Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2806/2010

U S N E S E N Í

M. D.

1) Ing. J. M.

, a

2) PaedDr. M. M.,

zastoupeným JUDr. Hanou Neštickou, advokátkou se sídlem Praha 2, Ječná 1, o vybudování bytu, o uvedení bytu a nemovitosti do původního kolaudovaného stavu, o vydání klíčů a o strpění užívání bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. června 2009, č. j. a 154/2009-388, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Od ů v o d n ě n í :

Žalobce se žalobou (mimo jiné domáhal), aby žalovaní vybudovali společně

a nerozdílně do tří měsíců od právní moci rozsudku v přízemí (prvním nadzemním podlaží) domu čp. 1560, postaveném na pozemku parc. č. 3471/1, v katastrálním území S., v P. 10, v ulici K. 18, byt sestávající ze dvou pokojů, kuchyně, předsíně, WC

a koupelny a tím uvedli byt a nemovitost do původního kolaudovaného stavu, a aby za tím účelem provedli stavební a navazující práce podrobně popsané v žalobě, dále aby mu odevzdali klíče od vstupních dveří do vybudovaného bytu a od vstupních dveří do domu, oboje v počtu dvou kusů, dále aby bylo rozhodnuto, že je oprávněn vybudovaný byt užívat

a aby žalovaní strpěli jeho užívání a nerušili jej, a dále, že žalovaní se mohou shora uvedených povinností zprostit tím, že mu zaplatí do tří měsíců od právní moci rozsudku částku 1.000.000,- Kč.

Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 27. 7. 2004, č. j. -300, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 3. 11. 2004, č. j. -320 (poté, co jeho předchozí rozsudky ze dne 17. 11. 1997, č. j. -68, ze dne 18. 11. 1999, č. j. -129, ze dne 28. 5. 2001, č. j. -176, byly rozhodnutími Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 1998, č. j. -99, ze dne 2. 10. 2000, č. j. -152, a ze dne 17. 2. 2003, č. j. -220, ohledně výše uvedeného předmětu řízení zrušeny a věc mu byla vždy vrácena k dalšímu řízení) žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení.

Městský soud v Praze (soud odvolací) k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 12. 5. 2005, č. j. , 628/2004-336, rozsudek soudu prvního stupně ve znění doplňujícího usnesení v zamítavých výrocích o vybudování bytu, o uvedení bytu

a nemovitosti do původního kolaudovaného stavu, a vydání klíčů a o strpění užívání bytu změnil tak, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku vybudovat byt sestávající ze dvou pokojů, kuchyně, předsíně, WC a koupelny v přízemí (prvním nadzemním podlaží) domu č.p. 1560, postaveného na pozemku parc. č. 3471/1 v katastrálním území S. v P. 10 v ulici K. č. 18, odevzdat žalobci klíče od vstupních dveří tohoto bytu v počtu dvou kusů a klíče od vstupních dveří domu č.p. 1560, postaveného na pozemku parc. č. 3471/1 v katastrálním území S. v P. 10 v ulici K. č. 18, strpět užívání bytu žalobcem a nijak žalobce v tomto užívání nerušit, jinak jej potvrdil (výrok I.). V návaznosti na to, změnil i zamítavý výrok

o alternativě facultas tak, že vyhověl žalobě, že žalovaní se mohou zprostit povinností uvedených ve výroku pod bodem I. rozsudku odvolacího soudu tím, že zaplatí žalobci společně a nerozdílně do šesti měsíců od právní moci jeho rozsudku částku 1.000.000,- Kč, jinak jej potvrdil (výrok II.). Dále rozhodl o nákladech soudního řízení (výroky III. a IV.).

Nejvyšší soud (soud dovolací) k dovolání žalovaných rozsudkem ze dne 28. 1. 2009, č. j. -374, rozsudek odvolacího soudu v s výjimkou těch výroků pod body I. a II., kterými byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud vyslovil ve svém rozhodnutí s odkazem na předchozí judikaturu závazný právní názor. Uvedl, že zvláštní úprava nájmu bytu ( až – dále „obč. zák.“) nemá ustanovení upravující důsledky zániku předmětu nájmu, a proto je třeba použít obecné ustanovení obč. zák., podle nějž zničením pronajaté věci nájemní smlouva zaniká. Je-li předmětem nájmu, respektive právního vztahu obdobného, určitý prostor (část stavby), je třeba za jeho zničení ve smyslu obč. zák. považovat nejen fyzický zánik stavby, v níž se prostor nachází, ale též takovou stavební úpravu této stavby, že se v ní uvedený prostor již nadále fakticky nenachází. Okolnost, zda si tento prostor zachoval své stavebnětechnické určení podle původního kolaudačního rozhodnutí či zda byl rekolaudován, není již v tomto směru významná. Rozhodující je, zda takový prostor fyzicky existuje (obdobně jako je v právní praxi obecně uznávána teze, že i nezkolaudovaná, popřípadě nepovolená stavba existuje a je předmětem občanskoprávních vztahů, zejména předmětem vlastnictví). Za situace, kdy předmět nájmu zanikl, nemá pronajímatel povinnost zajistit nájemci přiměřený náhradní byt. Uvedený závěr vychází z toho, že požadavek, aby soud „uložil povinnost zajistit bytovou náhradu“, může uplatnit ten, kdo má byt vyklidit, pouze jako obranu ve sporu o vyklizení bytu. Pokud odvolací soud dovozoval nárok žalobce na obnovení bytu z obč. zák., podle kterého je pronajímatel povinen předat nájemci byt ve stavu způsobilém

k řádnému užívání a zajistit nájemci plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním bytu, pak z ustanovení vyplývá jen to, že nájemce má v rámci nájemního vztahu právo na realizaci svého nájemního práva a že pronajímatel je povinen výkon práva nájemce strpět a současně mu zajistit, aby nebylo rušeno. Uvedené ustanovení však nezakládá nájemci žádné nároky pro případ, že nájemní právo k bytu zaniklo. Jiné závěry nelze přijmout ani na základě skutečnosti, že rozhodnutím orgánu státní správy bylo žalovaným ve stavebním řízení uloženo provést nezbytné úpravy k obnovení původního bytu. Současná právní úprava vzniku nájmu

k bytu (srov. a následující obč. zák.) je založena na smluvním principu, smluvní volnost je omezena jen v některých případech (srov. a , kterým se upravují některé otázky související s vydáním , kterým se mění, doplňuje a upravuje ), o něž se v dané věci nejedná, a uzavření nájemní smlouvy nelze vynutit žalobou u soudu.

Rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, č. j. , 154/2009-388, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve znění doplňujícího usnesení ve věci samé potvrdil, změnil jej ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Protože jde o rozsudek vydaný před 1. 7. 2009, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle , , ve znění před novelou provedenou (čl. II, bod 12. tohoto zákona) – dále „ “, a ve znění uvedené novely.

Dovolání, které žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu včas a řádně zastoupený, není přípustné podle Soud prvního stupně sice rozsudkem ze dne 17. 11. 1997, č. j. -68, žalobu zamítl, ale Městský soud v Praze v usnesení ze dne 15. 9. 1998, č. j. -99, kterým rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení nevyslovil závazný právní názor. Důvodem zrušení byl rozpor výroku napadeného rozsudku se žalobním petitem a dále pokyny k doplnění dokazování. Dalšími rozsudky soudu prvního stupně ze dne 18. 11. 1999, č. j. -129, a ze dne 28. 5. 2001, č. j. -176, byla žaloba zamítnuta, tj. soud prvního stupně rozhodl stejně jako rozsudkem ze dne 27. 7. 2004, č. j. -300, který byl potvrzen dovoláním napadeným rozsudkem odvolacího soudu ze dne 4. 6. 2009, č. j. , 154/2009-388.

Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné ani podle

Dovolatel uplatnil dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci [ ]. Nesouhlasí s právním názorem Nejvyššího soudu, uvedeným v rozsudku ze dne 28. 1. 2009, č. j. -374, který byl pro odvolací soud závazný a kterým se odvolací soud řídil.

Nejvyšší soud nemá důvod odchylovat se od svých závěrů, které vyložil ve svém předcházejícím rozhodnutí v této věci a nadále z nich vychází.

Žalobce také namítl, že odvolací soud pochybil, pokud žalobou uplatněné nároky neposuzoval jako nároky, které mu vznikly vůči žalovaným z titulu náhrady škody podle § 415 obč. zák. a násl. Jestliže jeho nájemní byt byl svévolně zničen, resp. přestavěn do jiné podoby, má právo, aby mu vzniklá škoda byla nahrazena, a to podle § 442 odst. 2 obč. zák.,

i uvedením do předešlého stavu. Přednesl v řízení veškerá potřebná tvrzení a dokazování bylo natolik kompletní, aby žalobě mohlo být i z tohoto právního důvodu vyhověno. Žalobce však přehlíží, že nemohlo jít o zničení jeho bytu (nešlo o byt v jeho vlastnictví), ale že k bytu měl pouze nájemní právo. Jak už bylo uvedeno, podle výslovného znění zákona - § 680 odst. 1 obč. zák., jeho právo nájmu bytu zaniklo a uzavření nové nájemní smlouvy nelze žalobou

u soudu vynutit. Uvedení nájemního práva do původního stavu tak nepřipadá v úvahu.

Z toho je zřejmé, že dovolání proti napadenému rozhodnutí otázku zásadního právního významu neřeší, a proto bylo Nejvyšším soudem podle a odmítnuto.

Podle , a by žalovaným vůči žalobci náležela náhrada nákladů dovolacího řízení, ty jim však nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. října 2010

JUDr. Marie Rezková, v. r.

předsedkyně senátu