Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Tdo 1054/2010

S N E S E N Í

J. A.

o d m í t á

.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 21. 7. 2009, sp. zn. , byla obviněná J. A. uznána vinnou, že

v období od začátku dubna 2007 do 10. 7. 2007 v Ch., okres Ú. n. O., a na jiných místech postupně pod smyšlenými záminkami a v podvodném úmyslu vylákala od J. J., různě vysoké finanční částky v celkové výši 711.200,- Kč, které použila pro svoji potřebu.

Takto zjištěný skutek soud prvního stupně kvalifikoval jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a obviněnou odsoudil podle § 250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyři a půl roku nepodmíněně, pro jehož výkon ji podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo obviněné uloženo zaplatit poškozené J. J., náhradu škody ve výši 709.200,- Kč. Proti tomuto rozsudku podala obviněná odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 28. 4. 2010, sp. zn. , podle § 256 tr. ř. zamítnuto.Citované usnesení odvolacího soudu (v celém rozsahu) napadla obviněná J. A. (dále též i „dovolatelka“) prostřednictvím obhájkyně dovoláním, které opřela o dovolací důvody zakotvené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Podle jejího názoru bylo napadeným usnesením rozhodnuto o zamítnutí odvolání, přestože v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozsudek prvostupňového soudu spočívá na neúplném skutkovém zjištění a nesprávném právním posouzení skutku obsaženém v jeho výroku o vině. Uvedla, že skutek, jehož spácháním byla uznána vinnou, nevykazuje znaky trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Obviněná shrnula dosavadní průběh soudního řízení a konstatovala, že skutková zjištění okresního soudu nepovažuje za správná a úplná, neboť v průběhu trestního řízení nedošlo k náležitému objasnění věci. Odmítla závěr krajského soudu, neboť z provedeného řízení a dokazování jednoznačně nevyplynulo, že by měla svým jednáním naplnit zákonné znaky trestného činu, jímž byla uznána vinnou. Konstatovala, že mezi ní a poškozenou byla podepsána smlouva o půjčce, v níž je uvedena splatnost pohledávky až v roce 2010. Namítla, že tato pohledávka měla být vymáhána v občanskoprávním řízení až po její splatnosti (tj. po roce 2010). Zdůraznila, že tutou sepisovala sama poškozená a dala ji k podpisu dovolatelce, která jí v té době nemohla direktivně nařídit částku, neboť sama byla v pozici žadatelky a měla zájem si vypůjčit peníze. U údajných půjček nebyl nikdo přítomen. Obviněná vyslovila názor, že nelze vycházet pouze z výpovědi poškozené, přičemž jiný důkaz prokazující tvrzení této osoby neexistuje.u o půjčce označila za další důkaz svědčící v její prospěch. Poukázala na výrok rozsudku prvostupňového soudu, podle něhož měla za krátké časové období (cca 3 měsíce) vylákat od poškozené opakovaně (údajně ve dvanácti případech) celkem částku přesahující 700.000,- Kč. Uplatní-li se logika v chování svéprávného jedince, bylo by takové jednání možné pouze, pokud by se tak stalo ojediněle. Je však nepochopitelné a nelogické, že by poškozená měla zkratové jednání v tolika případech a během 3 měsíců půjčila cizí osobě takový finanční obnos. Obviněná vyslovila nesouhlas s postupem soudu, jenž se opíral pouze o výpověď poškozené, která uvedla celkovou částku kolem cca 700.000,- Kč. Namítla, že pokud by poškozená zmínila vyšší částku, byla by odsouzena i za tuto částku. Zdůraznila, že výše částky (škody), je za předpokladu prokázání viny okolností, která má vliv na stanovení výše trestní sazby, což by v daném případě vedlo minimálně ke snížení nebezpečnosti souzeného jednání pro společnost a znamenalo by to pro její osobu mírnější trest. Dodala, že při výpovědi u hlavního líčení si poškozená ani nevzpomněla na jednotlivé půjčky a uvedla, že poznámky o nich někde ztratila. Dále obviněná konstatovala, že z principu presumpce neviny plyne pravidlo in dubio pro reo. V daném případě absentují důkazy, jež by svědčily, že trestnou činnost spáchala a existuje i důkaz (listina o půjčce), který jednoznačně svědčí v její prospěch. V průběhu dokazování nebylo rovněž zjištěno, že by takový obnos někde použila (kromě investic na nábytek odpovídající výši půjčky z banky 100.000,- Kč). Obviněná upozornila na svou výpověď u soudu, kde uvedla, že kdyby získala částku 700.000,- Kč, pořídila by si byt či jinak by řešila svou špatnou finanční situaci (se dvěma nezletilými dětmi bydlí v podnájmech nižší kvality). Nebyl též proveden svědecký výslech jejího dřívějšího druha J. B., který s ní žil v době, kdy se měla trestné činnosti dopouštět, a který mohl objasnit okolnosti případu, výši půjčky apod. Podle obviněné svědčí popsané skutečnosti v její prospěch a na jejich podkladě, pokud nebude zproštěna obžaloby, dochází minimálně ke snížení nebezpečnosti souzeného jednání pro společnost, což by mělo vést k uložení mírnějšího trestu. Proto z popsaných důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud podle tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 28. 4. 2010, č. j. -285, a rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 21. 7. 2009, sp. zn. . Dále navrhla, aby Nejvyšší soud buď přikázal soudu nižšího stupně nové projednání věci nebo ve věci sám rozhodl. Předseda senátu soudu prvního stupně nechal ve smyslu ustanovení věty první tr. ř. doručit opis dovolání obviněné Nejvyššímu státnímu zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání [ tr. ř.]. Dovolací soud však do dne rozhodnutí o dovolání vyjádření neobdržel.Nejvyšší soud jako soud dovolací ( tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněné J. A. je přípustné [, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [, odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (, 2, 3 tr. ř.).Podle , l) tr. ř. platí, že dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:

g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,

l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho v případě odvolání je z procesních důvodů zamítl podle § 253 odst. 1 tr. ř. (bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již výslovně vzala zpět) nebo odmítl podle § 253 odst. 3 tr. ř. (pro nedostatek náležitosti obsahu odvolání), aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky. U obviněné J. A.však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích konal jako soud druhého stupně odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§ 254 tr. ř.). Za této situace lze dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř. uplatnit, byl-li v řízení předcházejícím rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněná uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V rámci výše citovaného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. a sp. zn. ). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Podle názoru Nejvyššího soudu obviněná J. A. uplatňuje v dovolání výhrady, které jí deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněná zpochybňuje věrohodnost tvrzení poškozené Jaroslavy Jánské a vytýká, že nebyl proveden důkaz výslechem svědka J. B. Skutková zjištění označuje za neúplná a nesprávná. Nutno zdůraznit, že všechny vznesené námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků (v podstatě nedodržení ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.) a vlastní verze celé události obviněná dovozuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. Totéž platí i o námitce obviněné, že mezi její osobou a poškozenou byla podepsána smlouva o půjčce (dohoda), v níž je uvedena splatnost pohledávky až v roce 2010. I zde dovolatelka pomíjí rozhodná skutková zjištění. Předně, že tato písemnost se týkala toliko částky 160.000,- Kč. Dále je potřebné připomenout, že „…uvedenou dohodu uzavírala obžalovaná již s počátečním úmyslem ji nesplnit (nezaplatit)… Navíc poškozená vysvětlila, že se nejednalo o půjčku v pravém slova smyslu, ale o faktické potvrzení o již poskytnutých penězích obžalované, která nechtěla žádnouu podepsat, přestože již v té době od poškozené dostala několikanásobně více peněz. Počáteční úmysl obžalované peněžní prostředky nevrátit pak vyplývá z její celkově špatné finanční situace, kdy byla bez zaměstnání, sankčně vyřazena z úřadu práce a odkázána na sociální dávky jako je sociální příplatek a příspěvek na živobytí“, jak na tyto skutečnosti Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích poukázal na str. 3 a 4 v napadeném usnesení. V dovolání obviněná J. A. nenamítá, že skutek, jímž byla uznána vinnou (viz jeho doslovná citace konstatovaná v úvodu tohoto usnesení), s nímž se ztotožnil i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Její výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud v Ústí nad Orlicí (následně též Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnila všechny zákonné znaky trestného činu podvodu podle , 3 písm. b) tr. zák. Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněné a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. S těmito závěry se v odůvodnění napadeného usnesení na str. 2 až 4 ztotožnil a argumentačně je doplnil Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích.Rovněž uvedl, proč neakceptoval návrh obviněné na doplnění dokazování výslechem svědka J. B. Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení až l) nebo tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci. Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle tr. ř. odmítl dovolání obviněné J. A., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením tr. ř. v neveřejném zasedání. P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný ( tr. ř.). V Brně dne 31. srpna 2010 Předseda senátu: JUDr. Jiří H o r á k