Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1291/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně Madax Trade s. r. o., se sídlem v Banské Bystrici 1, Skuteckého 30, PSČ 974 01, Slovenská republika, identifikační číslo 36 63 37 55, zastoupené Mgr. Ivanem Courtonem, advokátem, se sídlem v Praze 10, Minská 15, PSČ 101 00, proti žalovanému JUDr. J. S., jako správci konkursní podstaty úpadce Státní statek Zlonice, státní podnik v likvidaci, identifikační číslo 00 10 32 09, o určení pravosti pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. října 2007, č. j. -168, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. srpna 2006, č. j. -138, zamítl žalobu o určení, že žalobkyně má za úpadcem Státní statek Zlonice, státní podnik v likvidaci pohledávku ve výši 45,085.000,- Kč s uspokojením ve druhé třídě pohledávek.

V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně zejména uvedl, že právní předchůdce žalobkyně se domáhal určení pravosti pohledávky ve výši 45,085.000,- Kč, přihlášené do konkursu na majetek úpadce prohlášeného usnesením Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 8. ledna 1996, sp. zn. , popřené žalovaným co do pravosti při přezkumném jednání konaném 17. dubna 2002.

Konstatuje, že žaloba na určení pravosti pohledávky byla podána včas, vzal za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a předchůdce úpadce uzavřeli 17. října 1983 hospodářskou smlouvu o sdružení finančních prostředků, ve znění dodatku z 28. listopadu 1985, podle ustanovení § 360a hospodářského zákoníku (dále jen „smlouva“), v níž se věřitel zavázal poskytnout právnímu předchůdci úpadce Státnímu statku Zlonice, národnímu podniku (dále jen „Statek“), finanční prostředky k vybudování skladu ovoce ve Slaném v celkové výši 45,085.000,- Kč. Statek byl k 1. červenci 1988 vymazán z obchodního rejstříku a veškerý majetek, práva a závazky přešly na úpadce. Přípisem z 26. srpna 1994 věřitel vyzval úpadce v souladu s článkem V. bodem 3 smlouvy k vrácení poskytnutých finančních prostředků do 30. září 1994 s tím, že předkupní právo k vybudovanému skladu neuplatňuje.

Soud prvního stupně po rozsáhlém dokazování (s ohledem na to, že některé y byly zničeny při povodních v roce 2002) dospěl k závěru, že žalovaný není v řízení pasivně věcně legitimován, protože není nositelem závazku ze smlouvy poté, co zakladatel úpadce (Ministerstvo zemědělství ČR) rozhodl o vyčlenění části podniku úpadce a jeho vložení do nově zakládaného podniku EKOFRUKT Slaný, státní podnik (dále též jen „Ekofrukt“). Podle článku X odst. 1 „Přípravné smlouvy delimitace“ (dále též jen „delimitační protokol“), potvrzené zakladatelem 6. prosince 1990, dnem delimitace vstoupila „vznikající organizace“ do všech smluvních závazků „předávající organizace“, jež se týkají vyčleněného závodu, a podle článku X odst. 7 s převáděným hmotným majetkem přešly na nově zakládaný státní podnik nejen závazky z předaných smluv, dohod a právních ujednání, nýbrž i pohledávky a majetková práva. Na delimitační protokol odkazuje i samotná zakládací Ministerstva zemědělství ČR ze 17. prosince 1990, č. j. 5356/90-230. Podle hospodářské smlouvy o převodu práva hospodaření s národním majetkem č. Práv. 52/91 - budovy z 1. ledna 1991 uzavřené mezi úpadcem a Ekofruktem (dále jen „hospodářská smlouva“), jejíž součástí je příloha obsahující seznam převáděného nemovitého majetku, byly převedeny i budovy skladu ovoce ve Slaném. Podle zápisu v katastru nemovitostí je sklad po privatizaci Ekofruktu ve vlastnictví společnosti EKOFRUKT Slaný, spol s r. o.

Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.

Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a zdůraznil, že proces vyčlenění Ovocnářského závodu Slaný a založení samostatného státního podniku EKOFRUKT Slaný je zachycen ve složce obchodního rejstříku ALX 770, vedeného Městským soudem v Praze, jež obsahuje rozhodnutí zakladatele č. j. 5355/90-230 ze 17. prosince 1990 o vyčlenění tohoto závodu z podniku úpadce, zakládací u ze stejného data č. j. 5355/90-230, v níž zakladatel určil, že na zakládaný státní podnik přechází veškerý majetek, práva a závazky v rozsahu určeném delimitačním protokolem a jeho dodatky, přičemž součástí zakládací y je delimitační protokol. Odvolací soud dovodil, že článek X odst. 1 delimitačního protokolu je rozhodnutím zakladatele ve smyslu ustanovení , o státním podniku (dále jen „ “), jímž bylo současně rozhodnuto i o převodu majetku a závazků ( věta druhá ). V té souvislosti odkázal na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. listopadu 2002, sp. zn. , podle nichž lze delimitační protokol chápat jako zápis o předání a převzetí práv a povinností sepsaný účastníky s tím, že má pouze deklaratorní povahu, a konstitutivním aktem je rozhodnutí zakladatele a zakládací včetně převodu majetku a závazků z dosavadního na nový státní podnik (nikoli smlouva). Součástí rozhodnutí zakladatele tak může být i delimitační protokol, jímž zakladatel rozhodl o převodu majetku a závazků, jak se stalo v této věci. Hospodářská smlouva na rozhodnutí zakladatele neměla již žádný vliv a lze na ni fakticky nahlížet jako na předávací protokol vyčleněného majetku z podniku úpadce Ekofruktu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení (dále též jen „ “) a co do důvodů na ustanovení a odst. 3

Dovolatelka namítá, že v řízení nebylo prokázáno, zda k převodu závazku ze smlouvy na Ekofrukt skutečně došlo, když v zakládací ě nejsou konkrétní převáděné závazky specifikovány a pouze je odkázáno na delimitační protokol a jeho dodatky. I kdyby přípravná smlouva měla být oním delimitačním protokolem, na nějž odkazuje zakládací , jde o neplatný právní úkon, neboť byl uzavřen mezi úpadcem a jeho závodem, tedy neexistujícím subjektem. Taková smlouva nemůže být podkladem pro rozhodnutí zakladatele, a pokud by byla považována za platnou, nelze pominout ustanovení jejího článku X odst. 1, podle něhož měla předávající organizace (úpadce) vyrozumět o provedeném převodu závazků smluvní partnery, a odst. 6 téhož článku, podle kterého převod musí být předem projednán a schválen vedením nově vznikajícího závodu (podniku), jinak závazky nepřecházejí.

Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že pochybil v otázce splnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní podle ustanovení , vycházel-li ve svém usnesení z 15. listopadu 2005 (jde o usnesení, jímž byl zrušen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně) z předpokladu, že žalovaný má omezené možnosti získat důkazy od úpadce. V řízení však vyšlo najevo, že veškeré účastníky navrhované důkazy jsou veřejně přístupné ve sbírce listin vedené obchodním rejstříkem.

Dovolatelka dále namítá, že otázka převodu závazku a pasivní věcné legitimace „překračuje“ důvod popření pravosti pohledávky žalovaným při přezkumném jednání. Uvedl-li žalovaný jako jeden z důvodů popření pravosti pohledávky „nedoložení delimitace na nový subjekt EKOFRUKT Slaný“, postrádá tento důvod logiku. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání za nepřípustné.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení a c) O případ uvedený pod písmenem b) oproti mínění dovolatelky nejde, když soud prvního stupně nerozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (zrušeným odvolacím soudem) proto, že by byl vázán právním názorem odvolacího soudu (odvolací soud se ve zrušovacím rozhodnutí k právnímu posouzení věci nevyslovil a pouze uložil soudu prvního stupně provést ke zjištění skutkového stavu další dokazování), a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) Nejvyšší soud nemá.

Je tomu tak proto, že dovolatelkou zpochybněný právní závěr, který odvolací soud učinil o převodu závazku úpadce ze smlouvy na EKOFRUKT Slaný, státní podnik, žádnou otázku zásadního právního významu neotvírá. Závěr odvolacího soudu není rozporný s hmotným právem [ustanovením a věty druhé ] ani judikaturou dovolacího soudu (srov. např. rozsudek ze dne 16. října 2001, sp. zn. a rozsudek ze dne 17. června 2003, sp. zn. ).

Rozhodnutí odvolacího soudu nečiní zásadně právně významným ani výhrada, podle níž žalovaný nesplnil povinnost tvrzení a povinnost navrhnout důkazy uloženou účastníkům v řízení o určení pravosti pohledávky ustanovením K otázce aktivity soudu při dokazování v režimu zákonné koncentrace podle ustanovení se Nejvyšší soud vyslovil v rozsudku uveřejněném pod číslem 28/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž uzavřel, že soud není zbaven povinnosti provést i jiné než účastníky navržené důkazy, jestliže potřeba jejich provedení vyšla v řízení najevo ( ). Zákonná koncentrace řízení omezuje soud v rozsahu těchto aktivit potud, že může brát v úvahu jen takové důkazy, jejichž potřeba provedení vyšla najevo do skončení prvního jednání, které se ve věci konalo. Postup odvolacího soudu tomuto závěru odpovídal.

Na zásadní význam napadeného rozhodnutí nelze usuzovat ani z hlediska námitky nelogičnosti jednoho z důvodů popření pravosti pohledávky, neboť jednak je nepochybné, co chtěl žalovaný zpochybněnou formulací vyjádřit, jednak správce konkursní podstaty není důvodem popření nevykonatelné pohledávky vázán (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 45/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Jelikož dovolání není přípustné ani podle ustanovení , Nejvyšší soud je, aniž nařizoval jednání ( věta první ), odmítl [ a ]. Na tomto závěru ničeho nemění ani skutečnost, že odvolací soud dovolatelku nesprávně poučil, že dovolání je přípustné (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z ustanovení , bodu 1. a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 15. září 2010

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu