Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3660/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Hany Gajdziokové ve věci žalobkyně Českomoravská investiční a. s., se sídlem v Brně, Bartošova 1833/6, PSČ 602 00, IČ 49969854, zastoupené Mgr. Davidem Jüngerem, advokátem, se sídlem v Ostravě – Mariánských Horách, ul. 28. října 219/438, proti žalovaným 1)TOBA TRADE s. r. o., se sídlem v Ostravě, Radvanicích, Ludvíkova 1351/16, PSČ 716 00, IČ 26860414, zastoupené JUDr. Světlanou Vargovou, advokátkou, se sídlem v Ostravě, Musorgského 14, a 2)Správa železniční dopravní cesty, státní organizace, se sídlem v Praze 1, Nové Město, Dlážděná 1003/7, PSČ 110 00, IČ 70994234, o určení neplatnosti kupní smlouvy a určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně, ze dne 8. března 2010, č. j. -279, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Brně potvrdil rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 29. května 2008, č. j. -219, ve výroku ve věci samé pod bodem I, kterým byla zamítnuta žaloba na určení, že kupní smlouva uzavřená mezi žalovanými, podle níž druhá žalovaná převedla na první žalovanou vlastnické právo k nemovitostem zapsaným na listu vlastnictví č. 11639 pro katastrální území a obec Prostějov, a sice k budově čp. 3164, bydlení, část obce Prostějov, na pozemku parc. č. 8124, pozemku parc. č. 8122, zastavěná plocha a nádvoří, pozemku parc. č. 8124, zastavěná plocha a nádvoří, je neplatná a že vlastníkem těchto nemovitostí je Česká republika s právem hospodaření s majetkem státu pro druhou žalovanou, není přípustné podle ustanovení , ve znění účinném do 30. června 2009, dále též jen „“ (srov. čl. II. bod 12 přechodných ustanovení ), neboť rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo rozhodnutí, kterým by tento soud rozhodl ve věci samé jinak a jež by bylo zrušeno odvolacím soudem. Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť rozsudek odvolacího soudu v napadeném potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ). Platnost kupních smluv uzavřených na základě téhož nabídkového řízení byla předmětem řady dalších sporů s totožným okruhem účastníků, které - po zamítnutí žaloby soudy nižších stupňů z téhož důvodu, pro nedostatek naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení - dospěly do fáze dovolacího řízení, a Nejvyšší soud České republiky (dále též jen „Nejvyšší soud“) dovolání žalobkyně v těchto věcech odmítl jako nepřípustná, neboť dovodil, že dovoláním vymezené právní otázky (shodné s těmi, které byly předloženy též v projednávané věci) zásadní význam napadeného rozhodnutí po právní stránce nezakládají (srov. zejména usnesení ze dne 3. dubna 2008, sp. zn. , a z poslední doby např. usnesení ze dne 23. března 2010, sp. zn. , ze dne 22. dubna 2010, sp. zn. , ze dne 27. dubna 2010, sp. zn. , ze dne 18. května 2010, sp. zn. a ze dne 2. srpna 2010, sp. zn. , www.nsoud.cz). Ústavní soud shledal dovolatelkou kritizovaný postup obecných soudů ústavně konformním a s jejich právním posouzením se ztotožnil (srov. jeho usnesení ze dne 4. června 2009, sp. zn. , www.nsoud.cz, jímž ústavní stížnost žalobkyně proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. odmítl jako neopodstatněnou).

V konkrétních poměrech této věci pak nelze nalézt důvod, pro který by se měl Nejvyšší soud od závěrů svých předchozích rozhodnutí odchýlit. Lze tedy na ně pro stručnost odkázat a uzavřít, že tu z dovoláním vymezených právních otázek, na nichž napadené rozhodnutí spočívá, odvolací soud řešil v souladu s právními předpisy a s judikaturou Nejvyššího soudu a též soudu Ústavního, jestliže dospěl k závěru, že žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu ustanovení (a nelze se tedy zabývat důvodností žaloby), protože z právních předpisů nevyplývá vynutitelné právo ucházet se o majetek státu označený v ustanovení , o akciové společnosti České dráhy, státní organizaci Správa železniční dopravní cesty a o změně , o dráhách, ve znění účinném do 31. 12. 2006, a žalobkyní požadované určení by tak nemohlo mít příznivý dopad na její právní postavení.

Závěry odvolacího soudu nejsou v podmínkách projednávané věci ani v rozporu s další dovolatelkou označovanou judikaturou Nejvyššího soudu, která se týká otázek věcné legitimace neúspěšného účastníka veřejné obchodní soutěže (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. dubna 1997, sp. zn. ) a veřejného výběrového řízení (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2009, sp. zn. ). Na projednávaný případ, kdy požadované určení nemůže založit vynutitelné právo žalobkyně ucházet se o majetek státu, citovanou judikaturu vztáhnout nelze.

Spojuje-li konečně zásadní právní význam napadeného rozhodnutí dovolatelka s právním posouzením v rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. prosince 2009, č. j. -424, na které odkazuje, je třeba uvést, že k těmto závěrům se Nejvyšší soud vymezil již v rozsudku ze dne 3. srpna 2010, č. j. -428, kterým právní posouzení odvolacím soudem shledal nesprávným. Od závěrů popsaných v tomto rozhodnutí nemá dovolací soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci.

Z hlediska uplatněných dovolacích námitek tu nejsou ani jiné okolnosti, které by činily rozhodnutí odvolacího soudu zásadně významným po právní stránce, dovolání tedy směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (, věta první, ), dovolání jako nepřípustné podle ustanovení ve spojení s odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , , a ; žalovaným, které by měly na jejich náhradu právo, podle obsahu spisu takové náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 26. října 2010

JUDr. Miroslav G a l l u s

předseda senátu