Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 1828/2009

32

Cdo 1828/2009

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

CORSAIR (Luxembourg) N 11 S. A.,

 se sídlem Boulevard Konrad Adenauer,          L-1115 Luxembourg, Lucemburské velkovévodství, reg. č. B 90447, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Koliště 55, PSČ 602 00, proti žalované

J. T.

, zastoupené JUDr. Vladimírem Kašparem, advokátem, se sídlem v  Liberci 2, Na Poříčí 116/2,                   PSČ 460 01, o zaplacení částky 236.317,- Kč, vedené u Okresního soudu v Trutnově                pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. prosince 2008, č. j. -170, takto:

Rozsudek Krajského soudu v  Hradci Králové ze dne 4. prosince 2008,                             č. j. -170,

ve výrocích II. a III., a rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 25. března 2008, č. j. -131, ve výrocích II. a III.,

se zrušují

 a věc

se vrací

 v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

                                                  O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Hradci Králové výrokem II. v záhlaví označeného rozsudku potvrdil rozsudek ze dne 25. března 2008, č. j. -131, ve výrocích II. a III., jimiž Okresní soud v Trutnově zamítl žalobu co do částky 231.051,- Kč a rozhodl o nákladech řízení, výrokem III. rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud považoval za správná skutková zjištění soudu prvního stupně, podle nichž byla 5. května 1995 uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně (Českou spořitelnou, a. s.) a předchůdcem žalované (P. T.) smlouva o úvěru, úvěr byl poskytnut, nebyl splácen, celkový dluh ze smlouvy o úvěru představuje částku 3,592.799,74 Kč. Na majetek P. T. byl prohlášen konkurs, věřitelka přihlásila pohledávku ze smlouvy o úvěru do konkursu, pohledávka byla v plné výši zjištěna. K úhradě pohledávky nedošlo, neboť konkurs byl zrušen z důvodu úmrtí úpadce. Pohledávka byla postoupena Českou spořitelnou, a. s. žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky z 25. července 2003. V dědickém řízení po zůstaviteli P. T. byla usnesením Okresního soudu v Trutnově ze dne 16. března 2006, č. j. -149, určena čistá hodnota dědictví částkou 231.051,- Kč a schválena dohoda o vypořádání dědictví, podle níž veškerý majetek tvořící pozůstalost připadl žalované s tím, že odpovídá i za dluhy dědictví. Usnesením téhož soudu ze dne 2. ledna 2007, č. j. -171, o dodatečném projednání dědictví, byla určena čistá hodnota dědictví částkou 236.317,- Kč. Žalovaná uhradila 26. ledna 2007 na základě dohody o narovnání věřiteli K. Ch. část dluhu, který na ni přešel smrtí zůstavitele, a to částku 11.000,- Kč. Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 28. listopadu 2007, sp. zn. , byla žalovaná zavázána zaplatit jinému věřiteli zůstavitele částku 220.051,- Kč.

Odvolací soud se ztotožnil i s právním závěrem soudu prvního stupně. Žalovaná jako jediná dědička původního dlužníka odpovídá podle ustanovení (dále jen „obč. zák.“) za zůstavitelovy dluhy do výše ceny nabytého dědictví. Uhradila-li již za zůstavitele dluh ve výši 11.000,- Kč a byla-li zavázána k úhradě dluhu zůstavitele jinému věřiteli ve výši 220.051,- Kč, je žaloba důvodná pouze do částky              5.266,- Kč, která společně s částkou 231.051,- Kč nepřekračuje čistou hodnotu žalovanou nabytého dědictví. Co do částky 231.051,- Kč proto již žaloba důvodná není.

Zdůraznil, že přestože dědictví bylo předluženo, nedohodli se dědicové o přenechání dědictví k úhradě dluhů ve smyslu ustanovení (dále též jen „ “), nebylo postupováno ani podle ustanovení (nebyla nařízena likvidace dědictví) ani nedošlo ke konvokaci věřitelů podle ustanovení Povinnost dědice uhradit zůstavitelovy dluhy je omezena cenou zanechaného majetku. Cena dědictví, kterého žalovaná nabyla, byla uložením povinnosti zaplatit částku 5.266,- Kč zcela vyčerpána. Existenci dalších aktiv dědictví, která by míru odpovědnosti žalované za vymáhaný dluh zvyšovala, žalobkyně netvrdila.

Žalobkyně podala proti výrokům II. a III. rozsudku odvolacího soudu dovolání, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení a uplatňujíc dovolací důvody podle ustanovení

