Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 5147/2008

20 Cdo 5147/2008

U S N E S E N Í

Vojenské zdravotní pojišťovny České republiky

 P. Z.

, t.č. ve věznici MS Valdice, zastoupenému JUDr. Jiřím Stránským, advokátem se sídlem v Kralupech nad Vltavou, pobočné pracoviště v Mělníku, nám Karla IV. 144, pro částku 2.769,46 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze z 20.5.2008, č.j. -72, takto:

Dovolání

se odmítá.

                                                O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 8.1.2008, č. j. -55, jímž okresní soud zamítl návrh povinného na zastavení exekuce nařízené usnesením ze 16.5.2005, č. j. -5. Své rozhodnutí odůvodnil závěrem, že o zastavení exekuce lze rozhodnout pouze z důvodů taxativně uvedených v zákoně. K zastavení exekuce proto, že výtěžek jejího provedení nebude vyšší než náklady a že tedy pohledávka oprávněného nebude uspokojena ani zčásti, přistoupí soud tehdy, jestliže to ukazuje průběh exekuce. Pouze na základě porovnání výše pohledávky s výší nákladů exekuce a tvrzení povinného, že ve výkonu trestu, který potrvá do roku 2021, není pracovně zařazen, k závěru, že je dán důvod pro zastavení exekuce, dospět nelze. Další odvolací námitky povinného nejsou pro posouzení důvodů pro zastavení exekuce právně významné.

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje – pouze – z ustanovení (má za to, že dovolání je přípustné podle tohoto ustanovení i bez splnění podmínky zásadního  významu právní stránky rozhodnutí), povinný bez specifikace dovolacího důvodů uvádí, že „již v předcházejících podáních namítal nesprávnost doručování, a že tato námitka se vztahovala nejen na doručení usnesení o nařízení exekuce, nýbrž i ke způsobu doručení exekučního titulu. Správné doručení exekučního titulu má přímý vliv na posouzení vykonatelnosti rozhodnutí.“ Jestliže soud učinil skutkové zjištění, že od 4. 3. 2000 byl trvale ve výkonu trestu odnětí svobody, pak je zřejmé, že také exekuční titul vydaný 18. 6. 2002 mu měl být doručen do věznice (jeho skutečný pobyt byl zjistitelný z evidence vazeb a trestů); nestalo-li se tak, nemohlo jít o řádné doručení a „návrhu na zastavení exekuce podle tak mělo být vyhověno.“

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout jen pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle o s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, kterému nepředcházelo kasační rozhodnutí, jehož právním názorem by byl soud prvního stupně vázán, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( o. s .ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení , jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem včetně jeho obsahového vymezení je dovolací soud vázán (jinou výtku než popsanou ve druhém odstavci odůvodnění tohoto usnesení dovolání neobsahuje) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam ( , věta první, ).

Povinný, vycházející z mylného předpokladu, že dovolání je přípustné, aniž by napadené rozhodnutí muselo mít zásadní právní význam (k povinnosti dovolatele označit otázku zásadního právního významu srov. usnesení Nejvyššího soudu z 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004 pod poř. č. 132) však ve skutečnosti takový dovolací důvod vůbec neuplatňuje. Odvolacímu soudu pouze (navíc nově, a tedy z hlediska ustanovení  nepřípustně) vytýká, že jeho odvolací námitka nesprávnosti písemností doručovaných mu v exekučním řízení se týkala i vadně doručeného exekučního titulu, a že v tomto směru se jí odvolací soud nezabýval. Toto tvrzení však předně nemá oporu ve spise, jelikož ani z návrhu na zastavení exekuce (podání ze 17. 9. 2006 a z 10. 3. 2007 /č. l. 11, 25/) ani z odvolání (podání z 19. 2. a z 9. 4. 2008 /č. l. 62, 67/) neplyne, že by napadal nesprávnost či vadnost doručování exekučního titulu (ani taková námitka by ovšem způsobilá vést k závěru o přípustnosti dovolání proti potvrzujícímu rozhodnutí nebyla); jeho námitky se vždy týkají pouze doručování usnesení o nařízení exekuce. Naopak v doplnění odvolání z 9. 4. 2008 (č. l. 67) výslovně uvádí, že „rozsudek mu byl řádně doručen,“ a v návrhu na zastavení exekuce na č. l. 11 exekuční titul výslovně kvalifikuje jako „vykonatelný rozsudek.“

Protože tedy dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání  ( věta první ) – aniž se mohl zabývat správností napadeného rozhodnutí z jiných, v dovolání neobsažených hledisek, podle ustanovení , odmítl.

O případných nákladech exekuce bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.    

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. října 2010

                                                                       JUDr. Vladimír  Mikušek, v. r.

                                                                                                         předseda senátu