Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1942/2008

23

Cdo 1942/2008

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně L A G L A S, spol. s r. o., se sídlem v Milčicích č.p. 104, okres Nymburk, PSČ 289 11, IČ 61681709, zastoupené Mgr. Martinem Buřičem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Štěpánská 39, proti žalované DOMEC s. r. o., se sídlem v Pardubicích, Bílé Předměstí, Na Vrtálně 84, PSČ 530 03, IČ 46507230, zastoupené Mgr. Monikou Ipserovou, advokátkou, se sídlem v Pardubicích, Sladkovského 505, o zaplacení částky 79 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. května 2007, č. j. -170, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 018 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Moniky Ipserové, advokátky, se sídlem v Pardubicích, Sladkovského 505.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 20. března 2006, č. j. -141, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 79 500 Kč s 18% úrokem z prodlení od 26. 11. 1997 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaná jako objednatelka uzavřela dne 30. října 1996 se společností M + P Chrast s. r. o., jako zhotovitelkou, smlouvu o dílo. V článku 5.2 této smlouvy byl sjednán způsob placení ceny díla tak, že fakturace bude probíhat 1x měsíčně na základě soupisu provedených prací odsouhlasených stavbyvedoucím formou zálohových faktur s tím, že splatnost faktury činí 20 dnů od jejího obdržení. V článku 6.2 této smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,5 % z celkové ceny díla za každý den prodlení s úhradou faktur. Dne 28. 2. 1997 a dne 30. 6. 1997 převzala žalovaná dvě faktury, které uhradila se čtyřdenním, resp. jednodenním prodlením. Soud prvního stupně posoudil smlouvu o dílo podle § 536 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) a dospěl k závěru, že žalovaná se dostala do prodlení ve výše uvedeném rozsahu. Smlouvu o postoupení pohledávky, kterou dne 10. 12. 1997 uzavřela společnost M + P Chrast s.r.o. s žalobkyní, posoudil soud prvního stupně podle (dále jen „obč. zák.“); předmětem této smlouvy byl úrok z prodlení za pozdní úhradu faktur žalovanou.

K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 14. května 2007, č. j. -170, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 79 500 Kč s 18% úrokem z prodlení od 26. 11. 1997 do zaplacení, zamíttl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud provedl rekapitulaci důkazů a vyšel zejména z článku 5.2 smlouvy o dílo, v níž si právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná dohodly, že „fakturace bude probíhat 1x měsíčně na základě soupisu provedených prací odsouhlasených stavbyvedoucím formou zálohových faktur, které budou obsahovat cenu bez DPH, a to do výše 95 % ceny díla s tím, že konečná faktura bude vystavena 30. 6. 1997. Splatnost faktur je 20 dnů od doručení.“ Z provedených důkazů vzal odvolací soud za prokázané, že k zálohové faktuře č. 5/97 ze dne 28. 2. 1997 nebyl doložen soupis provedených prací odsouhlasený stavbyvedoucím, a že daňový doklad č. 47/97 ze dne 30. 6. 1997 neobsahuje žádný podklad pro fakturaci. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně, přestože byla řádně poučena podle a odst. 3 (dále jen „“), k prokázání svého tvrzení, že žalovaná nezaplatila fakturované částky v dohodnutém termínu, nepředložila žádné důkazy. V situaci, kdy by ani původní věřitel, společnost M + P Chrast s.r.o., tj. právní předchůdkyně žalobkyně, nebyla oprávněna vyúčtovat žalované dohodnutou majetkovou sankci, dospěl odvolací soud k závěru, že tato pohledávka nemohla být žalobkyni podle a násl. obč. zák. postoupena.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž namítla, že odvolací soud nesprávně právně posoudil zjištěný skutkový stav věci a uzavřel, že žalobkyni nemohla být žalovaná pohledávka postoupena, neboť ani jeho předchůdkyně nebyla oprávněna účtovat postoupenou smluvní pokutu. Žalobkyně dále uvedla, že z provedeného dokazování je podle jejího názoru patrné, že se žalovaná dostala do prodlení s placením faktur a právní předchůdkyni žalobkyně vznikl nárok na smluvní pokutu, která byla žalované řádně vyúčtována. Žalobkyně navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhla jeho zamítnutí pro nedůvodnost. Rozsudek soudu prvního stupně vycházel ze skutkových zjištění, která neměla oporu v provedeném dokazování, a proto odvolací soud správně tento rozsudek změnil tak, že žaloba se zamítá. V řízení nebylo prokázáno splnění podmínek pro vznik nároku zhotovitele na úhradu ceny díla, nemohl mu proto vzniknout ani nárok na smluvní pokutu. Žalobkyně se ztotožnila se závěrem odvolacího soudu, že nemohlo dojít k platnému postoupení pohledávky ze zhotovitele na žalobkyni.

Napadený rozsudek odvolacího soudu byl vyhlášen před 1. červencem 2009, kdy nabyla účinnosti novela provedená České republiky (dále jen „“) jako soud dovolací ( ) proto vzhledem k bodu 12 přechodných ustanovení v článku II uvedeného zákona dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném do 30. června 2009.

jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou a že je podle přípustné, přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení odst. l a 3 z hlediska uplatněných dovolacích důvodů a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.

Dovolací soud je podle vázán uplatněnými dovolacími důvody, a to i z hlediska jejich obsahového vymezení v dovolání. Dovolatelka uvádí, že odvolací soud „nesprávně posoudil zjištěný skutkový stav“, uplatňuje tedy dovolací důvod podle ustanovení , podle něhož lze namítat, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Nesprávným právním posouzením věci se rozumí omyl soudu při aplikaci právních předpisů na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo soud aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil.

Dovolatelka nesouhlasí s tím, jak odvolací soud posoudil ujednání ve smlouvě o dílo týkající se vzniku nároku na zaplacení ceny díla. Odvolací soud dospěl k závěru, že pokud právní předchůdkyně žalobkyně nebyla oprávněna k měsíční „fakturaci“ ceny díla, neboť nedisponovala sjednaným soupisem provedených prací odsouhlasených stavbyvedoucím, jak bylo sjednáno v článku 5.2 smlouvy o dílo, nemohla žalovaná porušit svůj závazek uhradit cenu díla ve sjednané době splatnosti.

Dovolací soud se s tímto hodnocením ztotožňuje. Dovolatelka nezpochybňuje skutkové zjištění odvolacího soudu, že ani jedna faktura nebyla doložena příslušnými doklady opravňující právní předchůdkyni žalobkyně k fakturaci, tedy že neprokázala existenci sjednaného soupisu provedených prací odsouhlaseného stavbyvedoucím. Právní posouzení věci odvolacím soudem je za tohoto skutkového stavu věci správné. Pokud nevzniklo ani původnímu věřiteli – společnosti M + P Chrast s. r.o. právo na zaplacení sjednané ceny díla, nemohla se žalovaná dostat do prodlení s její úhradou a společnosti M + P Chrast s.r.o., nevniklo právo na dohodnutou majetkovou sankci. Za této situace pak nemohla být podle § 524 a násl. obč. zák. pohledávka žalobkyni postoupena.

Z výše uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný. proto podle dovolání zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , a , když žalobkyně nebyla v dovolacím řízení úspěšná a náklady žalované sestávají z odměny advokáta za zastupování účastníka v dovolacím řízení ve výši 9 715 Kč [, a , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif)] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč ( ), s připočtením částky 2 003 Kč představující náhradu za 20% daň z přidané hodnoty ( ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 23. září 2010

JUDr. Zdeněk D e s předseda senátu