Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 4568/2008

U S N E S E N Í

INMEFIN, s. r. o.,

G. S.

, zastoupenému JUDr. Vlastimilem Vezdenkem, advokátem se sídlem v Opavě, Hauerova 3, pro 2 300 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. , o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2008, č. j. -82, takto:

I. Dovolání

se

zamítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Opavě usnesením ze dne 16. 4. 2004, č. j. -3, nařídil podle směnečného platebního rozkazu Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 24. 4. 1995, sp. zn. 1 Sm 12/95, k uspokojení pohledávky oprávněné v částce 2 300 000,- Kč s 6 % úroky od 1. 12. 1994 do zaplacení a částky 7 666,- Kč, nákladů předcházejícího řízení 92 308,- Kč, jakož i nákladů exekuce, které budou v jejím průběhu vyčísleny, exekuci a jejím provedením pověřil JUDr. Juraje Poláka, soudního exekutora.

Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl; soudnímu exekutorovi přiznal náklady exekuce ve výši 5 456,- Kč a tyto náklady uložil zaplatit oprávněné; žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a oprávněné uložil zaplatit povinnému k rukám jeho zástupce na nákladech odvolacího řízení 33 150,- Kč. Uvedl, že oprávněná ani v prodloužené lhůtě soudu nepředložila doklady, které by byly způsobilé prokázat přechod práv ze směnečného platebního rozkazu na oprávněnou, není tedy v této věci aktivně legitimována. Uzavřel, že pokud oprávněná založila přechod práva jen na směnečném platebním rozkazu (z něhož svědčí právo osobě odlišné) a směnce (jež byla indosamentem převedena na oprávněnou), tytoy přechod práva podle , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „), neprokazují. Zákonná úprava nepředpokládá, že by indosamentem směnky na nového majitele přešlo s právem ze směnky i právo ze směnečného platebního rozkazu, již dříve vydaného na základě této směnky.

V dovolání oprávněná namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle , , ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „“). Je přesvědčena, že předložením směnky, podle které rubopisy (indosamenty) osvědčovaly to, že oprávněná je majitelkou směnky, řádně doložila přechod práv ze směnečného platebního rozkazu. Podle jejího názoru přechod práva vyplývá přímo ze zákona, a to z čl. I , čl. I. a čl. I. , zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „“). Poukázala na to, že v obdobných případech soudní praxe došla k závěru, že k přechodu či převodu práv dochází přímo na základě zákona, např. v případě nebo Za správný nepovažuje rovněž názor, aby k prokázání přechodu či převodu práva ze směnečného platebního rozkazu byla vyžadována smlouva o postoupení pohledávky. Oprávněná se rovněž domnívá, že nemůže podat na základě směnky nový návrh na vydání směnečného platebního rozkazu, protože zde existuje překážka věci rozsouzené. Navrhla proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (Čl. II, bod 12, část první ).

Dovolání, přípustné podle ve spojení s , odst. 2 a , není důvodné.

Jelikož vady podle ustanovení , odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 , jež by řízení činily zmatečným, k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (, věta druhá ), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (, věta první ), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu o tom, že oprávněná neprokázala přechod práv ze směnečného platebního rozkazu ( ), pokud předložila s exekučním titulem vydaným ve prospěch jiné osoby pouze směnku (na jejímž základě byl exekuční titul vydán) indosovanou na oprávněnou.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Nejvyšší soud již ve svém usnesení ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2005, pod poř. č. 165, přijal závěr, že přechod práva přiznaného směnečným platebním rozkazem (, 4 ) neprokazují indosamenty na směnce, podle níž byl směnečný platební rozkaz vydán, ale jeny vydané nebo ověřené státním orgánem či notářem. V odůvodnění citovaného rozhodnutí pak dále vysvětlil, že indosament představuje směnečnoprávní převod směnky, na jehož základě, jak plyne z ustanovení čl. I. odst. l , se převádějí všechna práva ze směnky, tedy i vlastnické právo k ní. Článek I. odst. l pak stanoví, kdo se stává řádným majitelem směnky, který nabývá práva ze směnky originárním způsobem, nikoli tedy jako právní nástupce předchozího majitele, a kdo je tak legitimován k výkonu práv z ní. Z citované úpravy však nevyplývá, uzavírá se v judikátu, že by na majitele směnky, jenž právo k ní prokázal způsobem stanoveným v čl. I. odst. l a jenž je osobou odlišnou od osoby oprávněné ze směnečného platebního rozkazu, vydaného na základě směnky, jež byla indosována, přešlo i právo z takového rozhodnutí; je tomu tak proto, že zákonná úprava žádnou skutečnost, která by měla za následek přechod tohoto práva, nepředpokládá.

Dospěl-li odvolací soud k závěru, že oprávněná nepředložila doklady způsobilé prokázat, že na ni přešlo právo ze směnečného platebního rozkazu, a tedy není v této věci aktivně legitimována, je jeho závěr správný. Nejvyšší soud tedy - aniž nařídil jednání (, věta první ) - dovolání oprávněné jako nedůvodné zamítl (, věty před středníkem ).

Povinnému vzniklo podle ustanovení , a , věty první, právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Jelikož mu však v této fázi řízení (podle obsahu spisu) žádné náklady nevznikly, dovolací soud žádnému z účastníků náhradu nákladů dovolacího řízení nepřiznal.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. října 2010

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r. předsedkyně senátu