Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 4190/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Mgr. L. Š., advokátky jako správkyně konkursní podstaty úpadce F. V. proti žalovanému O. Š., zastoupenému JUDr. Ivanem Punčochářem, advokátem se sídlem v Plané nad Lužnicí, Nad Hejtmanem 17, o zaplacení 119 299,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. června 2009, č. j. -173, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalovaného proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze změnil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. prosince 2008, č. j. -147, v napadeném rozsahu tak, že vypustil ve vyhovujícím výroku ve věci samé část týkající se výše úroků dle repo sazby a zamítl žalobu ohledně 3% úroku z částky 113 792,20 Kč (správně má být 113 792,30 Kč) od 3. prosince 2004 do 20. ledna 2005, potvrdil ho ve zbývající části vyhovujícího výroku ve věci samé ve znění, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 113 792,30 Kč s 3% úrokem jdoucím z této částky od 21. ledna 2005 do zaplacení, a ve výroku o náhradě nákladů řízení (výrok I.), a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.), není přípustné podle ve znění účinném do 30. června 2009 – dále též jen „“ (srov. čl. II. bod 12. přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání, z jehož obsahu (byť je v něm uvedeno, že je jím napadán rozsudek odvolacího soudu v plném rozsahu) lze dovodit, že jím dovolatel brojí proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé, nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Dovolací soud nedospěl k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, neboť otázku nároku žalobkyně na zaplacení nedoplatku kupní ceny řešil odvolací soud v souladu s hmotným právem a soudní judikaturou. K námitce dovolatele, že se jako kupující nemohl dostat do prodlení s úhradou kupní ceny, neboť prodávající (žalobkyně) v rozporu se smluvním ujednáním a , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, nevystavil fakturu a daňový doklad, lze uvést, že obchodní zákoník (dále též jen „obch. zák.“) ani uvedený zákon nestanoví vystavení daňového dokladu prodávajícím jako předpoklad vzniku nároku na zaplacení kupní ceny a podle zjištění odvolacího soudu ke sjednání takové podmínky pro vznik nároku na zaplacení kupní ceny nedošlo ani v ústně uzavřené kupní smlouvě. Dovolací soud neshledal ani žádné právní pochybení odvolacího soudu při posouzení prodlení žalovaného se zaplacením kupní ceny, vycházel-li – na rozdíl od soudu prvního stupně – při stanovení počátku prodlení v souladu s ustanovením obch. zák. z data, kdy byla žalovanému doručena žaloba.

Podle věty první je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), pro nepřípustnost odmítl [ věta první a o. s. ř].

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a , neboť žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobkyni podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. listopadu 2010

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu