Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 4324/2009

U S N E S E N Í

P. U.,

JUDr. R. V.,

zastoupené JUDr. Daliborem Kalcso, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Škroupova 719, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. června 2009, č. j. -117, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.860,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Dalibora Kalcso, advokáta se sídlem v Hradci Králové, Škroupova 719.

Stručné odůvodnění( ):

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 14. října 2008, č. j. -84, zamítl žalobu, aby žalované bylo uloženo sdělit prostřednictvím služby České tiskové kanceláře Protext, že její výrok, uvedený dne 4. listopadu 2007 v pořadu Otázky V.M., vysílaném Českou televizí na kanálu ČT 24, na výzvu televizního moderátora požadujícího vyjádření k myšlence z komentáře P. U. v deníku Právo ze 3. listopadu 2007:“Já ten článek, z kterého citujete, jsem také četla. A v tom článku tak, jak bývá už v poslední době, bych řekla celkem pravidlem u pana U., jsou zveřejňovány a prezentovány nepravdy, dezinformace a lži.“, je nepravdivý – žádné lži ani záměrné informace či zjevné nepravdy v tomto článku ani v jiných komentářích P. U. týkající se státního zastupitelství a tehdejší trestní věci proti J. Č. nejsou, že tehdejší svůj výrok považuje za neuvážený a lituje toho. Rozhodl současně o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 23. června 2009, č. j. -117, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vycházel při tom z celkového kontextu, v němž žalovaná svůj výrok pronesla a dovodil, že vyslovila hodnotící soud, kterým vyjádřila svůj názor zejména ve vztahu k článku žalobce ze 3. listopadu 2007. Proto neshledal v předmětném výroku neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce ve smyslu (dále jen „ “). Není proto dána odpovědnost žalované podle téhož zákona.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost odvozuje z ustanovení (dále jen „ “). Uplatňuje především dovolací důvod uvedený v ustanovení , a domnívá se tak, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Je přesvědčen, že jde o rozhodnutí, které má po právní stránce zásadní význam, a to nejen pro rozhodnutí v této věci, ale též z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec, když rozhodovací praxe dovolacího soudu ve sporech vyplývajících z práva na ochranu osobnosti nevyřešila otázku, zda v případě, kdy je osoba označena za šiřitele lží a nepravd, jde o hodnotící soud (resp. adekvátní kritiku) nebo skutkové tvrzení. Výrok žalované o uvádění lží podle odvolatele není hodnotícím soudem, ale skutkovým tvrzením, protože jde o jednoznačný výrok o existenci prokazatelného jednání žalobce, které bylo dominantně motivováno touhou poškodit difamovanou osobu. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

K dovolání žalobce se žalovaná vyjádřila prostřednictvím svého právního zástupce. Domnívá se, že dovolání není přípustné, když otázka, co je a co není hodnotící soud byla v soudní praxi vyřešena. I v případě, že dovolání by přípustné bylo, považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení Otázku výkladu ustanovení a , zejména pak otázku rozlišení mezi skutkovým tvrzením a hodnotícím soudem, odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. dubna 2006, sp.zn. nebo rozsudek téhož soudu ze dne 20. ledna 2010, sp.zn. ). Pokud z dovolání vyplývá ( ) případné uplatnění dovolacího důvodu podle , pak nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu, a jestliže z obsahu dovolání lze dovodit dovolací důvod podle ustanovení , nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. , uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. , uveřejněné pod č. 130 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle ve spojení s téhož zákona.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , a 146 odst. 3 , když v dovolacím řízení žalované vznikly náklady spojené s jejím zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 3.750,- Kč [srovnej , , , , , , a ve znění po novele provedené účinné od 1. 9. 2006] a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč ( ve znění po novele provedené ). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 4.050,- Kč, která je po úpravě o 20% daň z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalované, představována částkou 4.860,- Kč ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 27. září 2010

JUDr. Pavel P a v l í k , v. r.

předseda senátu