Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 295/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Miloše Holečka a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce L. B., zastoupeného Mgr. Danielou Houdkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, proti žalovaným 1) MUDr. I. P.,2) MUDr. R. T.,3) MUDr. R. B.,4) MUDr. M.B.,5) řediteli Oblastní nemocnice K.,6) Městu P.,7) Městskému úřaduP. – odboru dopravy,8) Všeobecnézdravotní pojišťovně České republiky, Nymburk, Komenského 835, 9) Okresnímu soudu v Nymburce, Nymburk, Soudní 996, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2008, č. j. – 86, takto:

Stručné odůvodnění

( ) :

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. března 2008, č. j. – 59, zamítl žalobu na zaplacení částek 11.111.111,- Kč žalovanými MUDr. I. P., MUDr. R. T., MUDr. R. B., MUDr. M. B., Okresním soudem v Nymburce a ředitelem Oblastní nemocnice K. a částky 61. 111. 111,- Kč žalovaným Městem P. (výrok I.), řízení proti žalovaným Městskému úřadu P. a VZP ČR Nymburk zastavil (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 18. listopadu 2008, č. j. – 86, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil podle (dále jen „“) ve vztahu k žalovaným MUDr. I. P., MUDr. R. T., MUDr. R. B., MUDr. M. B., řediteli Oblastní nemocnice K. a Městu P. (výrok I.), jakož i ve vztahu k žalovanému Městskému úřadu v P. (výrok II.), ve vztahu k žalovanému Okresnímu soudu v Nymburce rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení ve vztahu k tomuto žalovanému zastavil podle písm a), písm c) a (výrok III.) a ve vztahu k žalovanému VZP ČR rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu věc v tomto rozsahu k dalšímu řízení podle a (výrok IV.). Odvolací soud také rozhodl o nákladech odvolacího řízení mezi žalobcem a žalovanými uvedenými ve výroku I. jeho rozsudku. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že žalovaný Městský úřad v P. nemá způsobilost být účastníkem řízení ve smyslu a tento neodstranitelný nedostatek podmínky řízení byl důvodem k zastavení řízení podle 104 odst. 1 , tento nedostatek podmínky řízení vycházející z ust. a 2 , o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, podle nichž soud jako organizační složka státu není právnickou osobou, shledal však také u žalovaného Okresního soudu v Nymburce. U žalované VZP ČR odvolací soud konstatoval, že je podle , o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, právnickou osobou a má proto způsobilost být účastníkem řízení ve smyslu Ve vztahu k žalovaným MUDr. I. P., MUDr. R. T., MUDr. R. B., MUDr. M. B., Městu P. a řediteli Oblastní nemocnice K. se odvolací soud ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a shodně s ním poukázal na to, že právo na vydání řidičského průkazu či pilotní licence a právo na předepsání léku bez doplatku nelze považovat za chráněné osobnostní právo, neboť nejde o hodnoty, které by tvořily součást celkové fyzické a morální integrity osobnosti každé fyzické osoby. Postup žalovaných při výkonu jejich pracovní činnosti, popř. u žalovaného Města P. při výkonu funkce opatrovníka žalobce, pak představoval plnění jiných subjektivních práv, popř. povinností, což je okolnost rovněž vylučující neoprávněnost zásahu. Vzhledem k tomu, že nebyl prokázán neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce, ani odvolací soud neshledal předpoklady odpovědnosti těchto žalovaných podle .

Rozsudek odvolacího soudu byl žalobci doručen dne 18. 12. 2008.

Proti potvrzujícím výrokům rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2008, č. j. – 89 (správně 86), podal žalobce dne 29. 12. 2008 u Nejvyššího soudu dovolání doplněné podáním jeho soudem ustanovené zástupkyně doručeným Krajskému soudu v Praze dne 30. 1. 2009 a navrhl, aby napadený rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Přípustnost dovolání dovodil z ust. , neboť napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam [jedná se o rozhodnutí odvolacího soudu, které řeší právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( )] a uplatnil dovolací důvod podle Dovolatel uvedl, že soudy nerozhodly správně, neboť žalovaní neoprávněně zasáhli do jeho práva na ochranu osobnosti.

K dovolání nebylo podáno vyjádření.

Při posuzování tohoto dovolání dovolací soud vycházel z ustanovení Čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené , oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení , má obsahové i formální znaky požadované ustanovením a dovolání proti výroku II. napadeného rozsudku je přípustné podle

Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací ( ) napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze přezkoumal v souladu s ustanovením až 3 a dospěl k závěru, že toto dovolání není důvodné.

Z ustanovení vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně je však v případech, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanoveních , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takové vady ze spisu zjištěny nebyly.

Dovolací soud přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu ve výroku, jímž potvrdil podle jako věcně správné usnesení o zastavení řízení ve vztahu k žalovanému Městskému úřadu v P., který jako orgán obce nemá způsobilost být účastníkem řízení, neboť nemá způsobilost mít práva a povinnosti ve smyslu Pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení bylo řízení ve vztahu k tomuto žalovanému zastaveno podle Odvolací soud uvedená ustanovení aplikoval a interpretoval zcela správně. Tato část dovolání je zjevně bezdůvodná a proto ji Nejvyšší soud odmítl podle

Nejvyšší soud ČR posoudil dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o potvrzení rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba proti uvedeným žalovaným, a konstatoval, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení (rozhodnutí soudů obou stupňů jsou v souladu, a to i v závěru, že nedošlo k zásahu do práva na ochranu osobnosti žalobce) ani podle písm. b) téhož ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení Otázku výkladu ustanovení a násl. odvolací soud posoudil v souladu s četnou a ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. , usnesení téhož soudu ze dne 5. 3. 2009, sp. zn. , apod.). Není tak naplněn dovolací důvod podle ustanovení Jestliže z obsahu dovolání případně vyplývá dovolací důvod podle ustanovení , nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání v této části bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle ve spojení s téhož zákona.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta první ve spojení s a , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. srpna 2010

JUDr. Pavel P a v l í k , v. r.

předseda senátu