Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 3474/2009

U S N E S E N Í

a) Mgr. V. B.

, a

b) S. B.

, proti žalovaným

1) České republice - Ministerstvu spravedlnosti

se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 16,

2) České republice - Okresnímu soudu v Benešově

se sídlem v Benešově u Prahy, Masarykovo nám. č. 223, a

3) České republice - Krajskému soudu v Praze

se sídlem v Praze 5, nám. Kinských č. 234/5, o „zrušení rozsudků“, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. , o dovolání žalobce a) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. října 2008, č. j. -64, takto:

I. Dovolání žalobce a) proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno ve výroku o zastavení řízení,

se zamítá;

jinak

se

dovolání žalobce a)

odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobci se domáhali vydání rozhodnutí, jímž by soud „zrušil rozsudky Okresního soudu v Benešově č. j. -95 ze dne 30. 8. 1999 a Krajského soudu v Praze č. j. -129 ze dne 7. 2. 2001“, a dále aby bylo žalovanému uloženo uhradit veškerou způsobenou škodu na majetku žalobců jako důsledek nesprávného úředního postupu a následně vydaného nezákonného rozhodnutí.

Okresní soud v Benešově - poté, co Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. 4. 2007, č. j. -22, určil, že k projednání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Benešově – usnesením ze dne 8. 8. 2007, č. j. -36, žalobu odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

K odvolání žalobců Krajský soud v Praze usnesením ze dne 2. 1. 2008, č. j. - 42, usnesení soudu prvního stupně, „pokud jím byla odmítnuta žaloba na zrušení rozsudků Okresního soudu v Benešově č. j. -95 ze dne 30. 8. 1999 a Krajského soudu v Praze č. j. -129, ze dne 7. 2. 2001“, změnil tak, že se podání žalobce a) neodmítá, v dalším je potvrdil a, „pokud bylo rozhodováno ve vztahu mezi žalobkyní b) a žalovanými“, usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil; zároveň rozhodl, že ve vztahu mezi žalobkyní b) a žalovanými nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Okresní soud v Benešově usnesením ze dne 23. 5. 2008, č. j. – 51, změnu žaloby, učiněnou podáním ze dne 7. 5. 2008, kterou se žalobce a) navíc domáhá vydání rozhodnutí: „Vydaný rozsudek Okresního soudu v Benešově spis. značka -95, ze dne 30. 8. 1999 je spojený s rozsudkem Krajského soudu v Praze spis. značka -129 ze dne 7. 2. 2001, je nevykonatelný, protože v řízení byl porušen y ČR, ve spojení s y ČR.“, nepřipustil, řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vyšel z toho, že žalobce k výzvě soudu prvního stupně (usnesením ze dne 12. 2. 2008, č. j. -48) sdělil, že se v případě jeho žaloby „nejedná o mimořádný opravný prostředek, ani o ústavní stížnost, ale že se jedná o žalobu proti státu jako orgánu veřejné moci“. Dovodil, že, má-li být soudem projednávána jiná věc, která není v okruhu vymezeném ustanovením 7 odst. 1 , musí to stanovit zákon. Domáhá-li se žalobce svou žalobou něčeho s tím, že ji směřuje proti státu jakožto orgánu moci veřejné, jako je tomu v dané věci, musí být tato možnost zakotvena přímo v zákoně, přičemž zrušení pravomocného rozhodnutí soudu lze dosáhnout pouze mimořádnými opravnými prostředky; „právní řád ČR nepřipouští jinou možnost domáhat se zrušení pravomocného rozhodnutí soudu jakýmkoli jiným způsobem a jakýmkoli jiným orgánem“. Není proto dána pravomoc soudu v takové věci jednat a rozhodovat. Nepřipuštění změny žaloby odůvodnil tím, že výsledky dosavadního řízení nemohou být podkladem pro řízení o změněném návrhu.

