Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2643/2009

30 Cdo 2643/2009

U S N E S E N Í

obce Bořislavi

,

se sídlem v Bořislavi 20, 415 01 Teplice, IČ: 00266248, zastoupené JUDr. Helenou Tukinskou, advokátkou se sídlem v Teplicích, J.V. Sládka 1363/2, proti žalované

L. M.

, zastoupené Mgr. Ing. Kateřinou Pošvicovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Bořivojova 748/73, o určení neúčinnosti právního úkonu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. prosince 2008, č.j. -118, takto:

I. Dovolání žalované

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Obvodní soud pro Prahu 9 (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. června 2008, č.j. -90, určil, že je vůči žalobci právně neúčinná darovací smlouva a smlouva o zřízení věcného břemene uzavřená dne 3.6.2004 mezi D. M., jako dárkyní, a L. M., jako obdarovanou, o převodu v rozsudečném výroku blíže označených nemovitostí (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

K odvolání žalované Městský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 10. prosince 2008, č.j. -118, rozsudek soudu prvního stupně podle (dále jen „ “) ve věci samé potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce má vůči dlužníku vymahatelnou pohledávku na základě vykonatelného platebního výměru vydaného k tomu místně a věcně příslušným správním orgánem v souladu s žalobcem přijatými obecními vyhláškami a , o místních poplatcích, když z tohoto rozhodnutí soud vychází ( ). Dovodil, že v projednávané věci byly splněny předpoklady odporovatelnosti dotčeného právního úkonu dle ustanovení obč. zák. s tím, že žalované jako osobě blízké dlužníkovi se nepodařilo prokázat vynaložení „náležité pečlivosti“ k rozpoznání dlužníkova úmyslu zkrátit věřitele.

Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení a dovolací důvody spatřuje v naplnění předpokladů ustanovení a písm. b) Zejména namítá, že předmětný platební výměr vydaný na základě nedoložených faktur, který údajně nabyl právní moci dne 24.8.2005, nelze posuzovat jako vymahatelnou pohledávku ve smyslu ustanovení obč. zák., když dle konstantní judikatury není pouhé vydání faktury relevantním podkladem pro uplatnění nároku u soudu. Vzhledem k tomu, že se s matkou nestýkala, platební výměr se stal údajně pravomocným až po uzavření odporované darovací smlouvy a žalovaná pouze respektovala přání svého zesnulého otce, že předmětná nemovitost se stane jejím vlastnictvím, nemohla rozpoznat ani při náležité pečlivosti úmysl dlužníka zkrátit věřitele v době učinění uvedeného právního úkonu. Soudy obou stupňů přihlížely jen k některým provedeným důkazům a neprovedly důkazy navrhované žalovanou, z čehož žalovaná mimo jiné dovozuje rozpor napadeného rozhodnutí s dobrými mravy dle ustanovení obč. zák. Žalovaná navrhla zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení V posuzovaném případě se rozsudek odvolacího soudu, který se ztotožnil se závěry uvedenými o věci samé v rozsudku soudu prvního stupně, shoduje s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, přičemž dovolací soud neshledává důvodu se od ní jakkoli odchýlit (srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17.12.1998, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11, ročník 2000, v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22.1. 2002, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 64, ročník 2002, v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 1999, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 27, ročník 2000 a v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23.5.2001, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 35, ročník 2002). Pokud je v dovolání uplatněn i dovolací důvod podle 241a odst. 2 písm. a) , nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu a jestliže z obsahu  dovolání vyplývá ( ) též dovolací důvod podle ustanovení , nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. , uveřejněné pod číslem 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. ,  uveřejněné pod číslem 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle ustanovení věty první a odmítl.      

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a části věty před středníkem , neboť žalovaná s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 19. října 2010

JUDr. Pavel    P a v l í k , v. r. předseda senátu