Dovolatelka namítá, že odvolací soud v rozporu s hmotným právem a judikaturou Nejvyššího soudu posoudil odpovědnost dědice za dluhy zůstavitele při větším množství věřitelů pouze co do omezení vyplývajícího z ustanovení § 470 obč. zák. a nesprávně - již v nalézacím řízení - se zabýval skutečností, zda došlo k vyčerpání ceny nabytého dědictví a v jaké výši mají být věřitelé dědicem uspokojeni, přičemž nerespektoval pravidla uspokojování více věřitelů podle ustanovení Podotýká, že žalovaná prokázala pouze uhrazení částky 11.000,- Kč věřiteli  K. Ch., zaplacení částky 220.051,- Kč podle rozsudku Okresního soudu v Trutnově sp. zn. prokázáno nebylo. Odvolacímu soudu vytýká, že se nezabýval veškerými jejími tvrzeními, odůvodnění rozsudku tak neodpovídá požadavkům kladeným ustanovením Zdůrazňuje, že nezpochybňovala odpovědnost žalované za dluhy dědictví do výše ceny nabytého majetku a samotnou cenu nabytého majetku, ale oprávnění zabývat se vyčerpáním ceny nabytého dědictví v nalézacím řízení. Má za to, že odvolací soud nesprávně interpretoval rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2005, sp. zn. , z něhož vyplývá, že prostor pro posouzení odpovědnosti dědice za dluhy zůstavitele podle ustanovení obč. zák. je až v řízení o návrhu na zastavení exekuce. Zkoumání omezení odpovědnosti dědice za dluhy zůstavitele v nalézacím řízení proto není na místě, neboť v něm má být zjištěna „pravost a výše“ pohledávky věřitele. Rozsah, v jakém dědic odpovídá za dluhy zůstavitele, se musí projevit v okamžiku skutečné úhrady dluhů zůstavitele, tedy v okamžiku dobrovolného plnění nebo exekučního vymáhání dluhu. Žalovaná tak neoprávněně zvýhodnila jiné věřitele oproti dovolatelce, když jejich pohledávky uspokojila před pohledávkou dovolatelky, aniž by pro takový postup existoval zákonný důvod. V té souvislosti odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , sp. zn. a sp. zn. .

Dovolatelka navrhuje, aby rozsudek odvolacího soudu byl v napadeném rozsahu zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, může být přípustné jen podle ustanovení a c)               O případ uvedený pod písmenem b) nejde, Nejvyšší soud však shledává dovolání přípustným podle písmene c), neboť odvolací soud (i soud prvního stupně) rozhodl v rozporu s judikaturou dovolacího soudu.

Otázku, na které založily soudy obou stupňů svá rozhodnutí, Nejvyšší soud již zodpověděl v rozsudku ze dne 26. dubna 2007, sp. zn. , ve kterém vysvětlil, že v nalézacím řízení, v němž zůstavitelův věřitel uplatňuje vůči zůstavitelovým dědicům pohledávku, kterou měl vůči zůstaviteli, je soud povinen zabývat se úvahou, v jakém rozsahu odpovídají dědici podle obč. zák. za zůstavitelovy dluhy. Nedošlo-li v dědickém řízení ke konvokaci věřitelů ve smyslu ustanovení , mohou dědici v nalézacím řízení uspět s obranou, že cena dědictví, kterého nabyli, již byla vyčerpána uspokojením pohledávek ostatních zůstavitelových věřitelů, jen tehdy, prokáží-li, že takto plnili na úhradu pohledávek, které měly výhodnější právo na uspokojení, než vymáhaná pohledávka.

V rozsudku ze dne 26. června 2007, sp. zn. , Nejvyšší soud uzavřel, že nedošlo-li ke konvokaci věřitelů podle ustanovení , ani k dohodě mezi dědicem a věřiteli o přenechání dědictví k úhradě dluhů ve smyslu obč. zák. a nebyla ani nařízena likvidace dědictví, řídí se povinnost dědice uhradit dluhy zůstavitele (do výše ceny nabytého dědictví) ustanoveními o likvidaci dědictví ( až ). Dědic si nemůže vybrat, kterého z věřitelů uspokojí. Jestliže proti němu více věřitelů uplatňuje své pohledávky, které nemohou být uspokojeny zcela, neboť jejich celková výše přesahuje cenu nabytého dědictví, uspokojí se podle zásad stanovených v a 3 ; patří-li pohledávky do stejné skupiny, uspokojí se poměrně.

Konečně k významu rozhodnutí vydaného v řízení o dědictví podle ustanovení pro závěr o odpovědnosti dědiců za zůstavitelovy dluhy ve smyslu ustanovení obč. zák. se Nejvyšší soud vyjádřil v usnesení ze dne 29. dubna 2009,                          sp. zn. . V něm dovodil, že závěr činěný soudem v řízení o dědictví ve smyslu ustanovení o obecné ceně majetku zůstavitele, výši dluhů a čisté hodnotě dědictví, popřípadě výši předlužení dědictví, není definitivním závěrem o rozsahu a hodnotě zůstavitelova majetku předurčujícím odpovědnost dědiců za zůstavitelovy dluhy. V nalézacím řízení, v němž zůstavitelův věřitel uplatňuje vůči zůstavitelovým dědicům pohledávku, kterou měl vůči zůstaviteli, se proto soud vždy musí zabývat zjištěním rozsahu a hodnoty zůstavitelova majetku, a na základě takového zjištění teprve řešit otázku, v jakém rozsahu odpovídá dědic podle obč. zák. za zůstavitelovy dluhy.

Od uvedených závěrů nemá dovolací soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci.

Protože právní posouzení věci co do řešení otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, není správné, Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v dovoláním napadeném rozsahu a ze stejného důvodu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( část věty za středníkem                a odst. 3 ).

Právní názor dovolacího soudu je pro soudy obou stupňů závazný ( část věty první za středníkem ).

V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. září 2010

                                                                                  JUDr. Hana  Gajdzioková

                                                                         předsedkyně senátu