudu České republiky ze dne 4. března 2009, sp. zn. II. ÚS 3005/2007 , uveřejněný na internetových stránkách Ústavního soudu České republiky – http://nalus.usoud.cz a tam uvedenou judikaturu).Dovolatelka nevymezuje v daném ohledu žádnou otázku zásadního právního významu a dovolací soud nezjistil nic, co by mohlo zakládat úvahu o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Dovolatelka navíc (vedle výtky vůči nesprávnému hodnocení důkazů) zaměňuje odvolací a dovolací důvody, neboť výslovně poukazuje při tvrzených vadách řízení na § 205 o. s. ř. o. s. ř. , a uplatňuje tím důvody odvolací ve vztahu k rozhodnutí soudu prvního stupně. Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení mezi žalobkyní a druhým žalovaným vychází z § 243b odst. 5 , § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. s tím, že dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a v dovolacím řízení úspěšný druhý žalovaný má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, které mu vznikly a představují odměnu advokáta za jeho zastoupení v dovolacím řízení s vypracováním vyjádření k dovolání. Činí podle § 5 písm. b) , § 10 odst. 3 , § 14 odst. 1 ve spojení s § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, částku 5.000,- Kč a dále paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, celkem tedy 5.300,- Kč a náhradu 20% daně z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ve výši 1.060,- Kč, celkem tedy 6.360,- Kč. Dovolací soud proto uložil žalobkyni, aby druhému žalovanému nahradila náklady dovolacího řízení v uvedené výši do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupkyně druhého žalovaného. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení mezi žalobkyní a první žalovanou vychází z § 243b odst. 5 , § 224 odst. 1 , § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a skutečnosti, že v dovolání úspěšné první žalované žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, je druhý žalovaný oprávněn podat návrh na výkon rozhodnutí.V Brně dne 10. listopadu 2010
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu