Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
25E8737CB27BAC8AC1257A4E006A4EE1.html
HTML · 18.34 KB
No categories available
20 Cdo 4397/2008
U S N E S E N Í
Ing. V. N.
MASO SERVIS, s. r. o
., v likvidaci, od 17. 12. 2008 v konkursu, se sídlem v Praze - Holešovicích, Přívozní 1054/2, IČO 26434431, pro 615.576,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 62 Nc 6057/2008 , o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 11. 6. 2008, č. j. 35 Co 254/2008 -45, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 11. 6. 2008, č. j. 35 Co 254/2008 -45,
se zrušuje
a věc
se
krajskému soudu
vrací
k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud usnesením ze dne 7. 1. 2008, č. j. 62 Nc 6057/2008 -5, ve spojení s opravným usnesením ze dne 10. 3. 2008, č. j. 62 Nc 6057/2008 -11, nařídil podle platebního rozkazu Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 4. 12. 2007, č. j. 37 Ro 20/2007 -31, pro pohledávku oprávněného ve výši 615 576,- Kč s vyčísleným příslušenstvím, pro náklady nalézacího řízení 59 761,80 Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu exekuce stanoveny, exekuci, jejímž provedením pověřil Mgr. Davida Koncze, soudního exekutora.
Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení okresního soudu změnil a návrh na nařízení exekuce zamítl (výrok I.). Oprávněnému uložil nahradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce 7 735,- Kč (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III.). Dospěl k závěru, že je-li zahájeno insolvenční řízení, lze exekuci nařídit jen tehdy, předchází-li tomu existence žaloby proti insolvenčnímu správci a rozhodnutí soudu o této žalobě, v němž je stanovena lhůta k uspokojení pohledávky. Protože v souzené věci nebylo uvedeným způsobem postupováno, návrhu na nařízení exekuce nevyhověl.
Oprávněný s poukazem na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (nesprávné právní posouzení věci) v dovolání namítá, že odvolací soud v souzené věci aplikoval nesprávné ustanovení zákona č. 182/2006 Sb. , o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon ), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „insolvenční zákon “), týkající se konkursu, neboť rozhodoval ještě v době, kdy soud nevydal rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dle § 4 insolvenčního zákona . Z § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona však nevyplývá, že by exekuce nemohla být nařízena, pouze ji nelze provést. Navrhl proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, části první, zákona č. 7/2009 Sb. ), dále též jen „o. s. ř. “.
Dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) , § 238a odst. 1 písm. c) , odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. a § 130 zákona č. 120/2001 Sb. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon č. 120/2001 Sb. “), a je i důvodné.
Jelikož vady podle ustanovení § 229 odst. 1 , odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , jež by řízení činily zmatečným, jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 , věta druhá, o. s. ř. o. s. ř. ), dovolatel neuplatil a ani z obsahu spisu nevyplývají, a protože jinak je dovolací soud uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3 , věta první, o. s. ř. o. s. ř. ), je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že v souzené věci lze exekuci nařídit a provést (v průběhu insolvenčního řízení) pouze na základě existence předchozí žaloby podané proti insolvenčnímu správci a rozhodnutí soudu o této žalobě, vydaného podle § 203 odst. 5 insolvenčního zákona .
Právní posouzení je ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
V projednávané věci byl dne 7. 1. 2008 podán návrh na nařízení exekuce pro vymožení pohledávky oprávněného s příslušenstvím, která mu byla přiznána platebním rozkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 4. 12. 2007, č. j. 37 Ro 20/2007 -31, jenž nabyl právní moci dne 22. 12. 2007 (usnesením ze dne 6. 3. 2008, č. j. 37 Ro 20/2007 -41, jež nabylo právní moci 26. 3. 2008, Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci odmítl pro opožděnost odpor žalovaného proti platebnímu rozkazu). Exekuce byla nařízena usnesením ze dne 7. 1. 2008, č. j. 62 Nc 6057/2008 -5, ve znění opravného usnesení ze dne 10. 3. 2008, č. j. 62 Nc 6057/2008 -11. Ze spisu nalézacího soudu se podává, že vymáhanou pohledávkou je neuhrazená cena za dodávky masných výrobků mezi CHEBSKÝM MASOKOMBINÁTEM, a. s. a povinným. Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka 81871, odvolací soud zjistil, že proti povinnému bylo zahájeno insolvenční řízení na základě vyhlášky Městského soudu v Praze č. j. MSPH 88 INS 1847/2008-A -2 ze dne 9. 5. 2008, a téhož dne nastaly i právní účinky zahájení insolvenčního řízení ve smyslu zákona č. 182/2006 Sb. (V době rozhodování odvolacího soudu dosud nebylo o úpadku rozhodnuto, teprve posléze bylo insolvenční řízení usnesením Městského soudu v Praze č. j. MSPH 88 INS 1847/2008-A -90/celk.1 ze dne 6. 10. 2008 /s účinky k 5. 11. 2008/ zastaveno z důvodu překážky věci zahájené, neboť soud zjistil, že již dne 21. 12. 2007 bylo zahájeno a probíhá u Krajského soudu v Ústí nad Labem řízení o návrhu na prohlášení konkursu na majetek povinného, jež je vedeno pod sp. zn. 46 K 47/2007 ).
Insolvenční zákon v § 109 odst. 1 písm. c) se zahájením insolvenčního řízení spojuje tento účinek:
c) výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit, nelze jej však provést.
Podle § 109 odst. 5 insolvenčního zákona platí, že nestanoví-li zákon u některého ze způsobů řešení úpadku jinak, trvají účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení do skončení insolvenčního řízení, a jde-li o reorganizaci, do schválení reorganizačního plánu.
Podle § 267 insolvenčního zákona platí, že výkon rozhodnutí nebo exekuci, která by postihovala majetek náležející do majetkové podstaty, lze pro pohledávky věřitelů
po prohlášení konkursu
nařídit, nelze jej však provést. Není-li dále stanoveno jinak, návrh na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce se i nadále podává proti povinnému; proti insolvenčnímu správci jej nelze podat, ani má-li být povinným dlužník (odst. 1). Výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, lze
pro pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim na roveň postavené
v průběhu insolvenčního řízení nařídit a provést jen na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle § 203 odst. 5 a s omezeními tímto rozhodnutím založenými. V takovém případě se návrh na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce podává proti insolvenčnímu správci (odst. 2).
Z citovaného ustanovení § 109 insolvenčního zákona tedy vyplývá, že i po zahájení insolvenčního řízení lze výkon rozhodnutí či exekuci nařídit, nelze jej však provést.
Použití § 267 odst. 2 insolvenčního zákona , který podle odvolacího soudu brání nařízení exekuce, není na místě. Toto ustanovení se předně vztahuje k fázi insolvenčního řízení, kdy jako způsob úpadku byl zvolen konkurs (§ 4 insolvenčního zákona ). Ale ani prohlášení konkursu na majetek povinného nařízení výkonu rozhodnutí či exekuce nebrání, opět jej však nelze provést (§ 267 odst. 1 insolvenčního zákona ). Ustanovení § 267 odst. 2 insolvenčního zákona upravuje zvláštní případy, kdy i po prohlášení konkursu lze výkon rozhodnutí či exekuci nařídit i provést.
Jestliže odvolací soud v projednávané věci aplikoval § 267 insolvenčního zákona a v rozporu s § 109 téhož zákona uzavřel, že v době po zahájení insolvenčního řízení nelze exekuci nařídit, je jeho právní posouzení nesprávné.
Nejvyšší soud proto – aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 , věta první, o. s. ř. o. s. ř. ) – usnesení odvolací soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 , část věty za středníkem, odst. 3, věta první, o. s. ř. o. s. ř. ).
Odvolací soud je vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243d odst. 1 , věta první, § 226 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§ 243d odst. 1 , věta druhá, o. s. ř. o. s. ř. ), případně bude o náhradě nákladů rozhodováno ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb. ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. října 2010
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.
předsedkyně senátu