K odvolání žalobce a) Krajský soud v Praze usnesením ze dne 9. 10. 2008, č. j. -64, usnesení soudu prvního stupně ve výrocích II. (ve výroku o zastavení řízení) a III. (ve výroku o nákladech řízení) potvrdil, odvolání žalobce proti výroku I. (výroku o nepřipuštění změny žaloby) odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před odvolacím soudem. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že ve věcech, kde vystupuje stát jako orgán veřejné moci, je dána pravomoc soudu pouze v případě, že to stanoví zákon, a že zákon dává pravomoc obecným soudům ke zrušení pravomocného rozhodnutí ve věcech mimořádných opravných prostředků a Ústavnímu soudu v řízení o ústavní stížnosti. Mimo těchto zákonem stanovených řízení nemají soudy pravomoc ke zrušení pravomocného rozhodnutí soudu. Protože žalobce výslovně uvedl, že jeho podání není žádným mimořádným opravným prostředkem ani ústavní stížností, chybí pro projednání žaloby základní podmínka řízení, a to pravomoc soudu; soud nemohl věc postoupit jinému orgánu, neboť pravomoc ke zrušení pravomocných rozhodnutí soudu mají pouze soudy ve shora uvedených řízeních, a o takové řízení v projednávané věci nejde. Odmítnutí odvolání proti výroku o nepřipuštění změny žaloby odůvodnil tím, že není přípustné.

V dovolání proti usnesení odvolacího soudu žalobce a) namítá, že soud může sám naformulovat výrok rozhodnutí a jestliže tak neučinil a řízení zastavil, je dle názoru dovolatele takovéto rozhodnuti stiženo porušením , a a řízení je zatíženo vadou, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolatel současně poukazuje na ustanovení o. s. ř, protože případy uvedené pod písmeny a), b) a c) jsou pouze případy demonstrativními (ukázkovými), a proto je možné podat návrh na zahájení řízení i ve věcech, které nejsou vyjmenovány v uvedeném ustanovení ani jinde taxativně uvedené jako případy, kdy výslovně nelze podat návrh na projednání věci. Žalobcem upravený návrh ze dne 7. 5. 2008 proto splňuje podmínky ustanovení a měl být vzat jako základ pro řízení ve věci samé. Navrhl, aby usnesení odvolacího soudu „ve spojení s usnesením OS v Benešově sp. zn. – 51, ze dne 23. 5. 2008“, bylo zrušeno a aby věc byla vrácena „OS v Benešově“ k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , , ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod 12 , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení dospěl k závěru, že dovolání je zčásti nepřípustné a zčásti neopodstatněné.

Napadeným usnesením odvolací soud zčásti usnesení soudu prvního stupně potvrdil [ve výrocích II. (o zastavení řízení) a III. (ve výroku o náhradě nákladů řízení)] a zčásti odvolání žalobce odmítl [proti výroku I. (výroku, kterým nebyla připuštěna změna žaloby)]. Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud odmítl odvolání proto, že směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti němuž není odvolání přípustné [ ], není podle ve znění účinném od 1. ledna 2001 přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 2. 2005, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, ročník 2005, pod číslem 54). Stejně tak není dovolání přípustné proti výroku o náhradě nákladů řízení, a to bez ohledu na to, zda jde o měnící či potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení nebo o náhradu nákladů odvolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003). Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce v uvedeném rozsahu – aniž by se mohl v této části věcí dále zabývat – podle ustanovení věty první a odmítl.

Dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení je přípustné [srov. ].

Proti pravomocným rozhodnutím soudů lze brojit - jak vyplývá ze , – toliko žalobou na obnovu řízení, žalobou pro zmatečnost nebo dovoláním. Zákon proto ani neupravuje věcnou, místní a funkční příslušnost k rozhodnutí o „žalobě na zrušení“ pravomocných rozhodnutí. Podáním žalobce ze dne 23. 5. 2006, jímž se žalobce domáhal „zrušení rozsudku OS v Benešově č. j. -95 ze dne 30. 8. 1999 ve spojení s rozsudkem KS v Praze č. j. -129 ze dne 7. 2. 2001“ se tedy soudy pro nedostatek své funkční příslušnosti nemohly zabývat; řízení o tomto podání proto bylo správně podle ustanovení věty první zastaveno.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je (ve výroku, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení) z hlediska žalobcem a) uplatněných dovolacích důvodů správné; protože nebylo zjištěno, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo vadou uvedenou v ustanovení , a b) a nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce a) podle ustanovení části věty před středníkem v této části zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a , neboť žalobce a) s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. listopadu 2010

JUDr. Mojmír Putna, v. r.

předseda senátu