Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3575/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Pavla Příhody ve věci žalobkyň a)Českomoravská investiční a. s., se sídlem v Brně, Bartošova 1833/6, PSČ 602 00, IČ 49969854, zastoupené Mgr. Davidem Jüngerem, advokátem, se sídlem v Ostravě -Mariánských Horách, 28. října 219/438, a b) ISIS Group, a. s., se sídlem v Ostravě - Hulvákách, Železárenská 636/4, PSČ 709 00, IČ 27607585, zastoupené JUDr. Milanem Čichoněm, advokátem, se sídlem v Ostravě - Přívozu, Špálova 9, proti žalovaným 1)TOBA TRADE s. r. o., se sídlem v Ostravě - Radvanicích, Ludvíkova 1351/16, PSČ 716 00, IČ 26860414, zastoupené JUDr. Světlanou Vargovou, advokátkou, se sídlem v Ostravě, Musorgského 14, a 2)Správa železniční dopravní cesty, státní organizace, se sídlem v Praze 1, Nové Město, Dlážděná 1003/7, PSČ 110 00, IČ 70994234, o určení neplatnosti kupní smlouvy a určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovoláních žalobkyň proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. prosince 2009, č. j. -331, takto:

Dovolání žalobkyň se odmítají.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. ledna 2009, č. j. -239, jednak ve výrocích ve věci samé pod body I – VI, kterými byla zamítnuta žaloba žalobkyně a) na určení, že kupní smlouva uzavřená dne 18. 12. 2006, podle níž druhá žalovaná převedla na první žalovanou vlastnické právo k nemovitostem zapsaným na listu vlastnictví č. 1762 pro katastrální území Přívoz, obec Ostrava, část obce Přívoz, a to k budovám - jiným stavbám č. p. 744 na parc. č. st. 883, č. p. 745 na parc. č. st. 882, č. p. 746 na parc. č. st. 881, č. p. 747 na parc. č. st. 880, č. p. 748 na parc. č. st. 879, č. p. 749 na parc. č. st. 878, č. p. 863 na parc. č. st. 866, č. p. 864 na parc. č. st. 876, č. p. 880 na parc. č. st. 877, č. p. 886 na parc. č. st. 893, a k pozemkům – zastavěným plochám a nádvořím parc. č. st. 866, parc. č. st. 876, parc. č. st. 877, parc. č. st. 878, parc. č. st. 879, parc. č. st. 880, parc. č. st. 881, parc. č. st. 882, parc. č. st. 883 a parc. č. st. 893, dále na listu vlastnictví č. 19 pro katastrální území Vítkovice, obec Ostrava, část obce Vítkovice, a to k budově č. p. 1097 objekt bydlení na parc. č. 198/18 a k pozemku parc. č. 198/19 zastavěná plocha a nádvoří, a na listu vlastnictví č. 2940 pro katastrální území Mariánské Hory, obec Ostrava, část obce Mariánské Hory, a to k budově č. p. 1147 objekt bydlení na parc. č. st. 1537, je neplatná a že vlastníkem těchto nemovitostí je Česká republika s právem hospodaření s majetkem státu pro druhou žalovanou, jednak ve výrocích ve věci samé pod body VII – X, kterými byla zamítnuta žaloba žalobkyně b) na určení, že kupní smlouva uzavřená dne 18. 12. 2006, podle níž druhá žalovaná převedla na první žalovanou vlastnické právo k nemovitostem zapsaným na listu vlastnictví č. 19 pro katastrální území Vítkovice, obec Ostrava, a dále na listu vlastnictví č. 2940 pro katastrální území Mariánské Hory, obec Ostrava, část obce Mariánské Hory, a to k budově č. p. 1147 na parc. č. 1537, je neplatná a že vlastníkem těchto nemovitostí je Česká republika s právem hospodaření pro druhou žalovanou.

Ve výroku o nákladech řízení pod bodem XI odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Dovolání žalobkyň nejsou přípustná podle ustanovení (dále též jen „“), neboť rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé bylo rozsudkem odvolacího soudu potvrzeno (jako ve výroku věcně správné – srov. ), a nejsou přípustná ani podle ustanovení , neboť rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo rozhodnutí, kterým by tento soud rozhodl ve věci samé jinak a jež by bylo zrušeno odvolacím soudem. Dovolání nebyla shledána přípustnými ani podle ustanovení , neboť rozsudek odvolacího soudu nemá v napadených potvrzujících výrocích ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ). Platnost kupních smluv uzavřených na základě téhož nabídkového řízení byla předmětem řady dalších sporů mezi týmiž účastníky, které po zamítnutí žalob soudy nižších stupňů vždy z téhož důvodu, tj. pro nedostatek naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení, dospěly do fáze dovolacího řízení, a Nejvyšší soud dovolání žalobkyň v těchto věcech odmítl jako nepřípustná, neboť dovodil, že dovoláním vymezené právní otázky (shodné s těmi, jež byly předloženy též v projednávané věci) zásadní význam napadeného rozhodnutí po právní stránce nezakládají [srov. ve vztahu k žalobkyni a) zejména usnesení ze dne 3. dubna 2008, sp. zn. , a z poslední doby např. usnesení ze dne 23. března 2010, sp. zn. , ze dne 22. dubna 2010, sp. zn. , ze dne 27. dubna 2010, sp. zn. , ze dne 18. května 2010, sp. zn. , a ze dne 2. srpna 2010, sp. zn. , ve vztahu k žalobkyni b) pak usnesení ze dne 9. prosince 2009, sp. zn. , in www.nsoud.cz]. Také Ústavní soud shledal žalobkyněmi kritizovaný postup obecných soudů ústavně konformním a s jejich právním posouzením se ztotožnil [srov. jeho usnesení ze dne 4. června 2009, sp. zn. , www.usoud.cz, jímž ústavní stížnost žalobkyně a) proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. odmítl jako neopodstatněnou].

V konkrétních poměrech této věci pak nelze nalézt důvod, pro který by se měl Nejvyšší soud od závěrů svých předchozích rozhodnutí odchýlit. Lze tedy na ně pro stručnost odkázat a uzavřít, že tu z dovoláními vymezených právních otázek, na níž napadené rozhodnutí spočívá, odvolací soud řešil v souladu s právními předpisy a s judikaturou Nejvyššího soudu a též soudu Ústavního, jestliže dospěl k závěru, že žalobkyně nemají naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu ustanovení (a nelze se tedy zabývat důvodností žaloby), protože z právních předpisů nevyplývá vynutitelné právo ucházet se o majetek státu označený v ustanovení , o akciové společnosti České dráhy, státní organizaci Správa železniční dopravní cesty a o změně , o dráhách, ve znění účinném do 31. 12. 2006, a žalobkyněmi požadované určení by tak nemohlo mít příznivý dopad na jejich právní postavení.

Z hlediska uplatněných dovolacích námitek tu nejsou ani jiné okolnosti, které by činily rozhodnutí odvolacího soudu zásadně významným po právní stránce, dovolání tedy směřují proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (, věta první, ), dovolání žalobkyň jako nepřípustná podle ustanovení ve spojení s odmítl.

Při rozhodování o náhradě nákladů řízení rozhodne soud prvního stupně též o nákladech dovolacího řízení.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 20. října 2010

JUDr. Miroslav G a l l u s

předseda senátu