Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3406/2008

U S N E S E N Í

a) Mgr. M. K.

,

b) Mgr. M. K.

, proti povinné

J. Š.

, zastoupené JUDr. Jiřinou Smrkovskou, advokátkou se sídlem v Praze 3 – Vinohrady, Jagellonská 1, vyklizením bytu se zajištěním náhradního bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2007, č. j. -82, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Povinná

je povinna

zaplatit oprávněným, každému z nich na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 960,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud napadeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 28. 6. 2006, č. j. -50, ve znění opravného usnesení ze dne 16. 8. 2006, č.j. -61, kterým obvodní soud nařídil podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 25. 4. 2002, č. j. -160 (ve znění opravného usnesení ze dne 7. 7. 2002, č. j. -191), ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2003, č.j. -208, výkon rozhodnutí vyklizením bytu č. 2 o velikosti 2+1 s příslušenstvím, IV. kategorie, v I. poschodí domu č. p. 117, v Husitské ulici č. 90, v Praze 3 - Žižkov a přestěhováním povinné do zajištěného náhradního bytu č. 1, o velikosti 1+1 s příslušenstvím, IV. kategorie v domě č.p. 115, v Praze 3, Husitská ulice, a rozhodl o nákladech řízení.

Dospěl k závěru, že oprávnění prokázali, že pro povinnou zajistili bytovou náhradu určenou ve vykonávaném rozsudku, zajištěný náhradní byt splňuje požadavky na trvalé bydlení a byl zajištěn na dobu neurčitou. Pro rozhodnutí o nařízení výkonu nepovažoval za významné výhrady povinné týkající se stavebního povolení a kolaudace náhradního bytu, v souladu s věta druhá , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), vycházel z pravomocného rozhodnutí vydaného správním orgánem (stavební odbor Městské části Praha 3). Podání návrhu na obnovu řízení, v němž byl vydán exekuční titul, ani podání podnětu na provedení přezkumného řízení ve věci rozhodnutí odboru výstavby Městské části Praha 3, nepovažoval rovněž za skutečnosti významné pro rozhodnutí o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí.

V dovolání, jehož přípustnost opírá o (zásadní právní význam napadenému rozhodnutí přisuzuje s odůvodněním, že řeší otázku, „zda lze rozhodnut o nařízení výkonu rozhodnutí v době, kdy ještě není pravomocně skončeno řízení o obnovu a je třeba posoudit adekvátnost náhradního bytu“) povinná namítá, že byt, který jí byl zajištěn jako náhradní, je pro ni „nedostatečný, závadný, zkolaudován byl jen díky neobjektivnímu přístupu Městské části Praha 3, nejedná se proto o adekvátní náhradu“. Výhrady má i proti exekučnímu titulu, o jejím návrhu na obnovu řízení nebylo doposud pravomocně rozhodnuto, a rozhodnutí o nařízení výkonu rozhodnutí proto považuje za předčasné. Navrhla, aby dovolací soud „usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně“.

Oprávnění ve svém vyjádření k dovolání uvedli, že rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam, z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatelka má zato, že soudy dospěly k nesprávným skutkovým zjištěním. Soudy dostatečně zkoumaly, zda zajištěný náhradní byt odpovídá bytové náhradě přiznané v exekučním titulu a zajišťuje lidsky důstojné bydlení povinné a členů její domácnosti. Navrhovali, aby dovolání bylo zamítnuto.

Dovolací soud rozhodl o dovolání podle , , ve znění účinném do 30. 6. 2009 (srov. čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, ).

Po podání dovolání vyhověl soud prvního stupně návrhu oprávněných Mgr. M. K. a Mgr. M. K., aby do řízení vstoupila na jejich místo v souladu s obchodní společnost Vilamura s.r.o., se sídlem v Praze 2, Francouzská 836/31, identifikační číslo 27142515. V dovolacím řízení se nepoužije ( ), neboť pro rozhodnutí o dovolání je rozhodující stav, jaký byl v době vydání napadeného usnesení, Nejvyšší soud proto v dovolacím řízení ke změnám ve věcné legitimaci nepřihlížel.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nařízení exekuce, je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené rozhodnutí, jímž by soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak), je možné přípustnost posuzovat jen v intencích ustanovení , jež ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen (vyjma případu – o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatelka – kdy by samotná vada podle splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/) důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem, včetně jeho obsahového vymezení je dovolací soud vázán a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (, věta první, ).

Dovolatelka argumenty ve prospěch závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, přednesla, avšak hodnocením námitek v dovolání obsažených k takovému závěru dospět nelze.

Dovolatelka v zásadě brojí proti závěru, že zajištěná bytová náhrada splňuje kritéria náhradního bytu. Pojem „náhradního bytu“ je v judikatorní praxi vykládán demonstrativním výčtem obecných kritérií, přičemž jeho výklad lze mít za nesprávný jen tehdy, lze-li spolehlivě uzavřít, že z objektivních logických nebo věcných hledisek nemůže obstát. To však odvolacímu soudu vytýkat nelze. V projednávané věci se totiž odvolací soud všemi určujícími kritérii podrobně zabýval. Zejména se zabýval otázkou velikosti podlahové plochy bytu, která může být dokonce i u přiměřeného náhradního bytu – na nějž ani povinná dle vykonávaného titulu nárok nemá - menší a s menším počtem obytných místností, než u bytu vyklizovaného, a totéž se nepochybně týká i příslušenství bytu; soud se zabýval také vybaveností bytu a jeho stavem a neopomněl ani posoudit bytovou náhradu z hlediska požadavku na trvalost zajištění.

Pokud povinná tyto závěry odvolacího soudu popírá, zpochybňuje tím skutková zjištění, jejichž nesprávnost, případně neúplnost však lze uplatnit pouze prostřednictvím dovolacích důvodů v resp. Ty však přípustnost dovolání ve smyslu založit nemohou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 7/2004 pod č. 132; usnesení ze dne 7. 9. 2006, sp. zn. ).

Obstát nemohou ani výhrady povinné, jimiž zpochybňuje věcnou správnost podkladového rozhodnutí. Nejvyšší soud již v mnoha rozhodnutích uvedl, že soud ve výkonu rozhodnutí není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí vydaných v nalézacím řízení. Obsahem těchto rozhodnutí je vázán a je povinen z nich vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. , uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4).

Věcné posouzení návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí zahrnuje pouze to, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni (tj. zda titul přiznává oprávněnému vymáhané právo a ukládá povinnému vymáhanou povinnost), a zda právo není prekludováno.

Také okolnost, že účastník řízení napadl vykonávané rozhodnutí mimořádným opravným prostředkem (žalobou na obnovu řízení), není při rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí významná.

Protože odvolací soud k přezkumu předložené otázky vyřešil v souladu se standardní judikaturou, jeho rozhodnutí tudíž zásadní právní význam ve smyslu , odst. 3 nemá. Dovolání, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud bez jednání (, věta první, ) odmítl (, věta první, ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , , a V dovolacím řízení vznikly oprávněným v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v odměně za zastupování ve výši 1 300,- Kč ( bod a/ písmeno 2, , , , a ), v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření) ve výši 300,- Kč (srov. ), a dále v částce odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle , o dani z přidané hodnoty ( ) ve výši 320,- Kč, celkem tedy ve výši 1.920,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. října 2010

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu