Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 1038/2010

7 Tdo 1038/2010

U S N E S E N Í

P. P.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. P. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 5. 2009, sp. zn. , byl obviněný P. P. uznán vinným trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a odsouzen podle § 251 odst. 1 tr. zák., § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na jeden rok, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, přičemž podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. , a další obsahově navazující rozhodnutí.

Jako trestný čin posoudil Okresní soud v Liberci skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný P. P. v době od 5. 6. 2008 do 18. 7. 2008 v L. přebíral od V. T. věci v celkové hodnotě 93.691,- Kč specifikované v bodech a) až i), přestože věděl, že jím byly odcizeny.

O odvolání obviněného bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 21. 8. 2009, sp. zn. . Podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Liberci zrušen ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněnému byl uložen podle § 251 odst. 1 tr. zák., § 35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody na jeden rok, obviněný byl pro výkon tohoto trestu zařazen podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou a podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 5. 3. 2009, sp. zn. , a další obsahově navazující rozhodnutí. Jinak zůstal rozsudek Okresního soudu v Liberci nedotčen. Změna spočívala ve správné identifikaci rozsudku, ve vztahu k němuž byl uložen souhrnný trest, neboť dřívější trest byl uložen rozsudkem odvolacího soudu, a nikoli rozsudkem soudu prvního stupně, jak bylo nepřesně uvedeno v rozsudku Okresního soudu v Liberci.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci. Tento rozsudek napadl proto, že jím zůstal nedotčen výrok o vině trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku spatřoval v tom, že skutek byl posouzen jako úmyslný trestný čin. Shodně se svou obhajobou uplatněnou již v původním řízení namítl, že se domníval, že převzaté věci mají legální původ a že jsou majetkem V. T., který se jich zbavuje z důvodu své finanční tísně. Podle obviněného mohl být skutek posouzen pouze jako nedbalostní trestný čin, tedy jako trestný čin podílnictví podle § 252 odst. 1 tr. zák. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.

K trestnosti činu posouzeného jako podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák. se vyžaduje úmyslné zavinění. Naplnění tohoto znaku v posuzovaném případě vyplývá ze zjištění výslovně uvedeného ve skutkové části výroku o vině, podle něhož obviněný věděl, že věci, které od V. T. přebírá, V. T. odcizil. Soudy se zabývaly i obhajobou obviněného, podle které považoval V. T. za legálního majitele věcí, a vypořádaly se s ní způsobem, který lze plně akceptovat.

Závěr soudů o úmyslném zavinění obviněného je výsledkem logického hodnocení širšího souhrnu okolností zjištěných především z výpovědi V. T. v procesním postavení spoluobviněného. Z jeho výpovědi je zřejmé, že mezi ním a obviněným P. P. byl bližší vztah vyplývající z toho, že obviněný P. P. mu dodával pervitin. Spoluobviněný V. T. byl mezitím již pro krádeže odsouzen, přičemž podrobně popsal zejména důvody, pro které se krádeží dopouštěl, a okolnosti, za nichž kradené věci předával obviněnému P. P. Z výpovědi spoluobviněného V. T. je patrno, že krádežemi sledoval získání prostředků na nákup pervitinu, který mu dodával právě obviněný P. P. Podle této výpovědi obviněný P. P. přebíral kradené věci v podstatě jako protihodnotu pervitinu dodávaného spoluobviněnému V. T. Spoluobviněný V. T. potvrdil, že obviněnému P. P. byl znám původ těchto věcí, a demonstroval to na případech některých věcí, které obviněný P. P. převzal bezprostředně po krádeži s tím, že na jejich převzetí čekal a přebíral je na takových místech jako např. v lese, skrytě za objektem supermarketu apod. S údaji spoluobviněného V. T. koresponduje také výpověď svědka Z. P., který znal jak obviněného, tak V. T., půjčoval obviněnému svůj automobil, viděl v něm některé z odcizených věcí, byl přítomen předání některých z nich a sám z okolností věděl, že jde o kradené věci. Kromě toho soudy výstižně poukázaly na množství předaných věcí v průběhu velmi krátké doby. Tato doba byla ve skutečnosti ještě kratší, než je uvedeno v té části výroku o vině, v níž je jednání obviněného zasazeno do období od 5. 6. 2008 do 18. 7. 2008, neboť z konkrétních údajů o odcizení jednotlivých věcí je zřejmé, že k prvnímu případu odcizení došlo až dne 11. 6. 2008. Přitom šlo vesměs o hodnotnější a snadno zpeněžitelné věci, jakými byly např. jízdní kola, zahradní technika, videoprojektor, autonavigace, motorová pila, bourací kladivo atd. Soudy s odkazem na množství a povahu věcí a na osobní poměry V. T., s nímž se obviněný jinak dobře znal, přesvědčivě usoudily také na to, že šlo o věci, které se evidentně vymykaly z reálných možností V. T. mít je ve vlastnictví, a že tak se to nutně jevilo i obviněnému.

Za tohoto stavu jsou námitky obsažené v dovolání obviněného jen dalším opakováním obhajoby, kterou soudy obou stupňů důvodně považovaly za nevěrohodnou a smyšlenou. Nejvyšší soud neměl v dovolání obviněného žádný podklad k tomu, aby do výroku o vině jakkoli zasahoval.

Proto Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného P. P. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

Nad rámec rozhodnutí o dovolání pokládá Nejvyšší soud za nutné vyjádřit se k délce dovolacího řízení. Obviněný podal dovolání u Okresního soudu v Liberci dne 26. 11. 2009, avšak věc byla předložena Nejvyššímu soudu až dne 20. 8. 2010. Z toho je zřejmé, že k průtahům nedošlo v řízení před Nejvyšším soudem.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 1. září 2010

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec