Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
B0502B7D58142510C1257A4E006561EF.html
HTML · 12.26 KB
No categories available
32 Cdo 3251/2010
U S N E S E N Í
P. P.
J. Š.
, podnikateli, zastoupenému Mgr. Annou Gottliebovou, advokátkou, se sídlem v Děčíně, Thomayerova 25/3, o zaplacení částky 94.387,20 Kč a smluvní pokuty, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 15 C 434/2004 , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 29. března 2010, č. j. 73 Co 25/2010 -96, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í:
Dovolání žalovaného proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek ze dne 26. května 2005, č. j. 15 C 434/2004 -47, ve výroku pod bodem I, kterým Okresní soud v České Lípě uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 94.387,20 Kč a smluvní pokutu ve výši 60.000,- Kč (výrok pod bodem I), není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 občanského soudního řádu , ve znění účinném od 1. 7. 2009, dále též jen „o. s. ř. “ (srov. přechodná ustanovení v čl. II, bodech 1 a 12, novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb. ), dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř.
Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč.
Dovoláním napadeným výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto o dvou samostatných nárocích s odlišným skutkovým základem, o nároku na splnění závazku založeného smlouvou (na finanční vypořádání podle dohody o postoupení práv a převedení závazků z leasingové smlouvy) ve výši 94.387,20 Kč a o nároku na splnění závazku vzniklého porušením této smlouvy (na zaplacení sjednané smluvní pokuty) ve výši 60.000,- Kč. Rozhodnutí odvolacího soudu ohledně každého z těchto nároků má tudíž charakter samostatného výroku a proto je i přípustnost dovolání nutno zkoumat u každého výroku odděleně bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (v bližším srov. závěry vyložené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96 , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2000, pod číslem 9).
Oba nároky pocházejí ze závazkových vztahů mezi podnikateli týkajících se jejich podnikatelské činnosti, tedy z obchodních závazkových vztahů podle ustanovení § 261 odst. 1 obchodního zákoníku, proto spor, jehož předmětem jsou práva a povinnosti z těchto vztahů, je z hlediska procesního, též ve smyslu ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. , věcí obchodní. Jelikož žádným z dovoláním dotčených výroků nebylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím částku 100.000,- Kč, je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. , aniž by na použití tohoto ustanovení měla vliv okolnost, že součet výše plnění z obou samostatných nároků částku 100.000,- Kč přesahuje.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 , věta první, o. s. ř. o. s. ř. ), dovolání jako nepřípustné podle ustanovení § 243b odst. 5 ve spojení s § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 , § 224 odst. 1 , § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ; žalobci, který měl na jejich náhradu právo, podle obsahu spisu takové náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. října 2010
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu