Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
B4D8481D3B6C0BD0C1257A4E006A607E.html
HTML · 13.46 KB
No categories available
30 Cdo 4422/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr.Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce Ing. L. Z., zastoupeného JUDr. Zbyňkem Dvořákem, advokátem se sídlem v Táboře, Husovo náměstí č. 531, proti žalovanému V. M., zastoupenému Mgr. Luďkem Šikolou, advokátem se sídlem v Brně, Dvořákova 13, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 68/2005 , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. června 2009, č.j. 1 Co 72/2009 -378, t a k t o :
I.Dovolání žalobce se o d m í t á.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o.s.ř. ):
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 30. června 2009, č.j. 1 Co 72/2009 -378 podle § 219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. “) potvrdil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. prosince 2008, č.j. 16 C 68/2005 – 343, kterým byla zamítnuta žaloba, aby bylo určeno, že žalovaný svým výrokem, uveřejněným v pořadu “Nedej se“, třikrát odvysílaném Českou televizí na programu ČT 2, ve znění: “
Nikdo nechce do této kauzy zasáhnout, protože se jedná o osobu, která je v P. nedotknutelná. Žalobce je všemocný, bezohledný, řekli nám to úředníci i poslanci, že dejte si pozor, řešení této kauzy není jednoduché, neboť žalobce má dlouhé prsty a my musíme postupovat obezřetněji
“, neoprávněně zasáhl do osobnostní sféry žalobce, a aby žalovaný žalobci zaplatil 100.000,- Kč, a kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že v řízení nebyl prokázán neoprávněný zásah žalovaného do práv žalobce chráněných ustanovením § 11 násl. občanského zákoníku (dále jen „o.z. “). Shora uvedené výrazy užité žalovaným hodnotil odvolací soud jako kritické, oprávněné a přiměřené vyjádření jeho názoru, založené na reálném podkladě. Dospěl proto k závěru, že nedošlo k zásahu do práv žalobce chráněných § 11 o.z. V důsledku toho proto též nedovodil odpovědnost žalovaného podle § 13 o.z.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. , neboť napadené rozhodnutí má podle jeho názoru zásadní význam po právní stránce. Dovolací důvod spatřuje v naplnění předpokladů ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. Připomíná že soud neprovedl všechny jím navrhované důkazy a provedené důkazy nesprávně hodnotil. Domnívá se, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, protože u žalovaného jde o objektivní odpovědnost, nikoli o odpovědnost subjektivní. Odmítá také právní posouzení odvolacího soudu, podle něhož na straně žalovaného šlo o kritické hodnocení. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání podáno nebylo.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř. ) po té, co přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. Otázku výkladu ustanovení § 11 násl. o.z. dovolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.6.2005, sp. zn. 30 Cdo 1872/2004 , uveřejněný v časopise Soudní rozhledy, číslo sešitu 11, ročník 2005, str. 413 nebo usnesení téhož soudu ze dne 29.11.2007, sp. zn. 30 Cdo 1174/2007 , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 29, ročník 2009). Pokud žalobce uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. , nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu, a jestliže z obsahu dovolání vyplývá dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. , nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. , přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004 , uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06 , uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle § 243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 218 písm. c) téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 , § 151 o.s.ř. , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. října 2010
JUDr. PavelP a v l í k, v. r.
předseda senátu