Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 4747/2008

U S N E S E N Í

A – Trading, a. s.

JUDr. M. S.

, soudnímu exekutorovi, zastoupenému JUDr. Jiřím Jiráskem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 1, Nekázanka 11, o 5.700.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2008, č. j. -47, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 16. 10. 2007, č. j. -31, řízení ohledně částky 5.700.000,- Kč a úroku z prodlení ve výši 45.449,59 Kč zastavil (výrok I.), žalovanému uložil zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 546.960,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Zároveň mu uložil zaplatit žalobkyni ve stejné lhůtě na náhradě nákladů řízení 58.476,60 Kč (výrok III.) a rozhodl o vrácení soudního poplatku ve výši 228.000,- Kč žalobkyni (výrok IV.).

Městský soud napadeným rozsudkem rozhodl tak, že rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že do částky 3 865,11 Kč se žaloba zamítá, jinak rozsudek obvodního soudu potvrdil (výrok I.). Dále žalovanému uložil zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů k rukám jejího zástupce 238.880,60 Kč (výrok II.). Stejně jako obvodní soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně na základě usnesení o příklepu vydaného žalovaným jako soudním exekutorem dne 20. 7. 2004 zaplatila žalovanému jako nejvyšší podání dne 11. 8. 2004 částku 5.700 000,- Kč. Nestala se však vlastnicí vydražených nemovitostí, neboť na majetek povinného byl dne 30. 7. 2004 Krajským soudem v Praze prohlášen konkurs. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení zaplacené částky výzvou ze dne 6. 2. 2006, jež mu byla doručena dne 8. 2. 2006. Žalovaný vrátil částku 5.700.000,- Kč po podání žaloby dne 10. 4. 2007. Současně zaplacením další částky 44.449,59 Kč splnil částečně i požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení (žalobkyně požadovala tyto úroky od 18. 2. 2006 do 10. 4. 2007). Odvolací soud uzavřel, že žalovaný získal na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení ve výši 5.700.000,- Kč již dnem 11. 8. 2004, kdy tato částka byla připsána na účet žalovaného. Protože prohlášením konkursu na majetek povinného nelze již exekuci provést, platí, že u již provedených úkonů, u nichž běží lhůta k jejich završení, (zde lhůta od vyhlášení usnesení o příklepu do nabytí jeho právní moci), tato lhůta již nemůže doběhnout. Proto žalobkyně nebyla povinna plnit na účet žalovaného soudního exekutora a ten byl povinen plnění přijaté bez právního důvodu vrátit. Pokud by následně konkurs skončil bez postižení vydraženého majetku, počala by běžet lhůta k podání odvolání proti usnesení o příklepu a teprve po jejím uplynutí by žalobkyni vznikla povinnost nejvyšší podání doplatit. Proto odvolací soud i s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2006, sp. zn. , shledal námitky žalovaného, že věc mohla být posouzena jinak a že není spravedlivé po něm požadovat úrok z prodlení, za nedůvodné.

Pokud jde o výši úroků, dospěl odvolací soud k závěru, že v roce 2006 činila doba prodlení 317 dní, sazba úroku z prodlení podle , ve znění činila 9 % (2 % reposazba a 7 procentních bodů), tudíž tomu odpovídající úrok z jistiny 5 700 000,- Kč činil 445 536,96 Kč. V roce 2007 činila doba prodlení 99 dní (jen do 9. 4. 2007) a úroková sazba 9,25 %, takže úrok činil 143.007,52 Kč. Po odečtení částky 45.449,59 Kč byl tedy žalovaný povinen zaplatit ještě částku 543.094,- Kč (nikoli 546.960,- Kč, jak vyčíslil obvodní soud). Z tohoto důvodu odvolací soud žalobu do částky 3.865,11 Kč zamítl a ve zbývající části rozsudek obvodního soudu v napadeném výroku II. potvrdil.

Povinný v dovolání, jehož přípustnost opírá o , ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále též jen „ “), namítá, že napadený rozsudek má po právní stránce zásadní význam a že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ). Tuto vadu spatřuje v tom, že rozsudek vydal věcně nepříslušný soud. Uvedl, že exekutor je při výkonu exekutorské činnosti podnikatelem a jeho činnost je podnikáním. Proto je třeba věcnou příslušnost posuzovat podle , písm. r), bod 6, Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolací soud věc projednal a rozhodl podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12. ), dále též jen „ “.

Dovolání není přípustné.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Vymezuje-li jako způsobilý předmět dovolání rozhodnutí odvolacího soudu, má tím na mysli i jednotlivé jeho výroky o věci samé. Předpokladem přípustnosti dovolání podle je skutečnost, že dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; ( ). V dané věci žalovaný napadá dovoláním (vedle závislého nákladového výroku) výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž byl II. výrok rozsudku soudu prvního stupně změněn tak, že co do částky 3.865,11 Kč se žaloba o zaplacení zamítá, a jinak se (co do povinnosti zaplatit 543.094,- Kč) potvrzuje. Protože těmito výroky odvolacího soudu došlo k rozštěpení uplatněného práva na dvě práva se samostatným skutkovým základem (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. II. až 376. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 1888), je třeba přípustnost dovolání posuzovat ohledně každého nároku zvlášť. Přípustnost dovolání proti výroku odvolacího soudu, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení co do částky 3.865,11 Kč, je vyloučena vzhledem k , neboť jde o peněžité plnění nepřevyšující 20.000,- Kč, příp. v obchodních věcech 50.000,- Kč. Dovolací soud proto dovolání směřující proti tomuto výroku odmítl ( věta první a ).

Dovolání proti potvrzujícímu výroku odvolacího soudu (ohledně povinnosti zaplatit 543 094,- Kč) je přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (rozsudku soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují); Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu - o který zde nejde - kdy by samotná vada podle splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních) jen důvod podle ustanovení , jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí (tedy i v rámci posouzení zásadního významu právní otázky, jejíž řešení dovolatel napadl) je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ).

Ačkoliv dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, hodnocením argumentace v dovolání obsažené k takovému závěru dospět nelze.

V případě, že by ve věci rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně a odvolací soud nezjednal způsobem vyplývajícím z a nebo b) nápravu, jednalo by se o vadu řízení (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. II. až 376. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 1919). Dovolací soud však již při své dřívější rozhodovací činnosti konstatoval, že „k vadě řízení spočívající v tom, že ve věci v prvním stupni rozhodl věcně nepříslušný soud, může dovolací soud přihlédnout ve smyslu věty druhé jen tehdy, je-li dovolání přípustné“ (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2000, sp. zn. , publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, 2000, č. 10, pod poř. č. 68). Pouhá námitka věcné nepříslušnosti soudu sama o sobě tudíž přípustnost dovolání nezakládá a při posuzování zásadního právního významu rozhodnutí odvolacího soudu po stránce právní dovolací soud k této námitce nepřihlížel.

Není-li dovolání proti potvrzujícímu výroku odvolacího soudu přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud je odmítl ( , věta první, ).

Protože dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly, rozhodl dovolací soud, že na jejich náhradu nemá žádný z účastníků právo ( , a , věty první, ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. října 2010

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.

předsedkyně senátu